KŘÍŽE HORSKÝCH OSADÓ, rána mého dětství TAJEMSTVÍZázračně splněné přáníDotazníkZpackané lívance
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustVRÁNA – TV tip – Městem se šíří zloFOTOPOSTŘEHY: Co dělá psa psemVolvo, traktor a kočárekFOTOPOSTŘEHY: Co dělá papouška papouškemOslavujme ženy Mám přání omšeléOdvážný příběh Ester o naději v temných časechFestival světla BLIK BLIK oslaví prameny a českou hudbuFestival TANEC PRAHA 2024KVÍZ: Jste znalci české kultury?25 okouzlujících exotických ptáků, kteří vám vyrazí dech
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Když před nedávnem znovu vyšla kniha slovenského spisovatele Joži Nižnánského, Čachtická paní, připomnělo mi to dobu zhruba před dvaceti lety, kdy jsem tento příběh četla poprvé. Tehdy jsem musela urputně přesvědčovat rodiče, že už jsem dost velká, abych mohla nahlédnout do života jedné nechvalně proslulé ženy.
Máš pravdu. Z Čachtické paní jsem měla podobné pocity, také jsem ji i litovala. A hlavně jsem si ji už nepředstavovala jako zrůdu, které se musím bát, když jdu po tmě do sklepa. :-)
Možná, že něco pravdy na tom co tvrdíte v tomto článku je pravda, mám však pocit, že je to spíše romantický pohled na věc.Hlavní podíl na její poovaze měl jí do vínku daný genetický materiál, který nelze z povahy vymítit ani sebelepším způsobem života...není ji proč litovat, svůj život si prožila na svou dobu velmi silně i když z pohledu dnešních lidí nepochopitelně..
Když jsem tu knihu četla poprvé, tak jsem ji rozhodně nelitovala. Ale když čtete příběh podruhé, potřetí, podesáté, zjišťujete, že se na něj pokaždé dívate jinak. S odstupem několika desítek let to prostě vidím takhle. Možná máte pravdu i vy, možná i kdyby byla žila jinak, chovala by se stejně. Ale to už se těžko někdo dozví.
Mýlíte se!!Osamělost nebyla tak zlá,jako Mé vlastní myšlenky při snaze pochopit sama sebe.Byla to otázka jednoduché volby.Zabít sebe,nebo podlehnout touze zabíjet s pohledem do zoufalých dívčích očí.Nikdy bych však nenašla odvahu se zabít.... E.
Tak to pochopit dokážu. I když na to zřejmě každý člověk někdy pomýšlí, jen málokdo v sobě tu odvahu má. A nebo spíš - ti, co údajně mají odvahu si vzít život, ji naopak postrádají k tomu, žít dál - i přes všechno, čím si musí projít, co strašného je potkalo, s čím se musí vyrovnat. Ale zabíjet druhé? Tak to asi není zrovna řešení, které bych doporučovala...
Alzbeta.Bathory@seznam.cz
Nikdy nemůžete pochopit někoho,kým nejste.Nepochopíte aristokrata,jeho svrchovanou identitu.Zvláště,když je jedním z nejbohatších a nejkrásnějších v zemi.Zabít poddaného se nezdálo tak těžké.Když jsem psala o pochopení svých vlastních myšlenek,měla jsem na mysli myšlenky o rozkoši z krve,ne výčitky nad zmařeným životem. E.
Asi drza kritika
Kniha J.Niznanskeho me uchvacovala na zacatku puberty.Nedavno, z nedostatku jineho,se mi podarilo to cist znovu.Bylo to zklamani,protoze pribehu chybi casova logika a celkove spise pripomina Vecery pod lampou.Takze prominte,ale je to skoda casu i papiru.
S tím, že je škoda času i papíru, nesouhlasím. Ale chápu vaše zklamání, protože i já jsem se k příběhu vrátila po letech, kdy mě uchvacoval a četla jsem ho znovu a znovu, ale s odstupem času mě návrat k příběhu také zklamal - spíš ale proto, že jsem ho již znala zpaměti, už to nemělo své kouzlo, objevovat, co se stane na další stránce, neboť jsem to již věděla v přesném znění celých vět... Někdy je lepší si silné prožitky a příběhy uchovat v paměti a nevracet se k nim, protože nic se neopakuje, pokaždé se něco v člověku mění a tím pádem se mění i pohled na určité situace, příběhy, ať už v knižní podobě nebo zfilmované. Za svůj život jsem přečetla spoustu knih, které mě hodně zasáhly, hodně mi daly a považuji je za tzv. "pecky", ale nikdy jsem je nečetla víckrát, protože se podvědomě obávám toho, že podruhé už by to nemuselo být takové.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.