Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.2.2021, svátek má Dorota 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13021
Komentářů: 11212


Měření



Trápí vás zuby? Pomůže Reiki...

16.05.2005   Lenka Ečerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

"Kolik času věnuješ sobě, tolik se ti 1000krát vrátí" ***ČChi Kung***

Právě dnes se nezlob. Neobávej se a buď naplněn vděčností. Věnuj se své práci a buď k lidem vlídný. Každé ráno i večer sepni ruce v modlitbě,modli se těmito slovy ve svém srdci a zpívej tato slova svými ústy. Tyto jednoduché principy Mikao Usui nazýval principy žití, napsal je japonský císař Mejji (1868-1912) a původně to byly směrnice pro žití plnohodnotného života...

Dnes jsou uchovány na náhrobku v pohřební síni Mikao Usuiho (který byl starším duchovním učitelem, ne doktorem, jak bývá v některých zdrojích uvedeno) na lněném plátně jako duchovní poselství, které ztělesňoval ve své práci a s různými úpravami předkládány mistry Reiki žákům jako principy Reiki.

Když se uhodíme do určité části těla, někde nás píchne nebo nás delší dobu trápí zuby, instinktivně se za bolavé místo chytneme rukama a na tomto jednoduchém a prastarém principu je založeno i působí Reiki. Přikládání rukou na určité části těla, nebo přímo na místo bolesti je ale jen jedna část věci. Důležitá pro uzdravení je celková spolupráce pacienta s léčitelem. Reiki dlouhodobě působí za předpokladu, že je projevena ochota vypátrat a napravit původ a příčinu nemoci, nejen její okamžitý fyzický projev v těle. Čili - aby se dostavil kýžený výsledek, je zapotřebí pročechrat problému pěkně peříčka. Každé živé tělo, ať už lidské nebo zvířecí, vyzařuje energii. Tato energie má tolik jmen, kolik je civilizací. Polynéští Hunové nazývají tuto léčivou sílu Mana a američtí Irokézové jí říkají Orenda. V Indii je známá jako Prána, v hebrejštině jako Ruach, v islámských zemích jako Barraka a v Číně jako Čchi. KI může také označovat vše, co "je" - tzv. realitu Vesmíru. Když si vyhledáte výraz reiki na internetu, většinou vyskakují věty snažící se vysvětlit, že jde o vesmírnou energii, která v nás probouzí léčivé schopnosti.
Ve skutečnosti jde o systém, který v té podobě, v jaké jej dnes známe, pro svět znovu objevil japonský mistr Mikao Usui, který v prvním desetiletí 20. století začal pracovat na své škole čchi- kungu a ve snaze dosadit k cvičení tělesnému také soubor poznatků mající vliv na duchovní stránku člověka došel při meditaci prostřednictvím intuitivního vhledu, na základě kterého byl schopen sám sebe naladit na základní stav Vesmíru, k poznání, že je možné tuto schopnost předávat dalším lidem. Stalo se tak roku 1920, kdy dokončil svou práci na této tematice a k tomuto roku se datuje "objevení" Reiki. Traduje: se, že Mikao Usui po dlouhém hledání v tibetských klášterech nalezl staré svitky s tajemnými symboly a po 21 dnech meditování na posvátné hoře objevil i klíč k energii a používání symbolů, ale je to pověstí opředená realita. To, že přikládání rukou léčí, můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

