Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 18.11.2018, svátek má Romana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 497
Publikovaných článků: 12520
Komentářů: 10794


Měření



John Lennon a jeho vrah

18.10.2018   Ivo Fencl   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jak to také mohlo, propána, být, kdyby Mark David Chapman (*1955) nezastřelil zrovna Johna Lennona (1940-1980), ale pouze „neznámého“ občana? Inu, byl by dnes dávno na svobodě a patrně pod vlastním jménem. On se ovšem zřejmě (není to úplně jisté) chtěl zavražděním celebrity (která mu jednoduše nedala spát) proslavit. A v podstatě to vyšlo. Jak už však bylo řečeno, i po takřka čtyřiceti letech sedí v cele u televize.

Kdyby jej ostatně pustili (a vyhověli nejnovější z jeho žádostí), ocitl by se ve výrazném ohrožení života anebo aspoň zdraví a zůstává taktéž otázkou, zda by stačila pro eliminaci onoho nebezpečí pouhá změna jména. Skoro jistě ne. Nebo... Nebo snad vrah už ve vězení dávno není? Inu, podobně extrémní teorie není samozřejmě udržitelná a pravděpodobnost, že by tam trčel hologram či dvojník jest minimální; a zrovna tak je jisté, že roku 1980 střílel. Nato usedl na tutéž zem, na níž umíral bývalý člen Beatles, a „pokračoval“ v demonstrativní četbě Salingerova románu Kdo chytá v žitě (1951). Od narození Jeroma Davida Salingera uplyne, čistě mimochodem, 1. ledna 2019 již sto let.
Mark Chapman vlastně dostal jen dvacet let. Choval se „za katrem“ vzorově. Přesto sedí dál a čas od času se někdo vrací s konspirační teorií, podle které představoval nastrčenou figuru. Není přitom sporu, že svobodomyslný John Winston Lennon byl sledován CIA. Ale je snad pravděpodobné, že by Chapman pro americkou tajnou službu pracoval? Byl podplacen? Zmanipulován? Naprogramován? Ne! A Lennon ostatně vždycky byl jeho vzývaným idolem.
To pod zpěvákovým vlivem hrál budoucí vrah na kytaru, to pod jeho vlivem začal ve čtrnácti s marihuanou i LSD. Již v mládí taky četl příběh frustrovaného teenagera Caulfielda, chlapce na pokraji nervového zhroucení. Před Lennonovým bydlištěm Dakota měl knihu v rukou skoro jako reklamní agent, ačkoli reklamu ani moc nepotřebovala; už proto ne, že její autor se po léta ukrýval.
Chapman měl k Lennonovi ambivalentní vztah, ale zpočátku jej určitě miloval. Postupně měnil svůj názor a ztrácel iluze. Nelze pochybovat, že taky „odhalil“ v Johnovi komunistu. Sám byl navíc křesťan a iritovala jej věta, podle které stála kapela Beatles ještě nad Kristem. Ten Lennonův výrok vnímal jako rouhání a tím se podobá mnohému dnešnímu islamistovi. Najednou Chapman uviděl svého guru v novém svitu a dokonce složil parodii na Imagine, v jejímž textu stojí „představte si, že je John Lennon mrtev“.
Hodila se snad jeho narušená osobnost tajné službě? To už je z říše pohádek! Anebo snad mají CIA a podobné organizace i přímo placené experty k podchycování podobných existencí a další pro jejich zpracovávání a dolaďování a popřípadě i postrčení před „vhodné domy“? Je snad Chapman jen takovým beránkem? To se samo sebou jeví jako absurdita, ale uvažujme ještě chvíli. Taky Chapman ostatně nějak uvažoval a vyvíjel se a posléze patrně Johnu Lennonovi přestal věřit i toho komunistu, aby v něm omylem spatřil obrovského podvodníka. Náhle mu nejspíš připadalo, že se Beatl vždy jen přetvařoval. A ještě pro peníze. Právě ty Chapman neměl. Ani hrdina Kdo chytá v žitě ostatně není při penězích a cítí zoufalou zlost. Na koho? Na „přetvařující se“ dospělé. „Šaškárna!“ říká životu po dětství. A Chapman? Snad ze sebe chtěl polovědomě učinit Holdena Caulfielda své generace?
