Všechno je v lidech

Když jsme před léty poprvé přejeli západní hranice, byli jsme jako v Jiříkově vidění. Upravené domky, s okny a balkóny přetékajícími květinami, všude zářící čistota. Za městem vzorně obdělaná pole, udržované louky a na nich dobytek tak čisťounký, že připomínal plyšové hračky. Vzpomínám si, že jsem si musela sáhnout, abych uvěřila, že jsou to docela obyčejné krávy se zvonečky na krku.
Při cestě zpět jsme neomylně poznali, kdy jsme překročili práh naší socialistické vlasti. Ponuré domy s oprýskanými fasádami, zatlučenými vraty, černé skládky odpadků kam se podíváš, silnice plné děr a výmolů. Zanedbané louky, zapáchající kravíny se zbědovaným dobytkem...
Uplynulo patnáct let od revoluce a často kolem sebe slyším, že se nic nezměnilo a vše jde od desíti k pěti. Krachují a tunelují se banky, podniky, lidé jsou bez práce, vrahové a zloději na svobodě. Na významných místech najdeme převlékače kabátů, bandy zkorumpovaných tunelářů a korytářů, na jejichž čachry doplácí nejvíc obyčejný člověk...
Ledasco nás opravdu štve. Ale že by se nic nezměnilo? Pokusme se, alespoň na chvíli, být objektivní. I dříve různé nešvary existovaly. Jenže se nesměly medializovat. Dnes se naopak vše špatné ze senzacechtivosti rozmazává, a to dobré se bere jako samozřejmost. Posuďte sami. Nejsme svobodný a suverénní stát? Nemizí propastný rozdíl mezi námi a vyspělými státy světa? Nejsme členy mezinárodního a evropského společenství? Nestudují naši mladí lidí na světových školách? Neopravují se u nás domy, obchody, silnice, cesty? Nevidíte na loukách pasoucí se dobytek? Nevrací se do našich vod život...? Nezačínají lidé jinak myslet, když různé peněžní sbírky na zdravotně i jinak postižené jsou úspěšné?
Že je to málo? Že jinde ve světě...! Ano. Jinde ve světě nezmeškali padesát let budováním nesmyslného politického režimu. No a my se prostě musíme spokojit s tím co máme a musíme být trpěliví. Nové lidi, nezatížené minulosti, si přes noc nevyrobíme. Na tom, aby další generace byla jiná, musí pracovat všichni.
Že to bude trvat dlouho a že vy se toho už sotva dočkáte? To máte možná pravdu. Ale vzhledem k věčnosti není nikdy pozdě. A pak -je tu aspoň naděje...