Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je sobota 20.4.2024, svátek má Marcela

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Autorský web

Tvůrčí psaní - Slovotvorba Setkání Slunce na besedě Když ne do března...Lípa v nás Podstata nelidskosti

Nejčtenější za 14 dní

HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikoho Poslední naděje pro legendárního tvora Začala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem Štěpánkem Tady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talenty Birgusovy kontrasty Sestry a stíny minulosti Surfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy Zkroťte divokou šelmičku s láskou a trpělivostí Kopíruje naše zahrada naši duši?

Sociální sítě

Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

Barbora Hu: Polibek kobry

15.07.2021 Renata Petříčková Literatura

Barbora Hu: Polibek kobry Kniha Polibek kobry mne zastihla v době, kdy jsem bytostně toužila po jednoduchosti. Po nějakém zjednodušení života, byť jedním ze zjištění bylo, že ani zdaleka nejsem zaházena nesmysly tolik, jako jsou jiní lidé. Přesto… stalo se to obtěžující. A z tohoto bodu jsem začínala číst… a našla i část, která docela dobře vystihuje podobný stav…

„Oblažujeme svoje smysly adekvátní výživou, anebo se jim vysmíváme?
Žijeme v době, která smysly přesycuje. Dalo by se říci, že smyslově kypíme, a stále přitom máme hlad. V ulicích měst je všudypřítomná vizuální smršť reklamy. V každém obchodě nebo restauraci hraje podkresová hudba, a když máme příležitost chvilku prostě stát, třeba při čekání na autobus, dáváme si do uší sluchátka nebo se díváme do mobilů. Proč?
Myslím, že tím unikáme do svých osobních bublin, malých personalizovaných světů, v nichž se snažíme vypořádat s pocitem vlastního odcizení, zatímco v tutéž chvíli se do nich uzavíráme. A jako s každým přesycením přichází velmi brzy otupělost.“
A to jsou například chvíle, které otevírají duši Polibku kobry. Dokonale zvolený název knihy opravdu plně vystihuje ty chvíle, jež jako čtenář budete prožívat. Lehce probouzet svou sílu, kterou bych též nazvala i právě tou hledanou jednoduchostí v životě. Na druhou stranu, když se ponoříme do ještě větší hloubky, jednoduchost přechází ve složitost lidské duše, ženské energie – i když i tam se nakonec složí v dokonale propojený organismus.
„Nejedna rodička, včetně mě, popisuje fascinující ponor do světa archetypálních vizí v různých dobách porodních. Tyto vize mohou zahrnovat kontakt se silovými zvířaty, se známými i neznámými předky, s různými manifestacemi přírodní síly v její posvátnosti i agresivním projevu, s anděly a démony, se záhadnými entitami nebo s duchovními průvodci z jiných dimenzí…
Buď jak buď, porodní zkušenost je klíčová…“
Úžasné pojednání nás zavádí s novou zkušenosti nejen do porodních vzpomínek, ale také do prožívání menstruace (hodně temné i oživující téma, to mne pokaždé svede snad nejhlouběji, co mne kdy kniha svedla), ale zdaleka to není vše. Každý ožije s tématem, které je jeho, které mu zadrnká na strunku…
Čím se tu probereme?
Ženskou tělesností, menstruací, cykličností, mateřstvím, plodností, sexualitou, a možná už jen z toho výčtu je vám jasné, jak obrovský záběr to je. A není vše jen pod taktovkou jógy, to zdaleka ne. Autorka přizývá hosty (astroložku, znalce různých kultur, tantry) a otevírá tak bohatému světu moudrosti dveře ještě více dokořán… a nutno říct, že i jen ona sama je otevřela nadprůměrně a s jungovskou přesností nás vede do hlubin. Od všedních dnů až po psychospirituální krize.
Takže – je to čtení na dlouhou dobu, pro malé chvíle, pro velké sdílení, pro velké přemýšlení… pro mnoho času, kdy řečené může být formováno časem, zážitky a uvědoměními. Přesně tak kniha, kterou otevřete dnes, přečtete ji za rok, dva, deset, dvacet - a stále v ní bude něco nového, něco nově pochopeného.
Jestli znáte Ženy, které běhaly s vlky nebo jungovské knihy nejhlubšího rázu, pak toto je něco podobného ve vyjádření, ve stylu. Obsahově ovšem… tak široká kniha, ačkoliv po prvním přečtení se mne zmocnil znepokojující dojem, že toto vše je jen základ možnosti mnohem hlubšího a obsáhlejšího zkoumání. Snad každá kapitola by si zasloužila třistastranovou knihu.
Nabízí se pak otázka – jak moc sami sebe potlačujeme, neznáme a možná ani nikdy nepoznáme.
O autorce:
Barbora Hu vystudovala indologii a kulturologii na FF UK, studium sebe sama považuje za neukončený proces. Přes půlku svého života se věnuje józe, po šest let provozovala vlastní jógové studio. Je autorkou pěti knih pro dospělé a děti, věnuje se publicistice na téma jóga, sebepoznání a osobního rozvoje. Vede lekce, semináře a kurzy pro veřejnost, i terapeuticky zaměřené sese. Je matkou syna Tadesáše. www.barborahu-yoga.cz
Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/polibek-kobry-11864/

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0301 s