Málo se to ví, ale prokazatelně před vraždou telefonoval do Bantam Books a výslovně upozornil, že mají čekat zvýšený zájem o Salingerův bestseller. Chapmanovy pohyby ve dnech těsně před vraždou nebyly nikdy úplně rekonstruovány a otázkou je taky jeho činnost v mezinárodním programu organizace YMCA. S tou souvisela Chapmanova účast v občanské válce v Bejrútu (1975) a už tenkrát byl dle jedné teorie prvně kontaktován něčí tajnou službou.
Na tento kontakt mohl i nemusel navázat jeho pobyt na Havaji těsně před vraždou. 12. listopadu 1980 se chudý Chapman vydal na tyto ostrovy a dle oficiální vyšetřovací verze tam mimo jiné anonymně zatelefonoval do hotelu Ili Kai v Honolulu: „Máte v budově bombu.“
Udělal to, opakuji, podle oficiální verze; ale otázkou zůstává, zda mu to takříkajíc „nepřidali“. Pochopitelně proto, aby z něj dodatečně vyrobili většího pošuka. Tak či onak, 6. prosince 1980 se každopádně vrátil do New Yorku a v podvečer 8. 12. žádá Lennona o autogram. Ten se Chapmanovi podepíše a netuší, že fanoušek tím sonduje terén. Že si budoucí vrah dodává odvahy. A pak už jí měl hodně. V půl desáté večer se totiž vrátil s revolverem naplněným kulkami s dutými špičkami a číhal před Dakota Apartments. Číhaná trvala jen patnáct minut. Nato se vynořil Lennon. Minul Chapmana a ten ho pětkrát střelil. Zezadu. Lennon skonal během několika minut, a když mi bylo šestnáct, můj spolužák Vašek Chýlek, jenž sbíral na střední škole o tomto Beatlovi každičkou zprávičku, vstoupil ráno do třídy zdrcen.
John Lennon, dodejme, byl politicky nejangažovanějším rockerem své generace, a když se přestěhoval do Ameriky, okamžitě se dostal do hledáčků. Ve chvíli jeho smrti už disponovala FBI dvousetstránkovým fasciklem, ale nejen to. Některé stránky kopírovala a zasílala do rukou CIA, jejíž ředitel J. Edgar Hoover vydal v dubnu 1972 ohledně „Johna Lennona z Liverpoolu“ následné instrukce: „Lokalizujte subjekt a veďte v patrnosti všechny jeho aktivity včetně toho, že je silným uživatelem narkotik.“ A co víc? Pro „revoluční aktivity“ začal být Beatl pokládán za „hrozbu pro bezpečnost Ameriky“, i odposlouchávali mu telefon. Některé záznamy FBI dokonce přímo vybízejí agenty k „neutralizování“ Lennonových rozvratných aktivit a není proto divu, že řekl svému vydavateli (1972): „Jestli se něco stane Yoko Ono anebo mně, tak to nebude náhoda.“
Vraťme se ale k Chapmanovi. Celý svobodný život udržoval kontakty se zmíněnou organizací YMCA, a tedy Křesťanským sdružením mladých mužů, které disponovalo kancelářemi asi ve stovce zemí celého světa. Otázku, zda do sdružení YMCA infiltrovala CIA, nechme bez odpovědi, a jen připomeňme, že roku 1975 vyslali Chapmana jako svého zástupce do Bejrútu, kde byl „cvičen jako stráž“. Z neznámých důvodů tenkrát i požádal o vyslání do Sovětského svazu, ale tak „využit“ nebyl, a vrátil se do Států. Již roku 1978 ale znovu cestoval po světě a delší čas pobyl na Havaji. Navzdory tomu všemu jeho složka v ústředních archivech YMCA chybí.
