Reakce k článku

Od: Renata Šindelářová - 12.6.2005 - 16:06

Máš pravdu. Z Čachtické paní jsem měla podobné pocity, také jsem ji i litovala. A hlavně jsem si ji už nepředstavovala jako zrůdu, které se musím bát, když jdu po tmě do sklepa. :-)

Od: Dendra - 3.7.2005 - 20:51

Možná, že něco pravdy na tom co tvrdíte v tomto článku je pravda, mám však pocit, že je to spíše romantický pohled na věc.Hlavní podíl na její poovaze měl jí do vínku daný genetický materiál, který nelze z povahy vymítit ani sebelepším způsobem života...není ji proč litovat, svůj život si prožila na svou dobu velmi silně i když z pohledu dnešních lidí nepochopitelně..

Od: Radka Zadinová - 3.7.2005 - 21:34

Když jsem tu knihu četla poprvé, tak jsem ji rozhodně nelitovala. Ale když čtete příběh podruhé, potřetí, podesáté, zjišťujete, že se na něj pokaždé dívate jinak. S odstupem několika desítek let to prostě vidím takhle. Možná máte pravdu i vy, možná i kdyby byla žila jinak, chovala by se stejně. Ale to už se těžko někdo dozví.

Od: Elizabeth Báthory - 17.8.2005 - 12:21

Mýlíte se!!Osamělost nebyla tak zlá,jako Mé vlastní myšlenky při snaze pochopit sama sebe.Byla to otázka jednoduché volby.Zabít sebe,nebo podlehnout touze zabíjet s pohledem do zoufalých dívčích očí.Nikdy bych však nenašla odvahu se zabít.... E.

Od: Radka Zadinová - 17.8.2005 - 13:39

Tak to pochopit dokážu. I když na to zřejmě každý člověk někdy pomýšlí, jen málokdo v sobě tu odvahu má. A nebo spíš - ti, co údajně mají odvahu si vzít život, ji naopak postrádají k tomu, žít dál - i přes všechno, čím si musí projít, co strašného je potkalo, s čím se musí vyrovnat. Ale zabíjet druhé? Tak to asi není zrovna řešení, které bych doporučovala...

Od: Elizabeth Báthory - 18.8.2005 - 8:01

Alzbeta.Bathory@seznam.cz
Nikdy nemůžete pochopit někoho,kým nejste.Nepochopíte aristokrata,jeho svrchovanou identitu.Zvláště,když je jedním z nejbohatších a nejkrásnějších v zemi.Zabít poddaného se nezdálo tak těžké.Když jsem psala o pochopení svých vlastních myšlenek,měla jsem na mysli myšlenky o rozkoši z krve,ne výčitky nad zmařeným životem. E.

Od: Klokan - 7.9.2005 - 5:23

Asi drza kritika
Kniha J.Niznanskeho me uchvacovala na zacatku puberty.Nedavno, z nedostatku jineho,se mi podarilo to cist znovu.Bylo to zklamani,protoze pribehu chybi casova logika a celkove spise pripomina Vecery pod lampou.Takze prominte,ale je to skoda casu i papiru.

Od: Radka Zadinová - 7.9.2005 - 9:53

S tím, že je škoda času i papíru, nesouhlasím. Ale chápu vaše zklamání, protože i já jsem se k příběhu vrátila po letech, kdy mě uchvacoval a četla jsem ho znovu a znovu, ale s odstupem času mě návrat k příběhu také zklamal - spíš ale proto, že jsem ho již znala zpaměti, už to nemělo své kouzlo, objevovat, co se stane na další stránce, neboť jsem to již věděla v přesném znění celých vět... Někdy je lepší si silné prožitky a příběhy uchovat v paměti a nevracet se k nim, protože nic se neopakuje, pokaždé se něco v člověku mění a tím pádem se mění i pohled na určité situace, příběhy, ať už v knižní podobě nebo zfilmované. Za svůj život jsem přečetla spoustu knih, které mě hodně zasáhly, hodně mi daly a považuji je za tzv. "pecky", ale nikdy jsem je nečetla víckrát, protože se podvědomě obávám toho, že podruhé už by to nemuselo být takové.

Několik posledních článků v rubrice Literatura