Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 6.12.2019, svátek má Mikuláš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12778
Komentářů: 11044


Měření



MUZIKANTSKÉ VZPOMÍNKY JOSEFA POSPÍŠILA

24.12.2018   Stanislav Polauf   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pod názvem MUZIKANTSKÉ VZPOMÍNKY s podtitulem „aneb nic netrvá věčně“ přichází na knižní trh nová publikace známého popularizátora české lidové hudby (především dechovky) Josefa Pospíšila, autora dvou knih ZA VESNICKÝMI MUZIKANTY (1999 resp. 2005) a knižního zpracování televizního cyklu S MUZIKANTSKOU ÚCTOU (2009). Na cestě za vesnickými muzikanty navštívil Pospíšil řadu významných osobností naší české muziky a nabídl životní osudy známých skladatelů populárních skladeb a písní. V druhé knize vzpomínek NEJEN ZA VESNICKÝMI MUZIKANTY připomněl Pospíšil také mnoho slavných muzikantských rodů namátkou Komzáků, Kubešů, Mugrauerů či Konrádyů a přiblížil řadu kapel jakými byli (a jsou) Babouci, Veselka, Božejáci a další. Nabízí se otázka: Kdo v této početné galerii jmen a osobností chybí?
 

 
Při vší muzikantské skromnosti je to sám autor Josef Pospíšil – sám vynikající hráč na heligonku, skladatel, kapelník Štáhlavské šestky, televizní i rozhlasový popularizátor dechové hudby a moderátor řady živých koncertů. V první části knihy zavzpomíná na své začátky, první harmoniku, učitele, první vystoupení s kapelou Úslaváci a na další své účinkování v jiných kapelách, které mnohdy doprovázely slavné hvězdy jako byl třeba Standa Procházka. Při účinkování s Karlem Vackem se Pospíšil rozhodl, že se chce trvale věnovat muzice, což mu umožnilo jak chvíli práce v tehdejší České televizi tak i léta práce v Českém rozhlase v Plzni (od 1975 do nuceného odchodu v roce 2002). „Děkuji osudu – s muzikou jsem byl vždy šťastný“, říká a bez výčitek přejde i nepříjemnosti, které se na jeho cestě za muzikou vyskytly většinou z řad závistivců a „divných“ lidí.

Milovníci žánru lidové hudby z celého Česka (ale i Slovenska) určitě znají Pospíšilův cyklus televizních pořadů S MUZIKANTSKOU ÚCTOU, s nímž se mohli setkat na obrazovkách od roku 2005. Úctyhodných 53 dílů tohoto pořadu tvoří galerii slavných a díky pečlivému sběru materiálů tvoří nenahraditelnou encyklopedii, která by měla být povinně v každé škole (a nejen hudební). V knize se pomocí fotografií můžete seznámit s třemi desítkami jak slavných tak polozapomenutých umělců.
 
 Harmonikové duo Renaty a Josefa Pospíšilových

V jedné kapitole shrnuje Pospíšil své články věnované osobnostem lidové hudby a doplňuje je tím, co média o jeho práci a účinkování publikovala. Vzpomíná tak na jména jako Antonín Konrády, Ladislav Kubeš, Václav Bláha či textař Ladislav Nushart a nezapomněl ani na slavné „březnové krále české dechovky“ Poncara, Vacka a Vejvodu. Svoji statistiku doplňuje soupisem všech 140 pořadů BEZE SPĚCHU S JOSEFEM POSPÍŠILEM pořádaným v kulturním domě Peklo v Plzni a dává tak možnost stálým návštěvníkům vyprodaných koncertů oživit si svoje vzpomínky. Dominantou jeho novinářské činnosti je nikde nepublikovaný originální rozhovor s vnukem Karla Hašlera Gino Hašlerem, s nímž se setkal při účinkování v kolumbijské Bogotě, doplněný originálními a u nás neznámými fotografiemi.

Zvláštní uznání patří kapitole věnované vojenským hudbám. Začíná tureckou „janičářskou“ hudbou, která zněla při dobývání Vídně v roce 1683 a díky Marii Terezie se jí začaly věnovat všechny vojenské pluky. Nebudete věřit, že v Rakousku-Uhersku mělo všech 102 pěších pluků svoji vojenskou kapelu. Podrobné zkoumání přináší Josef Pospíšil i o vojenských hudbách v Československu po první světové válce. Uvádí celkem 53 vojenských hudeb + 4 kapely horských pěších pluků pojmenovaných podle čísel pluků (viz známí plzeňští „pětatřicátníci“). Hudeb přežilo 24 do roku 1993, kdy byly u nás zrušeny. Mělo to však i jeden pozitivní rys – vyhlášení a vystudovaní hudebníci se přelili do civilních orchestrů a zvedla se tak jejich úroveň. V této kapitole se také Pospíšil letmo dotkne také rozmachu dechových hudeb mimo vojenská kasárna – vznikaly hudby třeba hornické, myslivecké či sokolské.

Unikátní fotografie hudby 35. pěšího pluku v roce 1889
Češi byli ostatně vždy vyhledávanými muzikanty – ne nadarmo vzniklo úsloví „Co Čech to muzikant.“  Názorně to dokládá kapitola o slavných cirkusech, v nichž se uplatňovali čeští „světáci.“ Od druhé poloviny 19. století byli čeští muzikanti vítáni jak ve velkých cirkusech tak i v těch menších zvaných „myšota.“ Za zmapování tohoto fenoménu českých muzikantů, kteří se rekrutovali hlavně ze Stašska, Nezdicka a Cehnice na Strakonicku patří Josefu Pospíšilovi velký dík. I tady, jak připomíná, řada muzikantů po roce 1948, kdy se uzavřely hranice a „světští“ nemohli vycestovat, se doma dala do služeb místních kapel. Vznikla tak řada „malých“ dechových hudeb jako třeba Staročeská muzika Karla Polaty ze Sušice.

Poslední uzavřenou kapitolu knihy tvoří pohled na historický fenomén sokolského hnutí. Připomene se zde podrobně celá historie sokolských sletů od prvního v roce 1882 přes jedenáct dalších až do roku 1948 a pak ty poslední v letech 1994, 2000, 2006 a 2012. Vše je doloženo fotografiemi a podrobnou dokumentací.
Kniha Josefa Pospíšila je cenným doplňkem předchozích knih i televizních pořadů. Zájemci v ní najdou mnoho cenných poznatků, potěší je mimořádný počet fotografii a dokumentů většinou z přebohatého Pospíšilova archivu. Je dobře, že si autor všímá nejen slavných jmen historie, ale dívá se optimisticky i na dnešní situaci v lidové hudbě. Máme neskutečné množství kapel na úrovni, této hudbě se věnují i mladí hudebníci (např. Libkovanka kapelníka Zdeňka Beneše má věkový průměr 25 let)  ale chybí odvážní pořadatelé – „držím palce všem pořadatelům... je to totiž velká řehole a risk.“ A co je nejvíce zarážející – je tu minimální zájem médií...

„Celý život jsem se snažil...rozdávat radost, pohodu“, říká Josef Pospíšil. Svými knihami „se nechlubím, jen vzpomínám.“ Závěrem říká: „Kdo jiný než muzikanti by měli oblažovat a pohladit duši. A každá duše to nutně potřebuje.“ Je třeba více dodávat?
********************************************************
Josef Pospíšil: Muzikantské vzpomínky aneb „nic netrvá věčně“
© Vydala Vogel Medien International, s.r.o. Klatovy v roce 2018
 

 
 


 
 
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2647 s