Je to klidné a velmi malebné místo. Když minulou sobotu vyrazili z hlučné Prahy, aby se osvěžili v hájemství přírody, byl velmi parný den. Uháněli se svojí starou stodvacítkou po dálnici a těšili se, jak si brzy odpočinou. Asi po hodině jízdy si náhle František uvědomil, že doma zapomněl nářadí a protože chtěl na chalupě opravit řadu věcí, rozhodl se pro ně vrátit. Mařenka se cítila uondaná a proto navrhla, aby ji vysadil na nejbližším odpočívadle, kde na něj počká, dokud se nevrátí. Než se rozloučili, vzala si svačinu, minerálku a knihu na čtení, aby si zkrátila dobu čekání. Jakmile František dorazil domů, uvařil si kávu, pak snědl sušenky a nakonec si pustil televizi. Dávali fotbal, což ho nadchlo. Během zápasu ještě spořádal konzervu hovězího ve vlastní šťávě, půl bochníku chleba a vypil lahvové pivo. Potom si dal na hodinku šlofíka. K večeru se vlakem vrátila utrmácená a vyděšená Mařenka. Františka našla v kuchyni, kde si četl noviny. "Bože, to jsem ráda, že tě vidím," spráskla ruce, "nedovedeš si představit, jak jsem se o tebe strachovala." "A já si zase celý den říkám, kam´s odešla, že je tu takový klid."