Pokud bychom měli přeložit tento obrázkový znak, který sestává vlastně ze dvou znaků, tak vrchní se čte v japonštině rei a je to starý čínský znak "Li", který užívali východní filosofové již dávno před začátkem našeho letopočtu. V nejstarších dobách toto znamenalo úplný soubor všech společenských vztahů a pravidel, takže výklad výrazu bylo možno překládat nejspíš jako řád. Konfucius začal pod tento pojem zahrnovat i vnější pojmy mravnosti, tj. zdvořilost ve stycích mezi lidmi. Dodržovat REI znamenalo plnit všechny povinnosti vyplývající z dosaženého postavení, ale zároveň zavazovalo jednat kultivovaně a důstojně. V době Mikaa Usuiho (konec 19. století) se mu rozumělo tak, že je to řád vesmíru i lidský řád společnosti - v podstatě křesťanské desatero přidané k přírodním zákonům. Spodní část znaku označuje životní energii, nebo v podstatě svět, jaký je - Bytí. Ze souvislostí zde uvedených tedy vyplývá výklad ve smyslu: Řád vstupuje do Bytí nebo jednodušeji - v Bytí (přírodě, vesmíru) je obnovována původní harmonie. Tedy žádná zvláštní, dosud nepoznaná a nepopsaná vesmírná energie, ale síla, která provází vzestup individuálního poznávání a která nás spojuje s vesmírným řádem. Zaváděním tohoto poznaného do vlastního způsobu života dochází k harmonizaci našeho osobního řádu s řádem vyšším. Jeho zákony k nám promlouvají přes intuici, mysl a duchovní prozření a bez rozdílu platí pro každého z nás.

V současnosti je několik směrů, zásadnější rozdíly mezi nimi nejsou. Reiki by se mimo okruh původních zasvěcenců díky japonskému přístupu k její ochraně zřejmě bez zásluh pana Hayashiho dále z Japonska nedostala. Chujiro Hayashi založil první léčebnou Reiki kliniku v Tokiu, kde se léčily i tak závažné případy jako je rakovina. Hawayo Takatová pak přinesla své znalosti do USA. Pomocí symbolů (symboly Reiki jsou staré meditační symboly, které Usui využil pro posílení koncentrace mysli, napomáhají soustředit se a meditovat či kontemplovat) se však rychle rozšiřuje okruh zasvěcenců a my se dnes můžeme také zapojit a nalézat v Reiki nejen onu tajemnou léčivou moc, ale také vstoupit do řeky života poněkud jiným způsobem, než jsme to činili do setkání s ní. Reiki se dnes stále více stává způsobem života.

Při působení Reiki dochází k odstranění bloků energie v těle, doplňuje se zásoba energie nejen v nás samotných, ale svým působením na další lidi zároveň harmonizujeme fyzicky i duševně ostatní v našem okolí - a netýká se to jen lidí, pozorujte květiny a zvířata, všímejte si změn… někdy nám připadá, že určité situace jsou prostě nad naše síly, ale pomocí Reiki a dodržování velice jednoduchých principů se můžeme daleko lépe vyrovnat s fyzickými i emocionálními problémy a dojít k poznání a pochopení smyslu našeho života.

Reiki se dělí na tři stupně. Naladění na stupeň Reiki I léčí u člověka, který je přijímá, nemoci na fyzické úrovni. Člověk se po iniciaci na I. stupeň stane k této energii vnímavější, dochází k odstranění či zmírnění bloků v energetických drahách, tělo se zbavuje toxických odpadů a životní energie se vrací ke své přirozené rovnováze.
Formulace typu: dochází k napojení na zdroj vesmírné Čchi neboli Ki, je velmi diskutabilní. Rozhodně nejde o napojení na nějaký zdroj energie. Ten zdroj je totiž všude. Zdroj Reiki je obsažen v celém Vesmíru a každé jeho části bez výjimky. Životní energie je tím, co oživuje a co nese informaci, která udržuje při životě každý živý organismus.
Prvotní reakce po působení může být i bouřlivá, není to však důvod k ustání. Je zapotřebí vytrvat a trpělivost pak přinese své plody. Reiki nenahrazuje klasickou medicínskou léčbu - může ji však podporovat a urychlovat. Tato metoda je vhodná rovněž pro samoléčení,.

