Letiště Václava Havla
 
Po přistání nás přivítalo čisté a moderní letiště. Třebaže malé, vyrovná se většině letišt, které jsem na světě viděl. Od minulé návštěvy se mnohé zlepšilo. Nicméně mne zarazilo, jak málo letadel stálo na letištní ploše.
 
Reklamní poutače
 
Po cestě z letiště domů jsem byl nepříjemně šokován neuvěřitelným množstvím billboardů lemujících silnice. Zdá se, že lidem nevadí, že tyto krajinu hyzdící reklamy jsou zakázány.
 
Zrovna tak si nelze nevšimnout kopřiv, lopuch, bodláků a celkově neostříhaných trávníků podél cest a chodníků. Mnohé parky nemají krátce ostříhanou trávu tak, jak jsme na to zvyklí v Austrálii.

Vedro
 
Naše dvouměsíční návštěva byla poznamenaná nesnesitelnými vedry. Teplota po několik dnů dokonce dosáhla 37 stupňů, což přimělo i nejsveřepější skeptiky konstatovat, že na globálním oteplování asi přece jenom něco bude. Česko na vysoké teploty vybavené prakticky není. Klimatizace je stále ještě v plenkách, i když jsem uvítal klimatizované super moderní elektriky &Skoda. Jízda v neklimatizovaných vozech veřejné dopravy způsobila, že jsem lapal po dechu. Nejenom vedrem, ale i výparem lidských těl.

Ve většině hospod bylo vedro a bylo mně líto všech těch pohledných servírek a personálu vůbec, že v tak krajně nepříjemném prostředí musí pracovat. 
 
Hromadná veřejná doprava
 
Konstatuji, že Austrálie, a nejenom ta, by se od Čechů mohla ledačemu naučit. Naprosto skvělá síť tramvají, vlaků a autobusů jezdících pravidelně a povětšinou tak, že by si člověk mohl podle nich řídit hodinky. Moderním metrem se dostanete bleskovou rychlostí téměř kamkoliv. K mému údivu v Praze kromě moderních tramvají jezdí stále ještě ty, které si pamatuji z mládí. Prý jsou spolehlivé, tak proč je nahrazovat novými. Ale ty nové škodovky, ty jsou, panečku, něco! Ne všechny jsou však klimatizované.
 
Pivo, jídlo, hospody
 
Musím prohlásit, že v Česku převládá pivní kultura. Není divu. Pivo je báječné, hlavně to tankové plzeňské! Turisté si libují, jak je neuvěřitelně levné. Hospoda vedle hospody, pivo teče proudem, lidé se vesele opíjejí, hlavně pak všichni ti nevychovaní turisté, kteří pak neostyšně občůrávají, co se občůrat vůbec dá. A nejenom to. Přemíra alkoholu, vepřa-knedla-zela a jiných pochoutek české kuchyně, na které nejsou zvyklí, má za to, že jsou chodníky nejenom počůrané, ale i pozvracené. Pohled na zbytky kachny, kterým se na pražském chodníku téměř nelze vyhnout, člověka přinutí, aby se s odporem odvrátil.
 
K mému údivu se v hospodách již neřeší politika tak, jako tomu bývalo. Pijáci mluví o ničem, obyčejně převažuje zasvěcená debata o tom, zdali se v hospodě čepuje pivo skutečně správně. Razí se heslo “Filmy se točí, pivo se čepuje!” Pijáci piva či kořalek se zpříma podívají do očí druhému a nahlas prohlásí “Voči, pičo!” Nedej pánbůh, kdybys druhému pohled neopětoval. Tento neobvyklý rituál neostyšně provozují také ženy, na což jsem si musel zvyknout.
 
V Česku se jí hodně a hlavně nezdravě. Za dvouměsíčního pobytu jsem si díky nezřízenému konzumování piva, knedlíků, omáček a  uzenek všeho druhu, včetně buřtů, klobásek, párků, šunek, utopenců, zavináčů a jiných pokroutek, snadno vytvořil kolem pasu nevzhlednou pneumatiku, které se budu jen těžko zbavovat.
 
Hospody a restaurace nabízejí hlavně typicky dobrá česká jídla, kterými jsem se ze začátku nehorázně cpal, ale ke konci pobytu jsem se těšil na saláty a ovoce.
 
Jinak musím s potěšením říct, že toalety v hospodách jsou již téměř voňavé a zpravidla čisté. Nostalgicky jsem si připomněl dehtové žlábky, ze kterých se valila “vůně” až do jídelních prostor.
 
Obsluha, úsměvy a zdravení
 
Ano, zde nastala markantní změna. V obchodech a restauracích je obsluha rychlá a efektivní. Nicméně stále ještě převládají zakaboněné obličeje. Několikrát jsem se opovážil zdvořile poprosit servírku, aby se usmála. Nikdy jsem nedostal pohlavek a požádaná osoba se skutečně na mne usmála. Zdá se, že na venkově jsou lidé přívětivější. Hlavně na Moravě jsme se častěji setkali s usměvavým personálem.
 

