V úvodu filmu navštíví světově proslulého dirigenta, jenž právě pohřbil svou matku, jeho přítel z dětství. Předává mu deník a začíná se odehrávat příběh….

Roku 1949 nastupuje do té doby nezaměstnaný, neúspěchy zklamaný Clément Mathieu (Gérard Jugnot) jako odborný asistent na internátní školu pro problémové děti. Ředitel Rachin (Francois Berléan) - nesnášenlivý člověk vytváří svými metodami z ústavu doslova dětský kriminál. Clément Mathieu je jeho pravým opakem. Netrestá děti samotkou, nepoužívá Rachinovo heslo: akce – reakce. Má k dětem lidský přístup a i když se mu to někdy nevyplácí, nevzdává se.
Po čase uslyší jednoho z chovanců zpívat a jako bývalý učitel hudby má okamžité vnuknutí a založí pěvecký sbor. Následují úsměvné, tragické i smutné okamžiky, sbor však vzniká - hoši se „chytli“.

Díky svému temperamentu a smůle na ředitele Rachina zařazení do sboru dlouho uniká třináctiletý Pierre Morhange (Jean – Baptiste Maunier). Zcela náhodně jeho zpěv zaslechne vychovatel Mathieu a hned pozná, že našel božský soprán.

Filmem se i nadále prolínají úspěchy chovanců, prohry učitele, například, když matka Pierra Morhange nepochopí jeho poklony, jež jí neustále skládá. Ničí jej i šikana ředitele. Vše mu vynahrazují děti svým krásným zpěvem, malé úspěchy, které se v tomto prostředí jeví jako velké.

V ústavu dojde k požáru a učitele Mathieua ředitel ihned propustí a dětem zabrání, aby se s ním rozloučily, přesto si však cestičku najdou. V samém závěru filmu nám scénař připraví příjemné překvapení a vysvětlí nám….

Přestože Slavíci v kleci patří mezi filmové drama nabízí plno pozitivní energie a krásných lidských činů. Dokazují, že člověk nemusí být velikán, a přesto dokáže úžasné věci, jež mají velmi pozitivní vliv na lidi v jeho okolí.

Nenechte si ujít filmové drama, které vás nejen pohladí na duši, ale také přesvědčí, že i v maličkostech je život krásný.

Zdroj fotografie: www.google.com