Pokud cítíte, že vás tento způsob zacházení s tělem a duší oslovil, stačí navštívit základní kurz - 1. stupeň Reiki, na kterém mistr předává Reiki žákům a oni tak získávají schopnost ji komukoli, kdo s tím bude souhlasit, předávat. Tato schopnost zůstává člověku celý život.
Ve 2. stupni se terapeuti učí zesilovat působení a působit i na dálku.
Reiki. 3. stupeň (mistrovský) je zaměřen na osobní duchovní růst a na prohloubení znalostí o Reiki a žák jakoby na sebe vzal závazek, že se stane mistrem svého vlastního života.
Pokud se mu stane Reiki jeho životní cestou, může i on zasvěcovat ostatní do umění Reiki.

Pro ty, kteří by si rádi něco o Reiki sami přečetli mám několik tipů. Před nedávnem vyšla dobře zpracovaná kniha o Reiki Techniky Dr. Hayashiho. Výborným orientačním pomocníkem je i kniha Diane Stein Průvodce reiki a Brigity Zieglerové Zkušenosti s energií reiki.

"Člověk si může zvolit svůj Osud. Nikdy neupouštěj od svých snů. Sleduj znamení. Měj vždycky na paměti, co chceš. Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní. Kdo prožívá svůj Osobní příběh, umí všechno, co potřebuje. Jenom jediné znemožňuje jeho sen: strach z neúspěchu"
*** P. Coelho, Alchymista***

*) Pro anglofily a japanology :
Here are Usui Sensei´s affirmations in phonetic Japanese form.
Lowercase vowels are barely pronounced: SHO FUKU NO HI HO [Secret method of inviting blessings] MAN BYO NO REI YAKU. [Spiritual medicine of many illnesses] (these 2 lines are the heading) KYO DAKE WA OKORU NA, SHIN PAI Su NA. [ Today only anger not worry not]KAN SHA SHiTE NARIWAI O HAGAME. [Do your work with appreciation] HITO NI SHIN SETSu NI [Be kind to people] (these are the actual affirmations) ASA YU GAS SHO SHiTE KOKORO NI NENJI KUCHI NI TONA E YO. [morning and evening hands in prayer chant these words] SHIN SHIN KAI ZEN USUI REIKI RYOHO [The Usui spiritual method to improve mind and body] (the instructions) CHOSO USUI MIKAO [Author Mikao Usui ] (the signature)

__________________________________________________
Máte-li nějaký zdravotní problém, můžete se s ním na mě obrátit...



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Hanka - 17.5.2005 - 8:42

Dobré
Prolétla jsem to zbezne, vypadá to skvele. Nejsem moc schopná si ríci: tak, ted se tomu budu venovat, ale Reiki me dost zajímá a snazím se mu být stále na blízku. Co se týce citátu P. Coelho, je nic jiného nez pravda. Mela jsem pocit, ze jsem objevila Ameriku, kdyz jsem si sama ríkala a ríkám: ´nesmím se bát. Strach je neprítel kazdé akce´... casto me tohle moje soukromé heslo, jez se postupem casu tvorí ve zkusenost, povzbudilo, postrcilo, pomohlo. Jen bych k tomu dodala: ´nestavme si vzdusné zámky. Chceme neco? Zvolme si nejprve ta nejmensí prání a zapremýslejme, zda jsou dosazitelná a jak a zda nebrání potom tem velkým. Takhle se to zdá jako plácání, ale metodou úspechu clovek pokracuje dál tak, ze mnohdy ani uz nebere svá úskalí jako prekázku. Ale je to hrozne tezké. Opravdu, nejtezsí je prekonat strach.

Od: Lenka - 17.5.2005 - 17:16

Hanko, díky
Myslím, že k tomu jedině mohu dodat, že vše se vyvíjí, od doby, kdy jsem vybrala citát P.Coelha, jsem se začetla do jeho nové knihy Záhir - a tam je to s osobním příběhem trochu jinak, ale abych se vrátila ke vzdušným zámkům, když je stavíme sami sobě, proč ne, ale nesmíme do nich zakonstruovat i jiné lidi, protože když postavíme takový zámek sami sobě, může se stát skutečností - viz příběh Michala Burdy, kterému v padesátém asi roce jeho života předpověděl nějaký lékař, že má před sebou 3 měsíce života a to mu změnilo hodnoty a náhled na život takovým způsobem, že tu s námi byl ještě skoro jednou tak dlouho. To myslím nepotřebuje komentář... a asi také překonal nějaký strach. Důležité je pojmenovat přízrak, který nám brání dosáhnout kamkoli - byť to bylo na obyčejnou kliku, protože kdo ví, co je za těmi dveřmi? :c)

