&Sok, smutek a častokrát i slzy nad odchodem patrně největšího českého (či chcete-li československého) umělce současnosti, Mistra Karla Gotta. Tak by se dala bez nadsázky popsat atmosféra posledního týdne. Jenže, jak už to v naší české kotlině bývá, na nikom nelze ponechat nit suchou. A tak i národem převážně milovaný Gott nyní čelí množství hanlivých článků, plnící český internet. Zaslouží si Karel Gott pohřeb se státními poctami? Byl to skutečně tak dobrý člověk, když se těšil přízni i za komunismu? A co ta Anticharta, na to bychom, vážení, neměli zapomínat!

Je neuvěřitelné, jak média dokážou během několika hodin přeměnit úctu v pohrdání a tichou vzpomínku v hlasitou výčitku. Opět je na výsluní téma komunismu, přemítání o tom kdo tehdy s kým a proč. Nechutné bilancování nad životem výjimečného umělce, žijícího v době, kterou si on sám nevybral a kterou jeho kritici znají často především z hodin dějepisu (pan Halíka, byť také za jeho plamenný projev do médií se stydím, sem pochopitelně nepočítám).  

Spojování Karla Gotta s komunisty a snižování jeho uměleckého i lidského přínosu pro naši společnost považuji za velkou ostudu. Letmým pohledem do seznamů signatářů Anticharty nacházíme jména našich často nejvěhlasnějších umělců. Snižuje skutečně jeden jediný podpis, k němuž řadu těchto osobností dotlačily okolnosti, jejich morální kredit? Lze s takovou samozřejmostí, s jakou to současní tzv. novináři činí, odsuzovat generaci umělců žijící a tvořící ve stínu železné opony?

Osobně se na nic podobného necítím a každému, kdo podobná svinstva píše, přeji dostatek vědomostí a argumentů, aby si svoje postoje obhájil. Nedomnívám se, že ti, kteří jednoduše zvolili nekonfliktní život v režimu, byli automaticky špatní či zbabělí. Naopak věřím, že každý, kdo v inkriminované době existoval, Karla Gotta nevyjímaje, prošel komunismem tak nejlépe, jak dovedl. Ani Gott, stejně jako mnozí z nás doposud žijících, nebyl dokonalý, nicméně, vytahování kostlivců z mnohokrát otevřených skříní ještě před posledním rozloučením je bezesporu nevkusné a zoufalé. Jsem každopádně ráda, že žiji ve společnosti, kde tolik z nás může bezstarostně hodit kamenem. Nakonec, je mnohem jednodušší odcházející generaci kritizovat, když jejich strastem i starostem dávno odzvonilo. Můžeme se jenom modlit, aby ta nastupující generace stejně nemilosrdně neměřila nám.

foto: wikipedia.cz