Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 25.2.2021, svátek má Liliana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13019
Komentářů: 11212


Měření



Poznej svého estébáka

14.02.2005   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Po celou dobu středoškolských studií jsem si slibovala, že nikdy nebudu pracovat pod bývalým příslušníkem a agentem STB. Samozřejmě léta praxe ukázala, jak byl můj slib nesplnitelný a hlavně naivní. Měla jsem bohužel tu smůlu, že jsem zažila těch estébáků několik a jejich kroky mě provází podnes. Nevím, proč se v listopadu 1989 zvonilo klíči a proč se společnost tvářila, že právě všechny tyto pozitury vyžene na svůj okraj, když ani patnáct let po revoluci tomu tak není a naopak z bývalých estébáků máme úspěšné podnikatele, či představitele význačných funkcí, kteří opět rozhodují o osudu nás ostatních.


„Moji“ estébáci mě kromě iluzí připravili o nějakých x tisíc na mzdě a zatímco si jezdí v autech a mají vlastní byty, já používám MHD a bydlím v pronájmu. Nezávidím jim jejich hmotné statky, ale morálně mě uráží jejich výsostné pozice, prostě už zase sedí tzv. „na koni“ a lidem jako já se mohou maximálně smát do tváře.

Co mají dnešní estébáci společného?

Naprostá absence charakteru z nich vytváří bazilišky s pružnou páteří schopných ledasčeho. Jejich kdysi natrénováná faleš a přetvářka funguje i v současnosti a proto dokáží oklamat i velmi ostražitého jedince. Jejich přirozený sklon k úsměvu korunovaný zásahem „kudly do zad“ je obdivuhodný a na dnešním pracovním trhu z nich vytváří síly s budoucností.

Většina estébáků patří do řad tzv. „kariéristů“, ostatně pohnutky, které je zavedli až ke spolupráci se zločinným režimem, se plně ztotožňovaly s obyčejnou touhou dosáhnout co nejvyššího postavení, možnosti cestovat a především pak pobírat adekvátní odměnu. Jen skutečně malé procento těchto lidí podepsalo spolupráci na základě hrozby ohrožení zdraví a života svého i svých blízkých. Přesto si všimněte, kolik estébáků se vymlouvá slovy - my museli. Přitom každý z nás najde ve svém okolí spoustu osob, které nemuseli, nepodepsali a kterým se můžete podívat do očí, aniž by vám to způsobilo žaludeční neurózu.

Co dělá estébák, když mu na spolupráci přijdou?

Občas se stává, že pomocí značně nepopulárního lustračního vysvědčení vyplave na povrch utajená předlistopadová donašečská zkušenost a osoba takto „postižená“ se musí obhajovat. Ještě nikdy jsem nezažila, aby někdo z podobně „lapených“ sklopil zrak a přiznal se ke spolupráci. Naopak tím, že tito bazilišci uměli „pracovat“ se zákonem, okamžitě začnou vyhrožovat soudy a křičet, že jejich jméno v oficiálním seznamu estébáků dlí omylem, přičemž se je tím „kdosi“ snaží diskreditovat. Neslyšela jsem ale o případu, kdy na seznamu uvedený člověk coby agent byl na něm neprávem. Uznávám, že u tzv. „spolupracovníků“ mohlo v malé části případů dojít k chybnému zápisu, ale u agentů silně pochybuji. Agent STB se rovnal agentovi jakékoliv jiné tajné služby v zahraničí, jen ten český sloužil zvláštnímu režimu a nepotřeboval k tomu létací auto alá James Bond.

Co dělá zoufalý estébák?