Od: Hanka - 18.5.2005 - 7:37

No... vlastne
je to pravda, co píses. Clovek obcas prekonává prekázky a vlastne si ani nemusí uvedomit, ze ta nejvetsí je za ním. Mela jsem to na mysli tak, ze... kdysi jsem behala. I dnes behám, ale tehdy jsem zacala proto, abych byla nejlepsí. Predstavovala jsem si, ze bezím velký závod a vsichni me obdivují. Samozrejme, ze se tak nikdy nestalo, byl to ten "vzdusný zámek". Kdyz si vzpomenu na ten nepodarený cíl, chyba mohla být skutecne v tom, ze jsem do toho zatáhla jiné, tím "nejlepsí"... kdybych si rekla - zabehnu to za tolik a tolik... pak bych mozná opravdu na sebe víc pritlacila a byla nejlepsí. No vidís, v téhle rovine jsem nikdy neuvazovala. Pravdou je to, ze ale zbytecné snení muze podrazit nohy, tehdy jsem toho nechala. Vrátila jsem se k tomu az v posledních letech, pridala dalsí - vlastne nemalé cíle. Asi je neco jiného sen jako nedohledná vidiná být jako NEKDO JINÝ a sen, který má clovek sám v sobe, pro sebe. Clovek by si asi nemel tvorit své hranice, to je urcite pravda... treba je to práve on, co má nezdolné moznosti premenit svet. A co se týce zázracných uzdravení - ty tu také jsou. Vule je obrovská vec, a cím vetsí je vule, tím vzdálenejsí jsou vlastní hranice, to je urcite pravda.

Od: Hanka - 18.5.2005 - 7:40

Lenko,
ty musís být hodne moudrý clovek. Tu knihu Záhir si nekde sezenu a prectu.

Od: Lenka - 18.5.2005 - 10:20

adaptace
Hanko - to, co popisuješ ohledně cíle ve sportu je opravdu takovým příkladem, kdy své hranice měříme v poměru s hranicemi ostatních - a kdo to tak nedělá (nebo nedělal)? Ale právě po přečtení Záhiru budeš vidět, kde se člověk zastaví - je to nejen to, co nás žene dopředu, ale je to pak zároveň to, co nás srazí a v lepším případě jen zastaví. Někdy nás to naopak posune mírně do protisměru... a jindy nasměruje k dalšímu cíli - ale důležitý je způsob, jakým se cíle snažíme dosáhnout.
Hranice - to je ovšem otázka, tady jsi uhodila hřebíček na hlavičku. Jsme my těmi, kdo je stanovuje? Nebo jsou stanoveny a my je máme tendence dodržovat/překračovat? Kam to vede???

Od: Hanka - 18.5.2005 - 10:46

No?
To je ta otázka. Já nevím. Není dobré sedet s rukama v klíne, ale taky se ríká "kdo chce víc, nemá nic"... myslím, ze má-li je nekdo urcovat, pak urcite si je nejlépe urcí jedinec sám. Hold - metora pokusu/omylu... asi by bylo dobré pri kazdé akci hledet do sebe. Co to prinásí, co to bere. Zlehonka naslapovat a ptát se svého presvedcení, jestli je to tak správne. Prírucka na správne prozitý zivot není. Jediný obecný cíl, zdá se mi, je spokojenost se sebou samým - do toho spadá vse - zdraví, úspech, vnitrní klid...

