Kdo je E.-E.Schmitt?
V současné době asi nejúspěšnější francouzský spisovatel se řadí i mezi významné světové autory. Vystudoval filosofii a přednášel na univerzitě. V roce 1991 byla uvedena jeho divadelní hra Noc ve Valognes, za dva roky velmi příjemně diváky překvapila další hra Návštěvník. Získala i několik francouzských prestižních cen „Molierů“.
V roce 1994 vydal první román Sekta Egoistů. Dnes má autor co dělat, aby podepsal svým fanouškům knihy, které vycházejí ve Francii v mnohatisícových nákladech a je překládán do mnoha jazyků. Velké popularitě se těší čtyřka novel o různých světových náboženstvích – budhismu ( Milarepa), islámu ( Pan Ibrahim a květy Koránu), křesťanství ( Oskar a růžová Dáma) a judaismu ( Noemovo dítě). V Čechách byly uvedeny jeho hry Návštěvník a Libertin.

O čem je nová hra Manželské vraždění?
Komorní tragikomedie je pohledem na manželství, a hlavně nedorozumění v něm, dnešní doby. Ukazují se ušlechtilé i záporné vlastnosti člověka, rozdílná mluva muže a ženy. Manželství se dnes považuje za zastaralou instituci, jejíž význam se neustále zpochybňuje, na druhou stranu ještě většina lidí tuto formu soužití přijímá za svou. Schmitt se zaměřil na život páru se všemi niancemi jejich soužití. Má vůbec smysl spolu trvale žít? Hlavní postavy, Líza, patrně intelektuálka pracující doma, se cítí spoutaná, a Gilles, autor detektivek, píšící asi jen pro svou knihovnu, ji tradičně nechápe. Jejich manželství trvá už 15 let, alespoň to tvrdí Líza. Ale není to tak jisté. Gilles totiž ztratil paměť. Líza se mu snaží pomoci najít cestu zpátky. Ale říká mu pravdu? Nezneužívá této neobvyklé situace k tomu, aby pohled na jejich soužití trochu upravila ve svůj prospěch? Aby tak změnila svoji i jejich případnou budoucnost? Na tyto záhady odpoví až představení.
„ Hra je obratně, vtipně a pronikavě napsaná, ale má i lidskou, ponornou hodnotu. Doufám, že pokud se nám podaří vystihnout všechny její nuance, pak bude pochopitelné, proč ji hrajeme.“ říká představitel Gillese J. Dušek.

Hudba?
Textem pochopitelně prolíná hudba. J.Dušek se při svém představení Tonka Šibenice setkal s autorkou hudby Vesnou Caceres. Pomohl jejímu setkání se slavným kytaristou (zámý více v zahraničí, než u nás) Pavlem Steidlem. A vznikla skutečně krásná a procítěná muzika.
„ Myslím, že my herci budeme mít co dělat, abychom došplhali k úrovni nastavené hudbou, na jejímž nahrávání se podílel i známý violoncellista Jiří Bárta.“ doplnil J.Dušek. A má asi pravdu. Zatímco na ukázku ze hry byli herci skoupí, a dopředu neprozradili a nepředvedli nic, poslech mrazivě povznášející hudby všechny přítomné okouzlil.

Hra se bude dávat každý měsíc v několikadenní sérii, protože představitelka Lízy Nataša Burger bude dojíždět z Ljublaně, kde učí na divadelní škole.
„ Budu do Prahy jezdit jedenkrát za měsíc. Ale já mám ráda životní dynamiku, změna prostředí mi vyhovuje. A vlakem to zase není tak únavné.“ říká Nataša.

Zdroj fotografie: www.hrusinsky.cz