 
Proč se lidé nezdraví, je mně naprostou záhadou, protože přátelské pozdravení a úsměv jsou v Austrálii běžnou věcí. Já každého v Česku zdravil, zrovna tak jako jsem poděkoval za službu, když poděkování a pochvala byla na místě. Bylo mi vysvětleno, že se to nehodí, protože si lidé myslí, že si z nich střílíte.
 
Ženy a muži
 
Jako chlap jsem samozřejmě pokukoval po ženách. Ano, Češky se vždycky dovedly dobře obléct, dovedly “uplést z hovna bič”, jak se říká správně česky. Ženy v Česku jsou atraktivní, ale často nechutně potetované a začínají nám holky pěkně tloustnout. Miniaturní džínsy ve mně, zchátralém penzistovi, vyvolávaly hříšné myšlenky a byl jsem nakonec i vděčen horkému počasí…
 
Jako chlap nemohu soudně posuzovat příslušníky téhož pohlaví. Od mých mladých let se příliš nezměnilo. Pivo a nezdravá strava udělaly své a poznamenaly chlapy panděry obrovských rozměrů. Zdá se, že muži se nedávají tolik tetovat jako ženy.
 
Kouření
 
Těžko věřit, ale v Česku se stále ještě hodně kouří. Balíčky cigaret sice obsahují zdravotní varování, ale kuřivo lze dostat takřka všude a je veřejně vystaveno. Zákaz kouření v hospodách naštěstí existuje, ale často nedodržuje a pořád se smí kouřit v zahradních restauracích.
 
Zdravotnictví
 
Lékařská péče je na výši, ale k mému údivu stále ještě existuje takzvané „všimné“. To je třicet let po revoluci neuvěřitelné. Nabídněte flašku whisky nebo obálku s penězi lékaři v Austrálii a s dobrou nepochodíte.

Lékařská pomoc je zdarma. Mít něco takového v Austrálii, tak bych byl movitý člověk.
 
Epidemie klíšťat nás přiměla k tomu, abychom se dali proti nim očkovat. Jelikož tyto potvory žijí hlavně v trávě, tak se divím, že tato skutečnost nepobídla autority, aby se tráva v parcích víc sekala.
 
Řidiči
 
Každý si stěžuje na chování řidičů a lidé mají pravdu. Na silnicích převládá bezohlednost hraničící s ohrožováním životů spoluobčanů, předpisy se nedodržují. Omezení rychlosti na 130 km na dálnicích se často překračuje a nestačíte se divit, když se okolo vás mihne auto rychlostí vysoko nad povolený limit.
 

Je neuvěřitelné, že prakticky neexistuje, aby český řidič zastavil na přechodu pro chodce. To je asi vyhrazeno jen řidičům z ciziny. Na druhé straně se zdá, že řidiči povětšinou dodržují zákon ohledně nepožívání alkoholu. V tom jsou ukázněnější než řidiči v Austrálii, kteří pravidelně překračují limit 0.5 procent alkoholu v krvi.
 
I když je používaní mobilů za jízdy zakázáno, zdá se, že zákaz nikdo nebere vážně. Opět to ukazuje na aroganci českých řidičů.
 
Zapomeňte na parkování v Praze, protože tohle je takřka nemožné. Mnohá auta, která parkují na chodnících, si koledují o vysoké pokuty.
 
Infrastruktura
 
Díky dotacím z EU se v Česku od sametové revoluce vybudovala neuvěřitelná síť dálnic. Vozovky jsou většinou v bezvadném stavu, pokud se nevydáte nějakou okreskou. A pořád se buduje a staví. Výjimky samozřejmě existují. Vydat se dálnicí z Prahy do Brna je sázka do loterie, protože na této tepně dochází neustále k nehodám a ty, společně s prací na dálnici, mohou způsobit několikahodinové zdržení.
 
Obchody
 
Moderní supermarkety jsou téměř v každé vesnici. Nabízejí pastvu pro oči hlavně co se týká pečiva, uzenin, lihovin a piva. Některé supermarkety jako například Globus jsou tak obrovské, že nedohlédnete z jednoho konce na druhý. Neuvěřitelný výběr potravin za celkem přijatelné ceny. Jen ryby a kvalitní maso jsou drahé.
 
V Praze je několik moderních obchodních středisek, které jsou na světové úrovni. Jen ty úsměvy personálu dodnes chybí.
 
V obchodních domech lze narazit na sex shopy, které otevřeně a bezostyšně nabízejí své služby, takže se i mně rozlil ruměnec na tváři.  
 
Kamarádství a pohostinnost
 
To scházení se u kamarádů a u piva je něco, co nám v Austrálii trochu chybí. Lidé jsou štědří a velice pohostinní. 



Týdenní pobyt na chatě kamarádů mně otevřel oči, co se týká ryzího kamarádství. Byl jsem svědkem volejbalového turnaje mezi několika osadami ležícími podél řeky Orlice u Hradce Králové. Turnaj absolutně fantasticky zorganizovala osada  Parlament a to, co jsem zažil, se nadobro vrylo do mé paměti. Za víkend se vypilo sedm sudů plzničky, na hřišti se vážně zápolilo o nádhernou trofej, bylo plno jídel a moře legrace, prostě tak, jak to má být.
 
