Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 6.3.2021, svátek má Miroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11221


Měření



Slepované vztahy mají malou šanci na přežití

12.07.2005   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Existuje pořekadlo : Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. A lidstvo se určitě přesvědčilo, že tomu tak opravdu je, ačkoliv řada zásadních momentů jak v dějinách lidstva, tak v životech konkrétních jedinců se s drobnými obměnami opakuje. To, co platí pro obecné konání, však neplatí pro milostné vztahy. Nemůžeme chtít opakovat úplně první rande, nemůžeme opakovat vlastně nic, neboť každý okamžik se plně spojuje s tím člověkem, s nímž jsme jej prožili.

Přesto se kupodivu řada z nás vyhýbá svým konáním onomu pořekadlu a slepuje již odkvetlé vztahy.

Určitě byste našli ve svém okolí řadu příkladů lidí, kteří se rozešli a někdy za dramatických okolností, přičemž se za nějaký čas dali znovu dohromady.
Najdou se i notoričtí rozcházeči a scházeči. Obvykle to bývají dvojice neschopné vydržet spolu a současně ani bez sebe. Někteří se v tomto „sportu“ vyžívají a v podstatě tím neustále udržují svou lásku ve střehu. Stačí na to mít v povaze špetku hysterie. Nicméně hysterie se již dávno považuje za nemoc a rozhodně nelze brát takové chování jako nějaký vzor nebo normu. Přestože po každém rozchodu následuje sladké smiřování lehce se blížící počátečnímu milostnému tokání, nikdy jím nelze nahradit skutečný začátek vztahu, a proto se aktéři tohoto svazku mohou za krátko cítit spíše jak v zápasnickém ringu, než na milostném loži.

Konec vztahu dvou lidí nepatří nikdy k příjemným a vyhledávaným zkušenostem. Ale proč se tedy lidé opouštějí, aby se nakonec vrátili k sobě?

Položila jsem tuto otázku třicetiletému Romanovi, jenž bydlel se svou přítelkyní Katkou od maturity celých deset let, poté ho Katka opustila kvůli jinému, naštěstí objevila cestu zpátky, a ten mi odpověděl:
„ Za rozkol mezi mnou a Katkou mohu asi já, chtěla se vdávat a já to odmítal, bavilo mě chodit se bavit a žít ze dne na den. Ona ovšem měla jinou představu o budoucnosti, toužila hodně po miminku. Doslova mi utekla za mým bývalým spolužákem Danem. Zhruba tři měsíce jsem se trápil a pak si řekl dost a zkusil Katku získat. V té době už čekala s Danem dítě. Těsně před porodem se ke mně nastěhovala. To, že teď vychovávám nevlastního syna mi nevadí, hlavně, když mám Katku, protože jsem pochopil, že k sobě patříme.“

Mnohem bolestivěji může rozchod zasáhnout partnery po více jak dvaceti letech manželství, čímž si prošla před nedávnem paní Irena. Její manžel nezvládl tzv. krizi středního věku a na stará kolena si pořídil dvě mladší milenky, bohužel Irenu o těchto svých „aktivitách“ informoval a svěřil se jí s tím, že neví, zda se rozhodnout pro Irenu nebo jednu z milenek. Irena k tomu dodává:
„I když mě to ničilo, nehodlala jsem zůstat v pozici někoho, kdo druhému brání ve štěstí, jsem zdravotní sestra a jednoduše jsem si sbalila kufr a odstěhovala se daleko od svého domova. Pochopitelně milenka manžela dlouho nebavila a po roční pauze mě prosil o odpuštění a o návrat do společné domácnosti. Po tolika letech už jsme s mužem tak sehraná dvojice, že si nemusíme nic zbytečně vysvětlovat, takže jsem souhlasila, ačkoliv vnitřně mě jeho milenky pořád mrzí.“

Často dvojici rozdělí odloučení či samotný strach z něj. Je totiž poměrně obtížné čekat, až se partner vrátí z dlouhodobého pobytu v zahraničí a odolávat nástrahám a pokušení flirtů z osamělých nocí. Nehledě na to, že partner i na opačné straně naší planety čelí naprosto obdobným komplikacím.

Právě studium v zahraničí přerušilo vztah třicetileté Jany a stejně starého Pavla. Jana vzpomíná:
„ Pavel vždycky plánoval delší pobyt v Austrálii. Měl tam příbuzné a byl s nimi domluvený, že si tam pojede vypilovat angličtinu. Se mnou nikdo samozřejmě nepočítal. Strávila jsem s ním hezkých pět let a pak přišla Austrálie. Pořád jsem si říkala, jak to bez něj vydržím, ale věděla jsem, že budu muset. Pavel to vyřešil za nás oba, měsíc před odletem mi dal vale, což jsem chápala jako velký podraz. V Austrálii zůstal Pavel dva roky a pořád mi psal a volal, pochopitelně jsem nežila jak jeptiška, ale nějak jsem nemohla najít chlapa, co by se mu vyrovnal. Po příjezdu do Čech se choval, jako by se mezi námi nikdy nic zlého nestalo a já po určitém období vzdoru podlehla. V lednu jsme se vzali a momentálně jsem v pátém měsíci těhotenství. Pořád ve skrytu duše čekám od Pavla nějakou další zradu, ale zároveň se neumím od něj odpoutat.“

Mají slepované vztahy šanci na budoucnost?

Příběhy Romana, Ireny a Jany dopadly dobře, nicméně i oni přiznávají, že ten „nový“ vztah už vnímají jinak, jakoby měl podivnou pachuť čehosi nepatřičného. Až čas ukáže, zda zvolili správně. Z běžného života rozhodně nelze tedy jednoznačně odvodit trvanlivost slepovaných vztahů, a proto jsem se obrátila na odborníka.


