ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 19.4.2024, svátek má
Rostislav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Bohemian Rhapsody – skvělá biografie plná polopravd
07.01.2019 Kateřina Sovová Film
Anebo lží, chcete-li. Přestože nejsem skalním fanouškem (a vlastně asi ani fanouškem) kapely Queen, množství nadšených reakcí mého okolí mě nakonec přesvědčilo k návštěvě kina. Fascinující podívaná se skvělým Rami Malekem v ústřední roli Freddieho Mercuryho má ovšem jeden velký háček. Prakticky nic z toho, co na plátně vidíme, se tak nestalo.
Když se mě matka po zhlédnutí filmu zeptala, jaké to bylo, odpověděla jsem, pro sebe poněkud nezvykle, slovem „dech beroucí“. Bohemian Rhapsody režiséra Briana Singera (Valkýra), film, tvářící se coby hudební biografie slavné britské kapely Queen, takový rozhodně je. Je v něm všechno, co by člověk od filmu, pojednávajícím o jeho oblíbené skupině chtěl – skvělá hudba, věrně vypadající hlavní protagonisté, jasný děj, který má spád, zachycení oné jedinečné atmosféry, kterou dokázali Queen podmanit davy, gradující děj až do svého velkého finále. Ano. Bohemian Rhapsody je velkolepá, dojemná, nádherná. Jenže při podrobnějším zkoumání také v mnoha okamžicích vylhaná anebo alespoň pozměněná.
Fakta, která Singerův film překrucuje anebo mění, se zabývá množství příspěvků na Youtube a samozřejmě mnozí bloggeři všude možně na internetu. Na celé věci by s přivřením oka nebylo nic zas tak strašidelného, kdyby promo filmu otevřeně mluvilo o pouhé inspiraci anebo kdyby byl divák hned v úvodu upozorněn, že kouká na pohádku (údajně jsem to měla pochopit z úvodního textu Bohemian Rhapsody, která zní na začátku). Té se totiž děj filmu podobá nejvíc.
Co že tedy bylo jinak? Tak kupříkladu hned seznámení Mercuryho s kapelou. Faktické nesmysly zasahují do jeho vztahu s životní přítelkyní Mary, nesedí seznámení a zaměstnání Freddieho milence Huttona. Klíčová zápletka s Paulem Prenterem, Mercuryho manažerem, milencem a hlavním zloduchem v jednom, je nadnesená, z velké části vymyšlená a Prentera, který stejně jako Mercury zemřel v 90. letech na AIDS zbytečně očerňuje. Rozkol kapely kvůli Freddieho sólové kariéře se nikdy nestal, časová osa jednotlivých událostí nesedí ani náhodou. To vše a mnoho dalšího bylo ve filmu pozměněno a neodpovídá to realitě.
Možná jsem konzervativní, ale pokud mi moje konzervativnost říká, že biografický film by se měl držet faktů, resp., že každý film, pojednávající o skutečných lidech by se měl snažit co nejméně mystifikovat, pak mi toto označení mojí osoby nevadí.
Co mi naopak vadí velmi, je způsob, kterým současný Hollywood nakládá s fakty a realitou. Asi málokdo po zhlédnutí filmu sedne k počítači jako já a začne hledat, jak že to vlastně bylo. Nutno podotknout, že v tomto případě mnohdy úplně jinak, a to i v bodech, kde naprosto nechápeme důvod změny konkrétního faktu (seznámení Freddieho s kapelou, skutečné zaměstnání jeho milence Huttona či Queen na Live Aid).
Kladu si otázku, kam jsme se to dostali, ale odpověď asi nedostanu. Celý scénář Bohemian Rhapsody je o to víc zarážející, že na filmu údajně dohlíželi Freddieho spoluhráči, kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor.
Bohemian Rhapsody tak na rozdíl od jiných hodnotících hodnotím na 80%. Kvůli vylhanosti bych dala méně, ale ruku na srdce – tomuto filmu se nedá upřít úžasná kamera, herecké výkony a zachycení atmosféry. Co se Rami Maleka v hlavní roli týče, doufám, že za roli Freddieho Mercuryho dostane Oscara, protože jeho práce s vlastním tělem, kterým dokonale evokuje zesnulou star je neopakovatelná. Na druhou stranu mám jisté výhrady k dikci, s níž Mercuryho hraje. Ačkoliv jsem jej znala jen z televize a neviděla jsem víc než několik rozhovorů, Freddie na mě nikdy nepůsobil tak moc „gay“ a ani tak moc divně (myšleno v běžných rozhovorech), jak ho Malek hraje. Nicméně, nejsem znalec, tady měl snad herec víc materiálů než já a tudíž víc důvodů, proč se nakonec rozhodl Mercuryho ztvárnit právě takhle.