Architektura a kultura
 
Není třeba ujišťovat, že kulturní památky, kterými naše domovina oplývá, jsou opravdu jedinečnou záležitostí. Není proto divu, že v minulém roce tuto krásnou zemi navštívilo přes osm milionů turistů z celého světa. Praha, Kutná Hora, Český Krumlov… Člověk žasne nad tím, co se v tak malé zemi najde za skvosty.
 
To, že Česko je vysoce vyvinutá kulturní země, je známá věc. Divadla, galerie, koncerty, výstavy, knihkupectví, to všechno je lidem nabízeno v neuvěřitelném množství.
 
Několikrát mě bohužel napadlo, že všechna ta jedinečná kultura je jen pro některé, že „dav“ ji jaksi míjí a dává přednost hospodám a pivu.
 
Krajina
 
O té bez dojetí nemohu mluvit, hned se mi zakalí zrak. Neštěstím je, že kůrovec ničí krásné lesy přímo ve velkém. Tohle je  strašná skutečnost, se kterou si nikdo neví rady. Jak tomu zamezit? Nápady jsou, ale většinou je to běh na dlouhou trať. Letecké záběry potvrzují, kolik lesů už padlo těmto broukům za oběť, je to moc smutný pohled.
 
Chatová kultura
 
To, jak se Praha v pátek vyprázdní, protože lidé jedou na svou milovanou chatu nebo na chalupu, je něco jedinečného, co snad nemá na světě obdoby. Ano, naučil jsem se chápat rozdíl mezi chatou a chalupou. Mnohé chalupy jsou větší než baráky, o kterých bychom snili v Austrálii. Co mne překvapilo, bylo zjištění, že někteří lidé nejedou za odpočinkem, ale aby na ní stále něco zdokonalovali, upravovali a dělali ještě větší a krásnější. Tito vlastníci jsou otroci své movitosti.
 

Dědictví po minulém režimu
 
Zatímco historický střed Prahy byl nádherně zrenovován, existují stále ještě předměstí, kde se zastavil čas. Stačí se podívat na zchátralé domy na Plzeňské ulici směrem od Anděla ke Košířím.
 
Na chudším venkově jsou rozdíly mezi upravenými a neupravenými vesnicemi a městečky ještě markantnější.  Například je nepěkný, až deprimující pohled na některé části Ústí nad Labem nebo Tanvaldu. Osamělé, polorozpadlé a plevelem zarostlé budovy, zřejmě bývalé továrny, oprýskané domy, polozbořené kostely.
 
Naštěstí je těch znovuvzkříšených vesniček více než těch, na kterých se podepsala ruka komunismu.

 

Čistota a pořádek
 
Navzdory statisícům turistů je například Praha vcelku čistá. Neustále se o ni pečuje, metaři mají stále co dělat, a je to vidět. Odpadky jako lahve a papíry vidíte zřídka. Co však vidět zákonitě musíte, co nevidět prostě nelze, jsou nedopalky cigaret, které jsou všude a nelze se jich tak lehce zbavit. Zákaz kouření na stanicích se i navzdory pokutám většinou nedodržuje.
 

Turisté
 
Kde jsou doby, kdy si člověk vyšlápnul do Prahy, aby se pokochal Karlovým mostem a dalšími památkami. Davy turistů toto málem zcela znemožňují. Karlovu mostu se proto vyvarujte jako čert kříže. To, co se děje v hlavním městě a v dalších turistických oblastech v souvislosti s enormním turismem, je opravdu nepěkné. Často jsem se v rodné Praze cítil jako cizinec.
 
A nakonec…
 
Ano, v Česku se mně moc líbilo. Bohužel jsem hlavně zprvu viděl nejenom věci krásné, ale i věci ošklivé, někdy sídlící pod povrchem zdánlivě spokojené společnosti.

Vůbec se nedivím, že penzisté naříkají, protože ti často přežívají s obtížemi. Na druhé straně se nabízí otázka, jak přišli k bohatství všichni ti, kteří brázdí ulice v báječných limuzínách, žijí v honosných vilách a na víkendy jezdí do úžasných chalup?

Jak je možné, že v parlamentu sedí zástupci komunistické strany, kteří mají stále větší slovo a bez kterých by se bilionář premiér Babiš neobešel?

Závist, tak typická česká vlastnost prý stále přežívá. Zrovna tak jako vyčůranost a neférové jednání. Osobně jsem se však s těmito jevy za našeho pobytu nesetkal. Pevně doufám, že za komunismu tak populární heslo „Kdo nekrade, okrádá rodinu“, se ocitlo v propadlišti dějin.

Takže jsem se po dvou měsících opět rád vracel domů do Austrálie, která samozřejmě také není bez chyb, avšak postrádá ty, které mně v Česku vadily nejvíc. Jak se říká “Všude dobře, doma nejlíp”.
 
 

TEXT: Ivan Kolařík

FOTO: pixabay.com, vlastní archiv, zameckakrcma.cz

KOLÁŽ: Marie Zieglerová

Zvukový záznam Ivana Kolaříka - Vyprávění v ČR 2  v pořadu Tisíce příběhů