Někdy se přihodí, že estébák vykonávající důležitou funkci zůstává dlouho mediálně neobjeven, zato jeho podřízení a lidé z okolí ví o jeho pestré minulosti a nad oficiálním seznamem spolupracovníků Stb se docela dobře baví, notabene když měl nějakou vtipnou přezdívku. Pokud ale tomuto jedinci kdokoliv jen naznačí, že si jej našel v seznamu včetně přesného data narození, mění se dotyčný z mírumilovného člověka se stabilní falší na rtech v lítou saň, která ani vteřinu nezaváhá vypustit výhružku - dám vás k soudu. V pohnutí mysli je skutečně bývalý estébák schopen dát někoho k soudu za to, že si jej ten druhý našel v oficiálně dostupném seznamu. A takovému chování se nemůžeme divit. Žijte si celý život s cejchem, kdy vlastně netušíte, v které chvíli na něj přijdou ti ostatní, nebo se dokonce dostane do médií, pak má takový jedinec mnohdy po závratné kariéře, neboť ještě pořád existují mezi námi lidé považující službu komunistickému režimu za zločin. Když ne za zločin postižitelný právním řádem, tak za zločin proti lidskosti a morálce.

Co si zaslouží bývalí estébáci?

Naše země se nedokázala vyrovnat s minulostí, neboť nepotrestala všechny ty, kdož sloužili komunistickému režimu, neposlala je na okraj společnosti, ale nechala je mnohdy promenovat se na výsluní přízně. Přesto žádný estébák, o němž víme, si nezaslouží ani to, abychom jej na ulici pozdravili, protože i kdyby ve svém životě udal pouze jednoho nevinného člověka, provinil se proti nám všem.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Kocour - 14.2.2005 - 9:23

Co jste zažila?
Vždyť vám v r. 1989 bylo nějakých 15 let. Tak co tu vykládáte o osobních zážitcích?

Od: Martina - 14.2.2005 - 9:35

Rokem 1989 se asi těžko smazal seznam estébáků a hlavně jejich styl chování, nebo si myslíte, že uhodila revoluce a ty lidi se začali chovat jinak?
Pracovala jsem pod několika bývalými agenty STB,bohužel.

Od: Kocour - 15.2.2005 - 12:04

Jo tak ...
Oni vám to pošeptali do ouška, že? Abyste měla o čem zasvěceně psát. Jako ostatně o všem, o čem nevíte nic.

Od: Martina - 15.2.2005 - 12:58

Vážený pane, pokud mě chcete urážet,tak se přeorientujte laskavě na někoho jiného. Pokud schvalujete činnost agentů STB, tak je to Váš problém, já osobně to schvalovat nebudu, to by se moji předci museli otáčet v hrobě.
Evidentně Vám unikl smysl textu, nejsme vyrovnaní s minulostí a dokud neodsoudíme lidi, kteří se na režimu aktivně podíleli a škodili druhým, neposuneme se dál.
Dál s Vámi o tom diskutovat nehodlám. Co to bylo špiclovství a čeho byl režim schopen, jsem jaksi pocítila na vlastní kůži, neb jsem byla něčí dítě a vnučka. Takže pokud se setkám s lidmi, o kterých se ví, že sloužili coby agenti a k tomu jsou v oficiálních seznamech, osobně od nich jdu raděj, co nejdříve dál.

Od: Martina - 15.2.2005 - 13:00

Což ale neznamená, že kdokoliv jiný by s nimi nemohl spolupracovat, kamarádit se a obchodovat. To je věc každého a jeho svědomí a přesvědčení.

Od: Hana Formánková - 15.2.2005 - 15:30

Pan kocour asi neví, že pokud byl někdo u STB v
nemilosti odnesla to celá rodina včetně dětí a vnoučat.
Byli ocejchování a těžko se pak dostávali na školu, sháněli zaměstnání apod.

Od: Kocour - 15.2.2005 - 16:19

???
Nemohu za to, že si kdeco vykládáte jako útok na sebe. Pobavilo mě jenom, že předkládáte k věření, jakoby bývalí členové StB po revoluci kdekomu na pracovišti vykládali, co jsou zač. Nebo jste jasnovidka, žhavým pohledem vidící až na dno mysli? Já jsem trošku starší než vy a narozdíl od vás mám s tajnou policií osobní a dost drsné zkušenosti. Proto mě štve, když někdo (byť s dobrým úmyslem) plácá něco, o čem neví nic. Realita byla mnohem komplikovanější, o čemž vy evidentně nic netušíte. Tak nevím, kde berete, že se jich zastávám. A kdo útočí na koho, nechť si soudní čtenáři přeberou sami.

