Nerad bych se nyní dotkl těch, jež vyznávají kosmetické čarodějnictví: připomínají mi spíše malé dítě, které uteče a schová se do peřin, kde se v klidu vypláče, když jej někdo urazí. Myslí si, že jej nikdo nevidí a nikdo jej nechápe, avšak každý, kdo projde kolem těch peřin, schovávajících plačící dítě, si uvědomí jeho bolest, pochopí onu peřinu jako prostředek, sloužící k útěku od ostatních problémů a nebude věřit dítěti, když mu bude říkat: „Jenom se mi chce spát…“ či: „Jenom se zahřívám…“ Takto i já dívám se na vžitá líčidla na tvářích mých nejmilejších, na jejich uměle zbarvené vlasy či gelové parády.

Nu, abych poukázal cestu bez líčidel, barviv a jiné chemie, řeknu zde následující (a věřím, že mnoho mužů i žen by tak smýšlelo též). Jsem tolik rád a nadšen při pohledu na přirozené rty, tváře a oči (nezbarvené jedovatým odstínem či „jen“ nádechem jiné barvy). Tak mě rozradostní pohled na prostou kůži. Líbí se mi vlasy ve svém přirozeném, původním stavu (vždyť na ty uměle zbarvené, jakoby neživé, můžu se dívat na nějaké fotografii a rozdíl nespatřím). A tak i u všech vrásek a šedin, u kůže mdlé a tak zvaně nevýrazné, u všech těch rozmanitostí našeho těla, jež jsme si v minulosti dovolili nazvat „nedokonalostmi“: žádám vás o jedno. Přijměte se takoví, jací jste. Mějte se rádi a řekněte si „jsem dokonalý“. Buďte přirozenými. Sundejte ze svého obličeje ten papírový pytel, shoďte tu peřinu…

Navíc onen návyk zkrášlovat se pravidelně a takřka dennodenně a jen v soukromí si dovolit být přirozenými, onen návyk vyvolává lenivost. Člověk se spokojí se všemi následky času, poznamenávajícího se na našich tělech, a tím, že je příjemně schová pod rouškou kosmetických úprav, nevšímá si jich a zavírá před nimi oči. Nenapadne jej tak prospat se o něco víc, aby jeho tváře byli pevnější a jasnější, tělo nabitější a mysl veselejší. Nevzpomene si na množství vitamínů a minerálů, schovaných v nejrůznějších plodinách (přírodních samozřejmě), ovoci a zeleně, bylinkách,…, které by mu dodaly zářivé barvy vlasů i obočí, síly do jeho orgánů i údů, nového elánu a nadšení. Nevšimne si potřeb svého těla, toužícího po pohybu, po procházce či sportu, jež by mu daly tvar a pevnost. Dítě schované pod peřinou taktéž nevidí, o co krásného přichází.

Svět krásný a půvabný právě ve své rozmanitosti, osobitosti. Buďte tudíž takoví, jací jste a nesnažte se přiblížit k jakémusi stanovenému modelu krásy.

Konec konců sami se podívejte kolem sebe. Obelstí či oklame vás umělá úprava lidí kolem vás? Nebo jej prokouknete a hned víte, co se skrývá pod kde jakým kosmetickým šidítkem. Co vlastně pro mě znamená ta ranní „příprava“, abych mohl/a vyjít do světa? K čemu mi to slouží? A je to skutečně to, po čem toužím?, co chci?

Přirozenost je dokonalá a krásná. Stromy v pralesích úchvacují svou přirozenou krásou samy o sobě. Stromy v našich, českých, lesích již tolik onou přirozeností neoplývají. Potřebují více péče a zdravého prostoru. Budeme-li je malovat na zeleno, aby byli krásnější, kmeny lakovat, aby vypadali silněji a zastříkávat je kde jakým roztokem, aby líbivě voněly, tak jim vůbec, ale vůbec nepomůžeme. S člověkem je to právě tak…

Zdro fotografie:www.google.com