Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 30.9.2022, svátek má Jeroným 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13280
Komentářů: 11316


Měření



Koncentrační tábory - daleká minulost?

11.03.2005   Markéta Karešová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vzhledem ke čtenosti článku Pavla Jelínka "Nová Osvětim? Nenechte se vysmát.", jsem se rozhodla zde zveřejnit článek, který jsem před nedávnem uveřejnila již v jiném periodiku. Nemá článku Pavla Jelínka v ničem konkurovat, spíš doplnit některé historické skutečnosti.

(klikni) Osvětim, Březinka Treblinka, Sobibor, Mauthausen, Terezín, Buchenwald, Dachau a mnoho dalších. Jména, která zná téměř každý a málokdo by nevěděl, co mají společného. Koncentrační, internační a vyhlazovací tábory.
Mnozí z nás se znechucením odloží noviny nebo přepnou televizní kanál, když se v nich objeví informace o táborech smrti.
"Zase ty koncentráky, kdo se má na to pořád dívat. To přece už známe."
Ano známe. Ale když odložíme noviny a přepneme TV, budou je znát naše děti?
O existenci koncentračních táborů jsem se poprvé dozvěděla ve škole. Tehdy to však byla pouze informace, kterou je třeba znát v hodině dějepisu a zajímala mě asi tolik jako bitva na Bílé hoře či objevení Ameriky.
Tedy až do chvíle, kdy jsem viděla na paži starého muže vytetované číslo. Měl laskavé oči a ve skříni pruhovanou vězeňskou uniformu. Přežil 38 měsíců v koncentračním táboře Dachau.
Ten muž byl otec mojí matky. Milující laskavý člověk se srdcem na dlani. Přežil 38 měsíců nelidského strádání a přesto zůstal člověkem. Nenávist, která se občas dere z mého srdce v souvislosti s nacismem, byla jemu samému cizí. Oběti, kterou zrůdný režim připravil o zdraví, mnoho let života i o iluze.
Často se ptám se, kde jsou ti, kteří přiložili ruku k dílu. Kde jsou ti, kteří trýznili, mučili a vraždili ve jménu obludné ideologie? Měli děti? Předali jim své geny, na které byli tak hrdí? Vychovali je k obdivu nordické rasy a byli jim vzorem? A kde jsou ty děti, žijí mezi námi?
Dodnes mnozí lidé existenci koncentračních táborů popírají. Jsou to právě oni? Jsou to nositelé genů bývalých dozorců a velitelů SS? Mají stejně pokřivený žebříček hodnot jako jejich předci?
Ti, kteří existenci koncentračních táborů či holocaustu popírají zřejmě věří, že mnohokrát opakovaná lež se stane pravdou. Mají tu drzost tvrdit, že ti zubožení lidé, kteří měli to štěstí v neštěstí a přežili, si vymýšlejí. Dokud žijí jejich oběti a dokud nedopustíme, aby se o kruté pravdě přestalo psát a mluvit, tak víme. Ale za deset, dvacet, třicet let? Co budou vědět naše děti? Čemu budou věřit? A co potom děti našich dětí?
A jsme zase na začátku.
Mnozí se znechucením odloží noviny ...

Trocha historie:
Prvním funkčním koncentračním táborem v nacistickém Německu byl koncentrační tábor Dachau. Byl založen v březnu 1933 a zpočátku sloužil jako vězení pro kriminální živly a politické odpůrce tehdejšího režimu. Nejprve žilo v táboře jen několik tisíc vězňů.
Po vypuknutí druhé světové války se však situace radikálně změnila. V táboře zavládl krutý režim, tělesné tresty, vězňové strádali a byli beztrestně ubíjeni a vražděni. Později systematicky a masově.
Vzápětí začaly vznikat další koncentrační, internační i vyhlazovací tábory, jimž byl Dachau v mnohém vzorem. Především kruté tresty, které mnohdy mučené vězně zmrzačily či usmrtily, byly běžnou metodou, jak vězněné muže a ženy přinutit k práci a poslušnosti. Tábory vznikaly na mnoha různých místech a neustále byly dokončovány další.
8. srpna 1938 Mauthausen, 27. dubna 1940 Osvětim, 22.července 1942 Treblinka .... to jsou jen některé z mnoha.
Od ledna 1945 do května 1945 byly tábory postupně osvobozovány americkou a Rudou armádou. Strašlivé skutečnosti, které se Němcům nepodařilo utajit, tak vypluly na povrch.
Většině pachatelů těchto zločinů se podařilo úspěšně uprchnout a velké procento z nich se dožilo ve zdraví vysokého věku. Jejich kroky měly vést údajně do Argentiny, kde dle některých pramenů žila celá komunita bývalých důstojníků SS.
Rok 2005 je šedesátým rokem od konce světové války a mnoho z těch, kteří koncentrační tábory přežili, již nejsou mezi námi. Někteří z těch, kteří přežili útrapy některého z německých táborů, podali o svých zážitcích očitá svědectví. Existují tisíce svědeckých výpovědí a fotografií, které realitu koncentračních táborů potvrzují, přesto jsou tyto skutečnosti dodnes některými fanatiky zpochybňovány.

