Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 27.9.2023, svátek má Jonáš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 509
Registrovaní čtenáři: 521
Publikovaných článků: 13521
Komentářů: 11387


Měření



Zahrada rostoucích obrazů

30.07.2005   Aleš Misař   Poezie   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Celá báseň od samotného názvu až po závěrečný verš byla vytvořena naprosto úkladně s cílem představit co nejobjemnější obraznost, útok na všechny smysly i na jazyk případného recitátora. Vlastně jsem ji konstruoval a slova jsem bral jako částečky, pohrával si s nimi, přehazoval je z místa na místo, ohýbal a také vyhazoval a zase měnil. Pracoval jsem asi tři dny od prvních nahodilých poznámek po konečný obnos 40 veršů. Pro takový téměř inženýrsko-poetický úkol nebylo vhodnějšího předobrazu než pomyslná zahrada. Zkrátka zahrada otevřená pro déšť myšlenek - a rozkveť ji, jak se ti zlíbí.

ZAHRADA ROSTOUCÍCH OBRAZŮ

Snad o ní vím jen já, že někde musí být
a že jsem její živý plot.
Leží mi naznak za očima,
kam dosáhne pouze myšlenka.

A proto musím slovy dolovat.
Abych vás pozval k nadechnutí -
z fantazie talíře si připravte,
ať duše může jíst.

Je zahraná jak do zelena tóny,
Vyvržená do úsvitu, polaskaná paprsky
si v klínu chrání přítmí,
rosou žíhaná a ohněm strojená.

V koncertu světlohry na stéblech smyčců
Šelestuje skladbu pro pět smyslů.
Při oslavném šumu
Stromy vyvěšují vlajky listů.

Která Havajanka schovala se v jejím houští?
Dej se za ní kořeněnou stopou smíchu.
Když se drala v úkryt, pověsila
do větvoví náušnice květů.

Cvrlikání světla proskakuje stínem,
vůně louhované vánkem chřípím chví,
kde kořen mízu tryská větvemi
a zpátky tíhnou plody.

Barvy drtí tvůj zrak do skvrn -
Šílí, víří, kypí, třpytí, jitří
představy na špičkách štětců,
obrazy se rojí houfem jako neštovice.

Slyšíš kolibříky, kteří unikají pohledům
a oblékají husí kůži,
Jako by ses chystal najít neviditelnou,
jež ulehla si do třepení vzduchu.

A teď leží naznak rozvrásněná do kalichů,
nahá v dešti myšlenek,
a otevřená vám, kdo otvíráte
oči za očima.

Moji zahradu – tu jinak nespatříte.
Já vím, že někde musí být,
že vyrostla z mé země
s touto básní.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Andrej Čokorilo - 4.11.2005 - 10:56

...
dalši supr "věc" od tebe

Od: miroslawek - 15.12.2005 - 17:14

tak toto je báseň přímo "exemplární"... snad i na řád za chrabrost...

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2023 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.595 s