Předchozí díl: http://www.neraweb.cz/index.php?stype=all&id=2746

Přivolám-li si na pomoc Carla Gustava Junga, tak i on zjistil podobnou věc. Totiž věci, které nezvládneme na vědomé úrovni, se náhle vynoří na té podvědomé. Najednou něco nezvládáme, neovládáme. V tomto pramení řeč těla - grimasy, pohyby, hlas...

Nu dobrá. Tak jako proud řeky pramení hluboko v horách, tak i tělesné neduhy pramení hluboko v mé mysli? Je-li tomu tak, pak změním své myšlení. Naučím se „pozitivně myslet“, neboť už jenom pozitivní myšlení se může stát nesmírně mocným nástrojem. Práce na dlouhý kus našeho života. Zbavit se všech těch myšlenkových nánosů, jež se na nás usadily během dětství, dospívání,... Neustálá sebekontrola - a naopak také tvoření nových radostnějších, tvůrčích, nám odpovídajících myšlenek. Třeba i zjistím, že tak jako cedr roste jen v jistých končinách a potřebuje pro svůj život určité počasí, půdu a podmínky, tak že stejně tak potřebuje ta která nemoc své podmínky. Různý druh zhoubných myšlenek způsobuje různý druh nemocí? Určitě je rozdíl mezi rýmou, zlomeninou a rakovinou. A smysluplnost nemoci zde najdeme určitě také.

Kdybychom nahlédli do pralesů, nenaruršených lidskou činností, najdeme zde dokonalost přírody. Asi bychom koukali, jak všechno žije dokonale harmonicky sladěné, navzájem se doplňující se. Ne-řád by v tom mohl ale nadělat člověk. Proč zase člověk? V čem se odlišuje od ostatních? Však to víme zcela přesně: člověk jako jediný tvor této planety dostal do vínku rozum - myšlení. Animal rationale. Homo sapiens sapiens. Říkáme to o sobě a víme to. Takže nejenom prales můžeme svým myšlením poničit, ale i své tělo. Neboť v myšlení pramení všechna rozhodnutí. Z rozhodnutí plynou činy.

Nu dobrá. Objevil jsem myšlení, avšak přece jenom mě to tolik neuspokojuje. Jako by představovalo jen další vrstva, jíž jsem odkryl? Je zde ještě něco podstatnějšího? Že by myšlení nebylo podstatou, již jsem hledal? Dobrá, dobrá. Jdu opět na cestu hledání a čekám nový objev. A co zde nenachazím: něco vskutku hlubokého, nedozírného, až mnou neuchopitelného. Vypadá to jako ta pravá podstata. Kořen všech kořenů. Nuže a jak si s ním poradím? Co z něj načerpám? A konkétně teď: jak se s jeho pomocí své tělo uzdravím?

Pramen, který jsem právě teď objevil, zdá se mi příliš mocný. Nemůžu si jej podmanit jako své tělo. Ani obsáhnout jako svou mysl. Spíš bych se jen tak pokorně k němu přiblížil a požádal o vysvětlení. A opravdu, dřív nebo později se mi všechno projasní. Najednou se podstata mé nemoci objeví a já si ťukám na čelo: „Jakto, že jsem ji neobjevil už dávno?“ Přiblížím-li se pak při svém dalším problému k tomuto „pramenu“, vím, že až udělám všechno nutné, tak s pomocí tohoto pramenu a s pomocí mé víry, dosáhnu touženého přání.

Citím, že tam kdesi v dáli se přede mnou otevírá další brána, skývající cestu dál, hlouběji, k hlubší podstatě. Leč spokojím se s tímto mým místem, třeba (tak jako dříve) se dostanu dál, dál a dál...

Zdroj fotografie:www.google.com

Třetí díl: http://www.neraweb.cz/index.php?stype=all&id=2748