Filmy s touto tématikou : Schindlerův seznam, Sofiina volba, Musíme si pomáhat
Knihy: To bylo Dachau (Stanislav Zámečník), Spis Oděssa (Frederik Forsyth) a další



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Skeptik - 12.3.2005 - 6:42

Poslední odstavec:
Sofiinu volbu zařadit spíše mezi knihy, film je téměř nekoukatelný - i přes M. Streep; Oděssu ano, ale zdůraznit, že Forsyth sice staví na faktech a historii, ale je to zdatný fabulátor Dumasovského stylu (aby nedošlo k nepochopení - mám rád jeho knihy, ale nedopuručoval bych je zrovna jako "studnici moudrosti" jak to bylo doopravdy).
Jinak do kontrastu proti Schindlerovu seznamu stavím Triumf vůle. Tyhle dva filmy (oba ČB) postavené proti sobě vypovýdají hodně...

Od: Pavel Jelínek - 12.3.2005 - 11:11

Markétko, děkuji Vám za článek. Mimo to, že připomíná fakta, jejichž rozměr si často vůbec neuvědomujeme, je pro mne milou připomínkou toho, že kromě lhostejných a přezíravých jsou i Markétky.

Od: Markéta - 13.3.2005 - 22:26

Skeptik: Sofiinu volbu jsem nejprve viděla jako film a teprve potom četla knihu, takže jsema asi zvolila správné pořadí pro to, aby se mi film zdál koukatelný, ale samozřejmě se s knihou rovnat nemůže. Nicméně téma je stále stejné a pro mě absolutně děsivé - vybrat mezi vlastními dětmi, které bude žít... strašné a vůbec si to neumím představit. Ale samozřejmě máte pravdu. I v případě Forsytha, neuváděla jsem to jako studijí literaturu, ale jako knihu, která je čtivá i pro lidi, které toto téma zaš až tolik nezajímá. (ale podle mě by mělo). Triumf vůle jsem neviděla (ani nečetla), můžete trochu příbližit o co jde?

Od: Markéta - 13.3.2005 - 22:28

Pavle Jelínku, děkuji. Nejen za Vaše postoje, které mi jsou blízké, ale i za Vaši slušnost a přátelskost, s jakou na nerawebu vystupujete.

Od: Skeptik - 14.3.2005 - 7:06

"Triumph of the Will" je základním kamenem německé předválečné kinematografie. Absolutní rozpočet, spousta nových a zajímavých technologiií... ...akorát se zabýval výročním sjezdem NSDAP v Norimberku. Je tam spousta emotivních projevů (včetně Hesse s Hitlerem), přehlídka kompletních ozbrojených sil, tábor Hitlerjugend a spoustu malých dětiček se vztyčenými pravicemi. Jde o 100% propagandu, která našim starším krajanům připomene léta 68-89 a záběry ze zbytečných a megalomanských sjezdů nejmenované strany.
Vzhledem k tomu, že je film vzhledem k dobovým možnostem natočený ČB, steně jako další "slavná" Olympiáda od Riefenstahlové (mimochodem autorka Triumfu), práve o to víc kontrastuje se zmiňovaným Schimndlerovým Seznamem. Stačilo "pár" let a všechno bylo jinak...

Od: Skeptik - 14.3.2005 - 7:10

Krátce odbočím od tématu. Jako "usernick" jsme si zvolil Skeptika. Je to jenom z toho důvodu, že se tu občas nějak vhodněji pokouším doplnit příspěvky jiných autorů - rozhodně to nemá žádnou souvislost s názvy jednotlivých článků nebo pochybováním o jejich obsahu. (viz. tento případ.)

Od: Míša Dvořáková - 14.3.2005 - 20:28

Sorry, ale teď budu trošku hnusná!!!
Snad už byste těch koncentráků a druhé světové mohli nechat...co třeba nějaké milé téma...chudáci lidi, co to třeba zažili, líbí se mi jak každý ví nejlíp, jak to bylo...ale když strávíte rok v koncentráku, přežijete a pak vám to utrpení dalších padesát stále někdo předhazuje a vy myslíte na vaši celou rodinu, která tam "zhebla"(pardon, tam totiž lidi neumírali), tak to není zrovna příjemné. Ano, jistě je to DOBRÉ PRO DALŠÍ GENERACE, ale ZASE se to nemusí přehánět.... na světě je dost zla a děti a mládež to snad taky vnímá, jen je třeba jí naučit jakým způsobem to maj vnímat..a ne je posadit před televizi s krváky.

Od: Markéta - 15.3.2005 - 11:18

Míšo, nelze psát jen o tom, co je ti milé a příjemné. Tohle je historie, která se stala a kterou si všichni musí pamatovat, aby se jí příště vyvarovali.
Nepřipomínám to nikomu, kdo tam byl, ale právě takovým, jako jsi ty, kteří to nechtějí slyšet.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0486 s