Od: Lenka - 18.5.2005 - 13:31

Hranice
Spokojenost se sebou... Také otázka - jednak to je samozřejmě kladné hodnocení výsledků naší činnosti přinášející mír v duši, ale co když si pak v rámci spokojenosti přestaneme dávat vyšší cíle a zůstaneme spokojeni s tím, co nám momentálně vyhovuje?
O hranicích jsem teď měla příležitost číst celou knihu, ale nechci citovat z ní, zajdu si k Rabíndranáthu Thákurovi - ve své knize Naplnění života má krásnou kapitolu s názvem Vědomí duše týkající se dilematu svobody a řádu - a jak nejlépe se tedy rozhodnout?
" Proto právě lidské já, které velký Král vesmíru nezastínil svým trůnem, ale ponechal mu svobodu. Co se týče jeho fyzické a mentální složky, kterou je člověk spřízněn s přírodou, musí uznávat vládu svého Krále, ale ve svém já má volnost ho neuznávat. Tam si musí náš Bůh vstup získat. Přichází jako host, nikoli jako král, a proto musí čekat, až bude pozván. Bůh vyňal lidskou osobnost ze svých rozkazů, protože do ní vchází, aby se kořil naší lásce. Jeho ozbrojená síla, přírodní zákony, se zastavují před branami našeho já a pouze krása, posel lásky, smí vejít do jeho obvodu.
Jedině v oblasti vůle je dovoleno bezvládí, jedině v lidské osobnosti se ujímá vlády nesoulad nepravdivosti a nespravedlnosti a věci mohou dojít tak daleko, že voláme v úzkosti: K takovému naprostému porušení řádu by nemohlo dojít, kdyby byl Bůh! - Opravdu, Bůh stanul opodál našeho já, kde jeho bdělá trpělivost nezná mezí, a kde nás nikdy nenutí, abychom otevřeli dveře, které jsme před ním zavřeli. Naše osobnost má totiž dosáhnout své pravé realizace nikoliv donucením, ale láskou, a tak dosáhnout jednoty s Bohem ve svobodě."

Od: Lenka - 18.5.2005 - 16:59

erratum citace

Proto JE TO právě lidské já - s omluvou za 2 malá, ale asi docela důležitá vypadlá slůvka

Od: Hanka - 20.5.2005 - 8:17

víra v Boha
Hodne jsem premýslela o tvé poslední reakci... problém je v tom, ze tam uz muj mozek nesahá. Nejsem verící, rozumím, ale pro mne je tezké prijímat víru v Boha, nebyla jsem k tomu nikdy vedená, coz by problém nebyl, ale v tomto mi chybí trpelivost. Mám ráda samostatnost, svobodu... muj zivel je vzduch a touha cítit se volná jako pták. V minulosti jsem mela docela solidní potíze, nebylo snad ani nakonec az tak obtízné se s nimi vyporádat, jako celit tomu, abych tam nespadla znovu a pritom co nejméne ublizovat. Ale ty potíze - nic prospesnejsího se mi nemohlo stát. Najednou jsem byla nucena více premýslet, slo o mne, o moji existenci, zdraví, no... mozná i zivot. A dnes jsem náhle jeste blíze tomu, co jsem chtela, dokonce nekterých pozadavku na sebe jsem i dosáhla. Úmerne k tomu stoupala i jakási víra, i ted, kdy o tom písi, velmi si uvedomuji, jak snadné je vsechno to, co clovek získá, ztratit. Je to neco jako vedomí své konecnosti, pohasnutí hvezdy. Bojuji se strachem - treba jen o to, aby bylo porád TAKHLE. A pritom ted resím jednu z nejnárocnejsích zivotních úloh. Co je to Buh? Je to clovek, predstava, jakým jazykem mluví? Je spousta verích, co páchají zlo... V neco verím, není to osud, je to neco - jako úcta k sobe. Svému telu, jako delníku, zdraví a hlavne mozku. Ten dává pokyny vsemu, ten rozsiruje obzory. Niceho se nezríkám, mozná dojdu jednou i k nábozenství. Zatím sama v sobe cítím, ze není umení nasbírat kýbl sneku (obrovská móda v dnesní dobe - pro mne nepochopitelná), ale odolat prosbám, pláci, kriku nekoho, o nemz vím, ze je "autorita"... mozná jdu na víru z jiné strany - nejsem "delník církví", pocestné monstrum konající sice verejné dobro, ale uvnitr se nicící nenávistí, zlobou. Co je dobré a co zlé? Kdo je dobrý a kdo zlý? A nakonec - i ty hranice - mají vubec být? Co kdyz nekam dojdes a vís, ze nechces dál, vyhovuje ti to tak jak je? Kdo chce víc, nemá nic. Správný návod? Není. Jsme smrtelní, v tom nám nepomuze ani Buh. Zdá se mi, ze jediné merítko naseho zivota je vlastní spokojenost. Nic jiného me nenapadá. Vsak on se nekdo objeví, kdo rekne: "na tohle más. Jestli chces, pokracuj" Mozek je takový filtr, který zaapeluje ´hele, bacha na to, ten uz presvedcuje az moc!´ jen je problém ho obcas poslouchat... a vubec: je to ten mozek co apeluje? Vzdyt stejný mozek vyvolává pochybnosti. Co tedy apeluje: aura, rozum, Buh?

