. Faktem je, že KSČM je standardní parlamentní politickou stranou, legitimně zvolenou ve svobodných volbách, a je přirozené, že se s tím musím smířit, neboť demokracie už je taková. Je pravda, že v komunální politice běžně existují malé koalice mezi členy KSČM a členy jiných politických stran, případně nezávislými kandidáty, aby mohla fungovat obecní zastupitelstva. Různorodost názorů a schopnosti jednotlivých zastupitelů pracovat ve prospěch obyvatel obce, aniž by upřednostňovali zájmy strany, již zastupují, by měly být mnohem důležitější než vzájemné stranické třenice. O tom, zda se to daří či nedaří naplňovat v praxi se samozřejmě nechá vést sáhodlouhá diskuse.
Jestliže tedy někteří demokraticky smýšlející senátoři či poslanci považují KSČM za bývalou KSČ, která pouze změnila název, přizpůsobila svou image a politický slovník momentálním okolnostem, aniž by došlo k jakékoli změně v její původní ideologii, pak se opravdu nestačím divit, že s takovým stavem věcí něco aktivně nedělají. Vadí mi jejich alibistické chování, v němž se navenek ( především v blízkosti zástupců televizních a rozhlasových médií ) distancují od jakékoli politické spolupráce s KSČM, zatímco v realitě a společenském kontextu možná už zdaleka tak striktní nejsou. Jestliže po právní a morální stránce odsuzujeme bez skrupulí zločiny nacismu a komunismu, tak nechápu, jak je možné, aby v senátu i parlamentu České republiky zasedali lidé, kteří jsou členy stejné strany, jež se v nedávné minulosti dopustila tolika zločinů ( např.: politické procesy v 50. letech ), aniž by se důkladně nereformovala. To, zda v tuto reformu skutečně věřím, je věc jiná. Podobně hloupá mi připadají tvrzení o tajné spolupráci, jestliže dojde například k hlasovací shodě ODS a KSČM, jež nyní společně tvoří opozici koaliční vládě. Jejich společný nesouhlas s některým z vládních návrhů ještě zdaleka nemusí znamenat, že obě tyto strany hájí a prosazují tytéž zájmy. Ať si každý z politiků srovná se svým svědomím jak moc vážně míní podobná prohlášení. Faktem zůstává, že na mne – potenciálního voliče – taková rétorika působí značně nepřesvědčivě, a proto „vítám“ zvolení komunistky Aleny Svobodové do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, pokud bude dobře dělat svou práci, když ji předtím z osobních důvodů opustil např. bývalý disident farář Svatopluk Karásek.