Psycholožka Mgr. Miroslava Novotná se ve své praxi setkává s partnerskými rozmíškami denně. K problematice „slepovaných vztahů“ říká:
„ Bohužel ani psychologie nedisponuje přesným pravidlem, jak se chovat, aby to „naše“ obnovené chození, či soužití fungovalo. Ono to poměrně úzce souvisí většinou s důvody samotného rozchodu a ty jsou velmi pestré, nejčastěji se setkávám s nevěrou, nebo tím, že se lidé rozhádají a urazí kvůli naprostému nesmyslu, v tomto případě ale potom není těžké jít na kávu, tam si vše ujasnit, obejmout se s tím, že se podobnými věcmi nebudeme příště zabývat a už vůbec si jimi kazit vztah a rozcházet se kvůli nim. Mnohem tragičtější důsledky mívá nevěra. Málokterá žena se dokáže k nevěře manžela postavit tak rozumně, jako paní Irena v jenom z citovaných příběhů. Bez úplného odpuštění a absence výčitek nelze budovat vztah znovu. Podvedený a opuštěný partner často po návratu kajícníka sahá k silným slovům a místo toho, aby se choval vstřícně, předvádí svému napravenému druhovi či družce otřesné scény. Tím pochopitelně nasměruje vztah k definitivnímu krachu. Proto tedy vývoj vztahu opravdu závisí pouze a jenom na samotné dvojici, jak si nastaví pravidla dalšího soužití a zda-li se vzájemně neudolají hádkami. Vůle musí být vždy na obou stranách. “



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Ida - 12.7.2005 - 8:35

Hmmm..mluví mi to z duše. A termín "slepovaný" se mi celkem líbí. Jsem taková stará "slepovačka"...takže vím, o čem to je. Nemohla bych na paní psycholožku dostat kontakt,potřebovala bych se s něčím poradit a zdá se mi rozumná...

Od: Hanka - 12.7.2005 - 8:55

uffffffffff, jeste rozdýchávám...
vím, ze se nemá ríkat "nikdy". Ale minimálne ted mám pocit, ze "slepit to", odsedím si zbytek svého nadejného zivota za vrazdu, jelikoz bych ho musela snad zabít za ta jeho mstivá tazení, co jeste po takové dobe vede! A já, kráva, ho jeste litovala a tolik mu fandila v novém vztahu... snad jeste víc nez sobe. To by byl rachot. To by mely bulvární plátky zne! :-)

Od: Martina Bittnerová - 12.7.2005 - 11:46

Hanka.-no nějak mi uniká tvůj příspěvek z kontextu, ale dobrý:-)
Ida-no mluvila jsem s paní psycholožkou a můžete jí napsat sem: mgr.novotna@atlas.cz. Což platí pro všechny, pokud bude mít čas, poradí...

Od: Hanka - 12.7.2005 - 12:54

Martina
Ne, nic zvlástního. Jen jsem si neumela predstavit "znovuslepení" s bývalým. Mimochodem, pred temi x lety, co se "mi zhroutil svet", tedy to prestalo fungovat, mi psycholog naznacoval, ze není moc dobré v tom vztahu setrvávat. Jsem "neverící Tomás", tak jsem to zkusila. A mel pravdu. Je to vázne tezké a kdo to dokáze je pro mne vzor tolerance. Já takovou nemám, to se priznám bez mucení.

Od: Martina Bittnerová - 12.7.2005 - 13:06

Už chápu.-) No tak já snad své bývalé vztahy nebudu ani komentovat.Člověk snad ví, proč je ukončil:-)

Od: Hanka - 12.7.2005 - 13:19

Martina
Práve, práve... i kdyz já uz jsem byla tak navyklá na urcité kousky, ze jsem stejne mela pocit, ze jsem nespravedlivá. Proto, priznám se, pri ctení clánku mi skoro naskakovala husina pri predstave, ze bych se mela vrátit do "starých kolejí". A celkove pri vzpmínce na vsechno. Tyhle "srdecní zálezitosti" vzdycky stojí za prd.

Od: Radek - 29.12.2009 - 11:12

Já se nenudím
Už asi rok nám ten náš "slepený" vztah funguje. Jenže přítelkyně teď studuje v německu a hodlá tam zůstat na trvalo, což zase není moje vysněná možnost, tak o máme zase zajímavý

Od: Katka - 27.1.2011 - 21:11

Zkoumám dané téma
Před měsícem jsem se vrátila k příteli, bylo to hodně spontánní a hodně štěstí najednou. Rozešel se se mnou on, nevím přesně kvůli čemu, ale měl problémy doma, v práci a tak nějak to nezvládl a ukončil náš vztah, vím že i kvůli jednomu svému snu - práci v zahraničí. Tenkrát mezi námi nefungovala moc komunikace, což jsem si uvědomila až po čase, že byl asi největší problém. Nicméně jsme byli v kontaktu po celou dobu odluky, já už si připadala jak magor, že na něj pořád myslím a ne a ne se zakoukat do někoho jiného. Ze zahraničního pracovního pobytu se vrátil, pořád jsme byli v kontaktu, pak jsme se párkrát viděli a pak se to tak nějak stalo :D A až když jsme zpátky spolu, tak jsem se začala zabývat problematikou toho, jak to tak obvykle chodí jinde, když se něco slepuje. Mam trochu pochybností, a trochu víc strach, ale myslím, že jsem trochu hysterická :D Tak uvidím co bude, držte mi palce ;)

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2569 s