Od: Martina - 16.2.2005 - 8:36

Hanka to řekla za mě. To neznamená, že když já sama byla nedospělá, nemohlo se špiclování dotknout i mé osoby. Nechtěla jsem to tady přetřásat, ale měli jsme odposlouchávaný telefon, moji rodiče měli každý svého estébáka a můj děda byl po roce 1948 zavřený coby politický vězeň - za hanobení socialistického zřízení. K tomu byl synem z podnikatelské rodiny, druhý děd zas pocházel ze Sudet. Skutečně jsme měli na růžích ustláno. Ale jinak plácám... A pokud Vás má slova pobuřují, číst je nemusíte, to je věc dobrovolnosti, nikoliv povinnosti.

Od: Martina - 16.2.2005 - 8:37

A mimochodem schovávat se za nick bez e-mailu, dštít síru a dělat ze sebe hrdinu umí každý...

Od: Kocour - 16.2.2005 - 12:03

Vy ale umíte pobavit!
Vaši poslední reakci navrhuji na vtip roku. Jak je to dlouho, co jste v nějakém fóru vehementně obhajovala nick jako běžný v internetové komunikaci? Nechtěla byste, abych tady uvedl rovnou můj strukturovaný životopis s fotkou? Veletoče vám teda jdou, klobouk dolů! Já aspoň užívám stále stejný nick, narozdíl od některých, co jich mají sbírku.

Od: Honza - 9.8.2005 - 23:22

Není starší člověk nějak nepoznamený minulým režimem. Kdo vyrůstal v tehdejší ČSSR, neslyšel nic jiného než vládní propagandu. Ani před dětmi se doma otevřeně nemluvilo, aby ve škole něco nevykecaly a nedostaly se do potíží. Mnoho lidí se dostalo do evidence StB třeba už na vojně v 18-ti letech, kdy zapisovali na něčí rozkaz SPZ diplomatických aut cizinců. Každý má nárok na určitý názorový vývoj a pokud je to správným směrem, měl by být takový člověk podporován a ne zaháněn zpět. Seznamy StB jsou seznamy zpracované samotnou StB a jejich věrohodnost je v mnoha případech pochybná. Málokdo ví, že už po nástupu Gorbačeva k moci bylo StB jasné, že záznamy z nezákonně získanými informacemi jsou potencionálně velice nebezpečné. Při tom mnoho takových informací mělo svou cenu a nebylo žádoucí je ničit. Proto po dobu asi jednoho roku byly záznamy z odposlechů, kontroly korespondence, tajných domovních prohlídek (spojených s vloupáním) atd. přepisovány na agenturní záznamy skutečných nebo fiktivně vytvořených spolupracovníků. V té době bylo několik vzájemně soupeřících tajných služeb, které aby předběhly konkurenci tak si zaregistrovaly (a tím zablokovaly) svou zájmovou osobu pro sebe třeba i jako spolupracovníka. Na prověrku spolupracovníka nebylo totiž nutné zpracovávat žádné plány a každý týden dokládat nadřízeným (a ti zase svým nadřízeným)jak se v prověrce pokročilo a zdůvodňovat proč se úkoly prověrky nedaří plnit. A přepsat název svazku z agenta na prověřovanou osobu šlo vždycky. Na fiktivního agenta šlo brát zcela nefiktivní peníze a ty se hodily za každého režimu. Znám konkrétní případ francouzské občanky-pracovnice francouzského konzulátu a jejího českého manžela z okolí Mladé Boleslavi, co byl zaevidován jako spolupracovník a do jeho spisu přepsány záznamy z odposlechu jejich bytu. Za celou dobu manželství nesehnal jinou práci než pasení ovcí. Možná, že po prostudování "úředních dokladů" se s ním jeho manželka rozvedla, to nevím. Že si před ním uplivne paní Bittnerová, by mu v takové situlaci už bylo asi jedno. Na druhou stranu je divné, že synové disidentů vystudovali bez problémů vysokou školu. Těžko je dnes zjistit, kdo je kdo. Komunisti předali moc předem připravené opozici po předem secvičeném divadle na Národní třídě. Obyvatelé Letňan se možná pamatují na manévry tehdejší policie, kdy půlka byla v civilu a dělala demonstranty.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2501 s