Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je čtvrtek 18.4.2024, svátek má Valérie

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Autorský web

Tvůrčí psaní - Slovotvorba Setkání Slunce na besedě Když ne do března...Lípa v nás Podstata nelidskosti

Nejčtenější za 14 dní

HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z Prahy Nový design, nová soutěž Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikoho Tarotový elegán mezi klasikou Oslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONEC Poslední naděje pro legendárního tvora Začala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem Štěpánkem Tady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungli Jen jeden svět: Kdo je vrah?Čerti nejsou

Sociální sítě

Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

Impuls se skrývá v touze

29.08.2005 Renata Šindelářová Literatura

Jak vlastně psát? A o čem? Zdá se, že všechny příběhy se již na papíře odehrály, příběhy skutečné i imaginární. Zdá se, že všechny lidské myšlenky už někdy někomu v minulosti běžely hlavou. Minulost se svým způsobem stále opakuje, shodné starosti, shodné osudy. Zřejmě pro tu chuť psát ani neexistuje vysvětlení. Protože jakkoliv komerčně se musí spisovatelé chovat, aby své příběhy prodali, ten prvotní impuls se skrývá v touze, v tom nepochopitelném chvění, které nás pohltí, když spatříme krásný východ slunce. V takových okamžicích nikdo neuvažuje o příčinách či výsledcích, ale popadne fotoaparát nebo tužku a papír.

V životě spisovatelky má člověk tendenci shrnout v právě psané knize všechny konflikty, které se v té konkrétní době snaží vyřešit.

(Erica Jongová - román Obyčejné ženské blues)

Nikdo nepíše pouze o sobě. Nikdo z nás nežije natolik pozoruhodný život, aby pouhým jeho zapsáním vznikl pozoruhodný román. Otázka však nezní: „Psát či nepsat o sobě?“, nýbrž: „Jak vyprávět o sobě – a zůstat přitom zajímavý i pro ostatní?“

(Michal Viewegh - vystoupení na literární konferenci v Udine)

Graham Greene mě naučil, už když jsem ho poprvé četl na střední škole, že dokonale propracované postavy a dojemný příběh jsou povinným základem každého románu, který stojí za zapamatování; později mě také naučil opovrhovat literární kritikou – když jsem viděl, jak ho kritikové zničili, naučil jsem se je nenávidět.

(John Irving – autobiografický román Imaginární přítelkyně)

Pro toho, kdo píše scénáře a romány, jsou rodiče hlavní postavy vždycky problém. Ruší ho. Neví, co si s nimi počít. Proto bývají ve filmech a románech obvykle mrtví.Kolik „dobrých důvodů“ - politických, osobních, obchodních, ovlivněných sympatiemi nebo odporem, studem, touhou po slávě a ješitností, svobodou, strachem nebo pomstou - existuje, aby změnily děj, osoby a dialogy románu opírajícího se údajně o skutečná fakta? Jak dalece je pravdivá samotná pravda? Kolik pravd existuje? Jsme podvodníci! Podvodníci...
(Johannes Mario Simmel - román Sni svůj bláhový sen)

... a vezmu do ruky čistý bílý list a začnu na něj psát. Pero sklouzne po papíru a trochu to zaskřípe. Písmo leccos prozradí o mém duševním pohnutí. Slovo přibude za slovem, až vznikne věta a z ní pak celé poselství. Jeho smysl znám jen já a nikomu ho neprozradím. A přece! Papír je můj zpovědník, můj rádce a přítel. To jemu se svěřím se vším, co mě trápí, beze studu. To jemu mohu vypovědět všechny své úvahy. A pak ho schovám do šuplíčku ve stolku, ke všem ostatním papírům, dnům mého života. (Renata &Sindelářová – nová povídková kniha Rozcestí ve tmě)

Fotografie: archiv autora

Komentáře čtenářů

Reakce k článku

Od: Radka Zadinová - 29.8.2005 - 10:11

Pokaždý, když čtu, co jsi napsala, žasnu. A znovu a znovu si říkám: Je vážně MOC DOBRÁ! A tiše ti závidím:-)

Od: Renata Šindelářová - 1.9.2005 - 18:40

A ještě jeden citát k tématu...
Právě čtu Konec dobrodružství od Grahama Greena a zaujaly mne hned první věta: "Příběh nemá počátek ani konec: ze svých zážitků si libovolně volíme určitý okamžik, abychom se od něho podívali zpět nebo dopředu."

Od: Katka - 14.9.2005 - 4:57

Jsi šikulka a jen mě utvrzuješ, že jsi skvělá spisovatelka. Moc ti fandím. A už se těším na novou knížku. :o)

Od: Hadíth - 14.9.2005 - 9:07

Renatě Ššššš
Asi existuje něco mimo čas a prostor odkud můžeš přehlédnot lidské příběhy paralelně probíhající v různých časech. Při jednom zasvěcení do reiki jsme si dávali energii plnou lásky navzájem a v krční čakře jedné z přítomných dívek jsem našel vzkaz: "Vražda! Nezabíjej Ivanku a Petříka." Byl to vzkaz z budoucnosti od zoufalé ženy a já si uvědomil, že ta žena leží přede mnou na lehátku.

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0235 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?