Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 31.3.2020, svátek má Kvido 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12838
Komentářů: 11066


Měření



Drátěné plastiky Veroniky Psotkové poprvé v interiéru DOXu

27.11.2019   Aneta Šimonková   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

V Centru současného umění DOX byla zahájena výstava sochařky Veroniky Psotkové s názvem Spolu. Autorka známá netradičními prostorovými instalacemi stylizovaných drátěných figur a objektů v exteriéru, ve veřejných prostranstvích, dostala vůbec poprvé na území České republiky příležitost vystavovat čistě drátěné instalace v interiéru v takovém rozsahu. Galerijní prostředí jí umožňuje ve větší míře experimentovat jak s lehkostí zavěšení, tak s osvětlením, které ve výstavním prostoru sehrává naprosto zásadní roli.

Tvorba Veroniky Psotkové je založena na principech realistického figurálního sochařství. Její sochy odkazují jak ke klasické, tak k soudobé figurální tvorbě. V posledních letech se do popředí jejího zájmu dostaly především netradiční prostorové instalace stylizovaných drátěných figur a objektů.  

Drátěné plastiky autorka vnímá jako transparentní sochařské kresby, které citlivě̌ reagují na změnu světelných podmínek. Tvoří tak paralelní linii a současně hmotový protipól k její realistické sochařské tvorbě v umělém kameni, akrylátu a bronzu.

Návštěvníkům DOXu není tvorba Veroniky Psotkové neznámá, v roce 2009 představila Dědovu zahradu, společnost 28 figur, a  v roce 2012 opanovala terasu u kavárny její instalace Bikini Club – šestice žen v nadživotní velikosti v plavkách, které se svými tělesnými proporcemi přibližují reálnému životu více než krásky prezentované v médiích.

Také výstava Spolu odráží realitu, v níž se Veronika Psotková coby matka již šest let pohybuje. Vědomě pracuje s konkrétní architekturou výstavního prostoru DOXu, v níž představuje díla s motivy rodinného života a mateřství vytvořená z rabicové sítě. Tento druhovýrobek hutního průmyslu autorka přetváří do figurálních struktur a přijímá materiál takový, jaký je – charakteristicky rezivějící, časem degradující, zároveň ale poddajný a svébytný. Síť tvaruje a sešívá do prostorových „kreseb“, které nechává prorůstat přirozeným zbarvením rzi, lakem fixuje nebo přebarvuje.

Interiérové inst