Od: Lenka - 20.5.2005 - 15:28

s odstupem...
Jméno citovaného autora ve mě vždy vzbuzovalo jistý odstup, patří k jiné kultuře, mluví takovým zvláštním způsobem, říká pořád to samé, jen jinými slovy... nuda! - a najednou, po letech, co se spolu se mnou sem a tam stěhovala i moje knihovna a s ní celkem slušné hory knih, z kterých jsem loupala perníček, po dost dlouhé době, kdy o něm vím, mu najednou začínám částečně a po svém rozumět.
Tak já tady teď vypadám jako nábožensky založená osoba... nejsem křtěňátko, k tomu, co mám v sobě, jsem se dopracovala možná také trochu za pomoci mozku, ale ten považuji jen za nástroj a to, jak s ním budeme zacházet,je na každém z nás. Mě je vlastnější řídit se citem. Mozek by (pro mě a podle mě)neměl mít asi právo veta, to náleží něčemu, co je mimo něj. Nemyslím tím mimo nás vně těla. Zjišťuji, že mi činí problém odmyslet celé Já od jeho jednotlivostí. Právě v té již zmíněné knížečce je spousta odpovědí na tvé (i na mé, zdá se, že se naše myšlenky pohybují dost podobným směrem, jen to každá řešíme jinak)otázky. Citát byl hlavně o tom, že nedokážu souhlasit s tvrzením, že mírou - ty říkáš měřítkem - našeho života je naše vlastní spokojenost. To je hodně zjednodušeně řečeno.
Pro mě je hnacím motorkem má vlastní nespokojenost... ale ráda bych spokojená byla, kdo by nebyl? :c) a možná jsem už i byla, ale to je právě to, co mi nevyhovuje a jdu tedy na to "za" ni, ne "přes" ni. Nevím, jestli jsem teď lépe postihla, proč jsem tak reagovala.

