Takový pocit jsem alespoň měla na představení Dandé, které v rámci programu Kláštereckých divadelních žní představila divadelní skupina KLAS v Klášterci nad Ohří.
Překvapivý byl už úvod do děje. Herci Klasu začali hrát už v momentě, kdy byla opona ještě stažena. Hlavní postava, kterou představoval Jan Milota, se přesvědčivě opíjela ve foyer, zatímco ostatní herci se překvapených diváků ptali po jakémsi Dandém. Jeden z herců diváky naváděl, aby požádali slavného básníka o podpis. Toť dobrý nápad scénáristy a režiséra Pavla Fialy.
Scénář hodnotím jako poměrně dobrý, ovšem režie bezkonkurenční, Dandého totiž provázelo těch dobrých nápadů nespočet. Naprosto zasloužený potlesk vysloužila na příklad scéna odehrávající se na mořském útesu, v níž se spolu hovořící osoby náhle proměnily v racky krmící se nalámanou houskou. Děj se valil kupředu strhujícím způsobem, herci nenechali oddychnout ani sebe, ani diváky, ale po absenci tak obvyklé přestávky nikdo ani nevzdechl.
Diváci mají odcházet z divadla obohacení, okouzlení, překvapení. A amatérské skupině KLAS se právě tohle podařilo.