Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 24.8.2019, svátek má Bartoloměj 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 503
Publikovaných článků: 12702
Komentářů: 10885


Měření



Prvních sto dnů Charty

14.03.2019   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Nechat v knize, která musí zaujmout, hovořit jen historické, i když chronologicky uspořádané dokumenty, může být ošidné. Opakovaně se vynořují otázky, co vybrat, co ignorovat. Nejsou zrovna toto podvržená falza? Historikové Petr Blažek a Radek Schovánek jako tvůrci obsáhlého průvodce s titulem Prvních 100 dnů Charty 77(2018) ovšem fakta doplnili vlastními texty i desítkami medailonů nejvýznačnějších signatářů. A samy dokumenty jsou dvojího druhu. Ty vlastní dokumenty Charty a prameny komunistického aparátu.

Přitom nelze autory knihy (proložené černobílými i barevnými snímky) osočit, že by v rámci rozhodování o tom, co otisknou, zkreslili realitu. Najdeme jak citace z exilových a samizdatových zdrojů, tak tištěné materiály týkající se Anticharty. Zvlášť pokud jste zažili období od 10. prosince 1976 do 16. března 1977 jako dítě ve školní lavici, bude pro vás fascinující srovnat s textem ono naprosté minimum, které tehdy dolehlo k našim uším od úst rodičů, kantorů či spolužáků. A natož pak z tisku, televize a filmových žurnálů.
Relevantnějšími zdroji byly tenkrát „štvavé“ vysílačky Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a např. já a můj otec jsme poslouchali první z těchto stanic a ještě k tomu se (u Plzně) dívali na západoněmecké televizní programy ARD a ZDF. Tam nás, pravda, zajímaly spíše westerny a filmy s Tarzanem, které někdejší československý režim k vlastní škodě zakázal.
Státní moc na Chartu reagovala zbytečně hystericky, ale stojí za zamyšlení, že z tisíce osmi set osmdesáti tří signatářů jich podpis veřejně odvolalo pouze pětadvacet. Snad tedy byla hysterie částečně na místě. Charta fungovala celkem patnáct let a vydala 572 dokumentů a 1125 dalších sdělení vyslovil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných založený v dubnu 1978. Václav Havel a někteří další se ocitli v kriminálech, jiní si hledali novou práci a na dvě stě osob se ocitlo v exilu. V polovině ledna 1977 vznikl vPaříži mezinárodní výbor pro podporu Charty a roku 1978 byla ve Stockholmu založena i její Nadace; nelze ovšem nevidět, že se signatáři často názorově rozcházeli a že například na Slovensku jich bylo jen pár.
Tématem poutavé knihy není ovšem celá éra Charty končící rokem 1992 (po vnitřních sporech), ale pouhé tři měsíce od zakladatelských schůzek po pohřeb Jana Patočky na břevnovském hřbitově, jehož se zúčastnilo okolo devíti set osob. Knižní koláž přibližuje události u nás i v zahraničí a věnuje pozornost Antichartě, jejímž vyvrcholením se stala dvě shromáždění umělců v pražských divadlech. V tom v Národním 28. 1. 1977, v Divadle hudby 4. února. Nu, každý dnes vzpomíná na ony hodiny trochu jinak a mnozí asi realitu nepřestanou retušovat do smrti.
Při tvorbě kalendária (dohotoveného už roku 2016) čerpali autoři především z prací historiků Blanky Císařovské a Viléma Prečana, který byl iniciátorem publikace, a taktéž z knihy Fenomén Kohout Pavla Kosatíka či z diplomové práce Charta 77 vdobovém mediálním a sociálním kontextu (2010), jejímž autorem je Jakub Železný.
Uvnitř knihy objevíme i mapky částí Prahy s konspiračními byty – a zde se zastavme. Sporu asi nebude, že bychom podobné historické dílo neměli hodnotit přespříliš nebo dokonce jenom z hlediska zajímavosti a senzačnosti, ale naše reflex se tomu tady neubrání. A nezbavíme se úžasu, když sledujeme řetězení událostí a dojde nám kompaktnost výsledného pohledu. Chceme i pohádku? Možná. A tady je. Opět máme rok 1976 a Pavel Kohout a Jelena Mašínová žijí v Salmově paláci na Hradčanském náměstí (a viz aktuální fotografie stavby od Petra Blažka). Dne 10. prosince 1976 byl pátek a na návštěvu k manželům přichází budoucí president Václav Havel. V bytě překladatele a pozdějšího pražského primátora Jaroslava Kořána v Tyršově 9 na Novém Městě se má jen den poté konat tajná schůzka a Havel o ní ví. Navíc chce podpořit východoněmeckého židovského zpěváka Wolfganga Biermanna (* 15. 11. 1936 v Hamburku), který byl zbaven občanství po koncertě ve Spolkové republice a po tamní veřejné kritice NDR. Wolfgang Biermann (dnešní čestný občan Berlína s doktorátem Humboldtovy univerzity) tenkrát nesměl domů.
Pavel Kohout ovšem namítl, že se má zrovna v sobotu setkat sdcerou, i přijde na schůzku později. Jak dodal, zakládání výboru na zpěvákovu podporu je ostatně podle jeho názoru nesmysl. „Aspoň dokud nemáme výbor na ochranu českých vězňů.“ Jak už dnes víme, v paláci bylo instalováno odposlouchávací zařízení a „Bezpečnost“ návštěvu monitorovala. Víc než stránku dlouhý strojopis zprávy, která díky tomu vznikla, přetiskuje kniha na stranách 15-16, načež „dobrodružný román“ pokračuje – a stačí jen převracet listy.

Petr Blažek, Radek Schovánek: Prvních 100 dnů Charty 77.
Průvodce historickými událostmi.
Nakladatelství Academia. Praha 2018. 452 stran

Obálka: www.knihy.dobrovsky.cz

 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2734 s