Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 18.10.2019, svátek má Lukáš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12736
Komentářů: 11040


Měření



SEROTONIN –zoufalství zmarněného života v bestselleru Michela Houellebecqa

06.08.2019   Stanislav Polauf   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Každý román francouzského „postmoderního romantika“ spisovatele Michela Houellebecqa zaznamenal mezi kritiky i čtenáři živý zájem, autor byl označován za „provokatéra a exhibicionistu,“ který podle jedněch estetizuje násilí a sex, podle druhých jde o „skvělého diagnostika symptomů pozdní doby západní civilizace.“ Jeho dosavadní dílo shrnuje a porovnává v znamenitém a záslužném doslovu knihy Petr Fischer.
 





Hlavní postavou románu SEROTONIN je šestačtyřicetiletý zemědělský inženýr Florent-Claude Labrouste. Sám v ich-forně vypráví o svém dosavadním neuspokojivém životě, profesi i láskách a to s omračující sebeironií. Otevřeně a bezostyšně otevírá svoje nitro, neskrývá ani záporné stránky své povahy ani životní omyly a prohry. Ve výpovědi nešetří sebe sama ale ani čtenáře. Nesnaží se udělat lepším, ani se neobhajuje. Jeho zpověď je drsná ale bez sebelítosti.

Když muž přichází „do let“ má právo i povinnost se ohlédnout za svým dosavadním během života a bilancovat klady i zápory. Málokdo to však udělá natolik důsledně a přesvědčivě jako Florent-Claude. Dokáže se odstřihnout od dosavadního způsobu žití („vymazal jsem stopy svého předchozího...života“), odejde ze zaměstnání, které ho netěší,  ale poskytovalo mu dostatečné finanční zajištění, opouští poslední milenku a stává se psancem vlastního života. Narůstající mindráky řeší drogami – jednak nikotinem, ale hlavně antidepresivem Captorix obsahujícím „drogu štěstí“ Serotonin.

Celý román je vlastně výlevem trápené duše, která ví, že už v životě nedojde štěstí (a ani odpuštění). Jsou to vzpomínky na hezké chvíle, které promarnil, na lásky, které mu zlhostejněly, jichž si dostatečně nevážil či jich nebyl hoden. Že se nestane bezdomovcem, jak o tom uvažuje, je jen proto, že mu finanční zajištění dovoluje toulat se po francouzských hotelech (vždy musí být kuřácké) a nacházet uspokojení třeba v rybaření či v učení se střelbě. Pokusy o návrat starých přátel také nezabírají a tak se celý svět hroutí do bezútěšnosti, z níž zřejmě nebude vysvobození. Ani ve zničení štěstí druhých ani v dobrovolném odchodu ze života.

Hlavní postava je cele soustředěna na sebe a jen v jedné části románu – trochu přeceněné – navštíví svého kamaráda ze zemědělské školy a všímá si zoufalého stavu zemědělců na venkově. Na rozdíl od něho jeho přítel Aymeric má odvahu bojovat, postavit se čela protestů a najde odvahu ukončit svůj život. Podobného činu však Florent-Claude není schopen (a možná mu chybí i dostatečně silný důvod). Dovede jen lkát nad nezdarem svého žití a impotentní nečinností svého „péra“

Není to zdaleka první hrdina, který v knize bilancuje svůj život. Nevyvolává ani soucit ani se s ním čtenář nemůže ztotožnit a brát jeho problémy za vlastní. Od prvních kapitol, kdy se s neskrývanou mysogynií chová ke své promiskuitní milence Yuze, přes jeho názory či choutky (prdelky, kuřba i kouření) a přes odhalování svého nitra, jde o člověka pro čtenáře dosti odtažitého. Jeho bilancování sledujeme zvnějšku. Sice soustředěně, ale bez citové spoluúčasti. V tom je možná příčina poněkud chladného přijetí knihy.

„Lidé sami vyrábějí mechanismus svého neštěstí,“ přiznává hlavní postava a za sebe později dodává „Neměl jsem už naději na štěstí, ale zatím jsem plánoval uniknout čisté a prosté demenci.“ Přiznává „nikdy jsem nebyl silná osobnost. Prostě jsem už nedokázal snést složitost světa, kde jsem se pohyboval, a tak se mé chování, které neobhajuji, stalo nepochopitelným, šokujícím a bludným.“ Na rozdíl od samotného aktéra rozumný čtenář dokáže jeho chování z větší míry chápat, ale nebude s ním souznět. Sledovat cizí život je sice zajímavé, ale ne zase natolik, aby vás to pohltilo. To už více zaujmou myšlenky a úvahy, jimiž se Florent- Clause zabývá při svém nicnedělání – ať už o Bohu, či o různém přístupu muže a ženy k lásce nebo o sociálním rozměru světa.

Houellebecq si vypracoval osobitý literární styl, neváhá před dlouhým souvětími ani delšími úvahami. Nebojí se dramatických scén (na př. s pedofilem), otevřeného sexu (včetně zoofilie) ani zařazení do současného politického dění (předzvěst Žlutých vest). Zdá se, že do románu pronikají i autobiografické prvky, což je možná příčinou, že někdy se ztrácí nadhled (o absenci odlehčujícího humoru nemluvě). O konci života své hlavní postavy autor nerozhodne a ponechává to úvaze čtenáře. Ví, že podobný počin, jakého se dopustila řada čtenářů romantického UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA (řada sebevražd) „blbce starého Goetha...jednoho z nejodpornějších tlachalů světové literatury“ už není možné napodobit a nedostižným vzorem jsou mu díla Thomase Manna KOUZELNÝ VRCH a SMRT V BENÁTKÁCH. Po přečtení románu se však nezbavíte pocitu, že beznadějné působení „drogy štěstí“ na lidskou psychiku vede nejen k pohledu do smrti jedné lidské bytosti, ale že je zde paralela mezi koncem naší, jak říkáme civilizované společnosti, která nemá sílu na  podobný sebezpytující zpětný pohled. Dočtete se, že „Bůh je špatný scénárista“, ale člověk je bezesporu mnohem horším. Protagonista suše konstatuje: „Na Západě už nikdo nikdy nebude šťastný.“ Houellebecq tak jakoby předjímá osud celého našeho světa, zbavuje nás optimismu a nesplnitelného očekávání. Jeho román je jedním ze stěžejních děl moderní světové literatury, jehož význam zřejmě doceníme poněkud později.
******************************
Michel Houellebecq: SEROTONIN
Z francouzského originálu přeložil Alan Beguivin
vydala Euromídie Group, a.s. – ODEON
v edici Světová knihovna, Praha 2019
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2607 s