Jako u moře
Jezero Lago di Garda se rozkládá v nitru italské pevniny, v jižní části Dolomitů, ale přesto silně připomíná středomoří. Lago di Garda je ráj jachtařů, cyklistů i horolezců, kraj vinné révy, olivovníků, borovic a také cikád. Hladina jezera je po celý den obsypána loděmi různých typů, v brázdách za těmi rychlejšími se tvoří široké vlny a kolem těch pomalejších zase krouží rackové. Nad tímto imaginárním mořem se často za jasných slunečních dnů vznáší opar, který především na jihu jezera, kde jsou břehy více vzdáleny, způsobuje, že druhý břeh je v nedohlednu.
A nyní magické počítání. Rozlohu jezera spočítáte, znásobíte-li nadmořskou výšku jezera (zhruba 60 m nad mořem) délkou jezera: cca 60 km. Že je to nesmysl? Ano i ne, rozloha jezera je totiž udávána jako 360 km2.

Torbole
Na nejsevernějším cípu jezera se nachází roztomilé městečko Torbole. I když míříte na jižní břeh jezera Lago di Garda, určitě se vyplatí sjet z dálnice severně od jezera a potom dojet na cílové místo podél něj. Odměnou za toto mírné zdržení vám bude pohled na zvlněnou hladinu jezera, obsypanou drobnými postavami surfařů a jakoby maketami drobných lodí, nad kterými se zdvihají hřebeny hor.
Samotný příjezd k jezeru, a tedy do Torbole, vám doslova vyrazí dech. Silnice se plazí docela průměrnou italskou krajinou, vyhlížíte, zda již neuvidíte někde v dálce hladinu jezera a jste zklamáni že ne, když v tom bum – před vámi obrovská propast, plná vody, skály ji tu drží jako v zajetí a pyšné na tento čin, hrdě se vzpínají ke slunci. Ve středu toho všeho Torbole, jako diamant na prstenu, jako tajemné pohádkové sídlo mocného čaroděje. Vydechnete a začnete nasávat zdejší uvolněnou atmosféru.
Díky turistům se tady žije dlouho do noci, a to platí pro všechna města kolem jezera. Koupit boty nebo pohled pro přátele si klidně můžete jít až po západu slunce, kdy už je vzduch méně horký, ve všech obchůdcích budou mít otevřeno, i v těch nejmenších. A že neumíte italsky? Dobře vám poslouží i základní znalost němčiny. Díky přemíře německých turistů jsou tu často i nápisy na obchodech, hotelech i jídelních lístcích psány kromě italštiny i v němčině.
Místní lidé, kteří se cestovním ruchem živí, jsou však ochotní s vámi hovořit takovým jazykem, jaký sami uznáte za vhodné, v nejhorším je tu vždy záloha rukou a nohou, kterými se domluvíte v jakékoliv řeči. Co se tím snažím říci? Že zdejší domorodci nebudou vůbec otrávení vašimi požadavky, jsou vstřícní a přátelští. Prodají vám zmrzlinu a s úsměvem vám zapózují pro vaši fotografii a když vás potkají na ulici s fotoaparátem v ruce, zeptají se, zda nechcete vyfotografovat vy.

Pravá italská
Když už jsem narazila na tu zmrzlinu... tu si zkrátka nemůžete nechat ujít! Žádná pravá italská zmrzlina, prodávaná u nás, není pravá italská, věřte mi. Hustá, krémová, chuťově sladěná, stracciatella s opravdovými kusy čokolády, malaga s celými rozinkami, pistáciová s kusy oříšků. A ani ten český kopeček není jako ten italský. Prodavač tu nesrovnává odměrku jako kopeček rýže, ale nabere do odměrky co nejvíce a pak se snaží nabrat ještě víc a ještě trošku, až je z toho ne kopeček, ale dolomitová hora. Pravda, jeden takový italský kopeček tady stojí 1,00 euro, ale stojí za to, věřte mi.
Co jídlo? Třeba taková pizza, hmmm, mé chuťové buňky se ještě nyní olizují, těstíčko v šíři tří milimetrů tak chutné, že by se dalo jíst samotné - a s oblohou je samozřejmě ještě lepší. Jen, a to mi snad Italové s odpuštěním prominou, to pivo nám připadalo s českým nesrovnatelné. České pivo je zkrátka pivo, Italové ho ředí minerálkou a cenu nastaví tak vysoko, že se vám vyplatí jakýkoliv jiný nealkoholický nápoj. Když zkrátka chcete v Itálii pít alkohol, ochutnejte raději něco více italského - víno, které se tady pěstuje všude kolem vás a můžete tedy ochutnat odrůdu vypěstovanou nad vaším kempem či hotelem. Co vás může překvapit, že si ho můžete objednat i česky. Italsky se víno totiž řekne stejně: „vino“.

Zdroj fotografií: vlastní archiv

Web autorky

Pokračování ZDE