A Havaj? Neorganizovala snad CIA právě zde výcvik agentů, respektive jistého jejich typu? Mark Chapman tu žil tři roky, a jak řečeno, znovu i těsně před vraždou. Ale 2. prosince 1980 odletěl do Chicaga, přičemž tato letenka byla zpáteční. Kdo ví proč, strávil v Chicagu tři dny a - jako by neplánovaně - odletěl do New Yorku. Tam se pak v jeho hotelovém pokoji dodatečně našla úplně jiná letenka, podle jejíhož data opustil Havaj teprve 5. 12., aby se tudíž v Chicagu vůbec nezdržel. „Takže tři dni chybí,“ konstatoval by Columbo.
Jak už řečeno, Chapman po zákeřné vraždě vůbec neutíkal, ale neuvěřitelně klidně vyčkal příchodu policie zahleděný do knihy Kdo chytá v žitě, jejíž autorem byl, čistě mimochodem, svého času důstojník zpravodajské služby a sloužil za války aktivně v kontrarozvědce, která spolupracovala s OSS, tj. předchůdkyní CIA. Je přitom asi jenom náhoda, že Kdo chytá v žitě bylo nalezeno i u Johna Hinckleyho (*1955), který 30. března 1981 spáchal pomatený atentát na Ronalda Reagana. Hinckley je, zdá se, už dva roky na svobodě.
A Chapman? Nejen, že se nechal zatknout, ale okamžitým a především plným doznáním viny se vyhnul soudnímu procesu. Co je ale ještě zvláštnější? Dobrovolně se tak přece připravil taky o veškerou pozornost médií!
Sedí to? Neřekl bych. A ve vězení dokonce pak rok co rok odmítal až čtyřicet žádostí o interview, ať již s televizemi či tiskem. Následkem jeho jednání nebyla vražda Johna Lennona nikdy vyšetřována žádnou komisí, nicméně Mark David Chapman ani nebyl nikdy prohlášen za jakkoli duševně chorého. Osm let po vraždě pak o něm prohlásil vrchní inspektor newyorské policie Arthur O´Connor toto:
„Mark byl možná někým využit. Viděl jsem ho ten večer, kdy spáchal vraždu, a pozorně jsem ho sledoval. Vypadal, jako by byl někým naprogramován.“
Nu, a věční šťouralové kladou i další vlezlé otázky. Například tuto:
„Účastnil by se John Lennon, kdyby nezemřel, už vzápětí konaného pochodu na podporu stávkujících japonských dělníků pracujících v Americe?“
Odpověď zní: „S Yoko Ono to měli v plánu.“
Na druhé straně je samozřejmě těžké věřit, že by tento Angličan snad byl s to podnítit nějaký „hromadný“ odpor vůči politice Ronalda Reagana! Není to představitelné, řekl bych. A nezbývá tedy než věřit, že byl Chapman skutečně samotář odporně zákeřně útočil na pacifistu.
„Pane Lennone!“ zvolal totiž, aby následovalo hned pět střel typu dum-dum. Zpěvák byl všemi zasažen do zad a hned čtyři byly smrtící. A zda to nějak výrazněji předělalo další vývoj světových dějin? - Na to neumí s jistotou odpovědět ani Henry Kissinger.

Zdroj fotografie: pixabay.com

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Ivo Fencl - 17.10.2018 - 10:45

oprava
S těmi (původními) dvaceti lety trestu to je ale víc než "ošemetné a nedorozumění (hoax). Chapman v reálu dostal doživotí. Je zajímavé, že se těsně před vraždou vyfotil se S. Kingem a pak řekl, že chtěl zabít Kinga.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2018 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2902 s