Od: Hanka - 20.5.2005 - 15:56

mám pocit,
ze jsem to mozná správne nepochopila, jak ríkám, je to citát autora mi neznámého a na internetu, vytrzeno z knihy, to podstatné mozná nevyplyne, takze je mozné, ze jsem to nepochopila. Neríkám, ze být verící je spatné, to ani ne, spís, ze tak daleko jsem dosud nedosla. Jinak spokojenost/nespokojenost... já myslím, ze je to obcas uz jen o slovech, jak to kdo nazývá. Bohuzel, u mne to moc není o filozofii, me na nespokojenost (hlavne se sebou) upozorní moje nespavost, takze je v mém zájmu být spokojená s tím, co delám, jak to delám a jak ziju. Nestavet si vzdusné zámky, práve kvuli zklamání ze sebe a naopak se nepodcenovat, také kvuli té nespokojenosti s tím, ze na neco mám a nevyuzívám toho, a tak stojím na míste. Takze ano, nespokojenost popohání cloveka, aby neco delal, to asi vzdy, ale má potreba je cítit se dobre. Mít dobrý pocit ze svého konání. Ale to uz je ta dalsí zálezitost: cit versus mozek. A zkusenost - u kazdé asi jiná. Me city dovedly do té situace, co byla. Hodne jsem se vzívala do pocitu druhých a velké ohledy nad plácem, autoritou, mozná i neco jako silnou náklonností me nutily verit mozná lidem, kterým sjem nemela. Hodne pláce pro mne bylo hodne trápení a obcas mi nedocházelo, ze nekdo vedle mne nepláce a jen proto se k nemu nechovám hezky. Takze své city se snazím ovládat práve tím mozkem a je muj a je to orgán, který kdyz rekne ´uz se ani nehnes´, vím, ze to udelá. Mozek mi napovídá, co mé telo potrebuje, aby bylo zdravé... a spokojené. V tom asi zustávám tím pragmatikem. Zjednodusene, nemyslela jsem to tak, ze URCITE TO TAK JE. Spís jediné, co me napadá. Protoze dostát vsemu a prání kazdého, to se proste nedá. Pak se clovek stává loutkou. Ale i tak - porád jen zkousím, zda ta cesta je správná.

Od: Lenka - 24.5.2005 - 12:41

Jeden příběh
Jeden večer jeden starý Indián vyprávěl svému vnukovi o bitvě, která se odehrává uvnitř lidí. Řekl: " Můj synu, tato bitva je mezi dvěma "vlky" uvnitř nás všech. Jeden je zlo: Je to hněv, závist, žárlivost, smutek, chtivost, arogantnost, sebelítost, pocit viny, zášť, pocit méněcennosti, lež, falešná pýcha, pocit převahy a ego.

Druhý je Bůh. Je to radost, mír, láska, naděje, vyrovnanost, pokora, laskavost, shovívavost, schopnost vcítit se, velkorysost, pravda, soucit a víra."

Vnuk o tom chvíli přemýšlel a pak se zeptal dědečka: "Který z vlků vyhrává?"

Starý Indián odpověděl prostě: " Ten, kterého krmíš."

A která cesta není správná? Asi jsme si to každý nějakým způsobem ozkoušeli... Důležité je, když to poznáme, už po ní dál nejít. Někomu to sdělí cit, jinému mozek, další spoléhá na intuici, někdo si nechá poradit... - každý volíme to, čemu právě dáváme důvěru. Někdy různě kombinujeme, než přijdeme na to, co nám nejlépe vyhovuje. Také souhlasím s tím, že se nedá vyhovět všem. Hlavně, když si současně uvědomíme, že abychom měli z čeho dávat, musíme nejprve sami mít z čeho nabídnout :c)Čili nezapomínat na plnění svých přání.

Od: Hanka - 24.5.2005 - 15:07

souhlasím, jen bych dodala...
dávat to, co uz máme a jsme ochotni dát. Aby se nám nestalo, ze jeste neco ani nevstrebás a uz to nekdo z tebe z druhé strany cerpá... bohuzel-muj problém plus jeste ten ze ´nemás? Tak si to získej, at pro mne más´

Od: Lenka - 25.5.2005 - 10:02

Proč?
Proč se nechat někam tímto způsobem hnát, dohánět? Když budeš jen chtít dávat, lidé budou jen chtít brát a na konci toho je vyčerpání, ale žít a pracovat s principem reiki znamená s dáváním zároveň přijímat - to znamená vypustit z obou stran (dávající a obdarovaný)- i když kdo je v tom případě kdo ? :c) to chtění. Neb to je to, co tam dělá paseku... Naše ego, které zasahuje...

Od: Maerkéta - 8.11.2005 - 16:34

Trapas
Tato stránka je strašně nepřehledná takže není co říct prostě a jednoduše"TRAPAS"!!!

Od: Daniel - 8.11.2005 - 19:50

Maerkéta - tyhle plané výkřiky nemám rád, má to stejnou výpovědní hodnotu, jako když řekneme, že venku sněží. Nehledě na to, proč by měl být tento článek trapný?

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2855 s