Závěrem mi nezbývá poznamenat, že moje lenost mě dělí od zhlédnutí interview s tvůrci, v nichž bych se jistě dozvěděla, že je to vše umělecká licence, a tudíž, že jim a jejich záměru vlastně nerozumím (nebo jsem ho nepochopila). Co vím jistě, je skutečnost, že mně osobně by vadilo, kdyby o mě kdokoliv šířil nesmysly, teď nebo jednou, až tu nebudu, a nemám důvod si myslet, že by to Mercury anebo osoby jiné, ve filmu zmíněné, které se už nemohou bránit, vnímali vůči svým filmovým osudům odlišně. I přes onu uměleckou licenci…
foto: indiewire.com
Fakta, která Singerův film překrucuje anebo mění, se zabývá množství příspěvků na Youtube a samozřejmě mnozí bloggeři všude možně na internetu. Na celé věci by s přivřením oka nebylo nic zas tak strašidelného, kdyby promo filmu otevřeně mluvilo o pouhé inspiraci anebo kdyby byl divák hned v úvodu upozorněn, že kouká na pohádku (údajně jsem to měla pochopit z úvodního textu Bohemian Rhapsody, která zní na začátku). Té se totiž děj filmu podobá nejvíc.
Co že tedy bylo jinak? Tak kupříkladu hned seznámení Mercuryho s kapelou. Faktické nesmysly zasahují do jeho vztahu s životní přítelkyní Mary, nesedí seznámení a zaměstnání Freddieho milence Huttona. Klíčová zápletka s Paulem Prenterem, Mercuryho manažerem, milencem a hlavním zloduchem v jednom, je nadnesená, z velké části vymyšlená a Prentera, který stejně jako Mercury zemřel v 90. letech na AIDS zbytečně očerňuje. Rozkol kapely kvůli Freddieho sólové kariéře se nikdy nestal, časová osa jednotlivých událostí nesedí ani náhodou. To vše a mnoho dalšího bylo ve filmu pozměněno a neodpovídá to realitě.
Možná jsem konzervativní, ale pokud mi moje konzervativnost říká, že biografický film by se měl držet faktů, resp., že každý film, pojednávající o skutečných lidech by se měl snažit co nejméně mystifikovat, pak mi toto označení mojí osoby nevadí.
Co mi naopak vadí velmi, je způsob, kterým současný Hollywood nakládá s fakty a realitou. Asi málokdo po zhlédnutí filmu sedne k počítači jako já a začne hledat, jak že to vlastně bylo. Nutno podotknout, že v tomto případě mnohdy úplně jinak, a to i v bodech, kde naprosto nechápeme důvod změny konkrétního faktu (seznámení Freddieho s kapelou, skutečné zaměstnání jeho milence Huttona či Queen na Live Aid).
Kladu si otázku, kam jsme se to dostali, ale odpověď asi nedostanu. Celý scénář Bohemian Rhapsody je o to víc zarážející, že na filmu údajně dohlíželi Freddieho spoluhráči, kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor.
Bohemian Rhapsody tak na rozdíl od jiných hodnotících hodnotím na 80%. Kvůli vylhanosti bych dala méně, ale ruku na srdce – tomuto filmu se nedá upřít úžasná kamera, herecké výkony a zachycení atmosféry. Co se Rami Maleka v hlavní roli týče, doufám, že za roli Freddieho Mercuryho dostane Oscara, protože jeho práce s vlastním tělem, kterým dokonale evokuje zesnulou star je neopakovatelná. Na druhou stranu mám jisté výhrady k dikci, s níž Mercuryho hraje. Ačkoliv jsem jej znala jen z televize a neviděla jsem víc než několik rozhovorů, Freddie na mě nikdy nepůsobil tak moc „gay“ a ani tak moc divně (myšleno v běžných rozhovorech), jak ho Malek hraje. Nicméně, nejsem znalec, tady měl snad herec víc materiálů než já a tudíž víc důvodů, proč se nakonec rozhodl Mercuryho ztvárnit právě takhle.
Závěrem mi nezbývá poznamenat, že moje lenost mě dělí od zhlédnutí interview s tvůrci, v nichž bych se jistě dozvěděla, že je to vše umělecká licence, a tudíž, že jim a jejich záměru vlastně nerozumím (nebo jsem ho nepochopila). Co vím jistě, je skutečnost, že mně osobně by vadilo, kdyby o mě kdokoliv šířil nesmysly, teď nebo jednou, až tu nebudu, a nemám důvod si myslet, že by to Mercury anebo osoby jiné, ve filmu zmíněné, které se už nemohou bránit, vnímali vůči svým filmovým osudům odlišně. I přes onu uměleckou licenci…
foto: indiewire.com
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Identita odhaluje sto let vizuální kultury
Boy Kills World
Začala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem Štěpánkem
Dny evropského filmu
Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungli
Gump – jsme dvojka představí unikátní dronovou show nad Prahou
Poslední naděje pro legendárního tvora
Tady Havel, slyšíte mě?
Mrazivý mysteriózní thriller, který otřese vašimi smysly
Prázdniny s Broučkem: Obytný vůz z roku 1972 na cestě komedie
Imaginární hrůza oživuje
Tajemná síla větrného démona v thrilleru Smršť
Gump se vrací! Nové dobrodružství v kinech
Nabarvené ptáče sbírá další ocenění!
Marley sahá Mercurymu tak po kolena
FENTASY aneb Boj s fentanylem
Tajemní spolubydlící: Elfinové v animovaném filmu
Sucho: Mezigenerační vztahy a životní extrémy v Slámově novém filmu
Co mě v březnu zaujalo na Netflixu
Co mě v únoru zaujalo na Netflixu
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.