Můj auťák brouk na první pohled spadá mezi nespočet tak zvaně komerčních filmů, slaboduchých, majících jediný záměr  pobavit a vydělat si. Ale co jsem to pak v kině neobjevil - je to pohádka. Ne film a ne vnucující se a hloupé postavičky dnešních rádoby pohádek. Ale pohádka - ten krásný, hřející obrázek dětství, leč tentokrát v novém kabátě.

Meggie (Lindsay Lohan) dostává od táty (Michael Keaton) za úspěšnou maturitu auto. Jaké je to pro ní ale překvapení, když ji zaveze na vrakoviště a tam dává možnost výběru. Mezi starým železem se však skrývá Herbie, Wolkswagen Brouk, stařičký, ale stále živý a to doslova. Skleslá duše závodnického veterána, nenápadného, ale o to silnějšího brouka, jež dřív vyhrávala jeden závod za druhým, rázem znovu ožívá. A Meggie, sama obklopena závodnickou atmosférou, když už její dědeček získal pohár závodů NASCAR, se teď pouští do zběsilého kolotoče aut...

K filmu dnes člověk přistupuje jako k samozřejmé věci. Příliš o ní nepřemýšlí a tak se v něm samovolně mísí dva proudy - jeden, očekávající takřka stejný svět v jakém žije, ten nejpřísnější realismus, a druhý, zavádějící do světa fantazie, smyšlenek, tajů a bláhových představ. Dovolím si tvrdit, že film je uměním a že umění je od života odtržené - život odrážející ve svém dokonalém zrcadle a povznášející jej od tíživé země. A nyní mohu konstatovat Můj auťak brouk nepatří ani do jedné z takových kategorií, stejně jako pohádka. Jen si vzpomeňme na ty kouzelné a i dnes půvabné pohádky, Zlatovláska, Šíleně smutná princezna.

Pohádka stojí jednou nohou v našem světě, ale druhou se namáčí do krásných obrazů, do jezera moudrosti a nakonec: pohádka končí vždy dobře. Pohádka je pro děti, ale - řekněme si - kdo z nás není tam, kdesi uvnitř pod obálkou dospěláckosti, dítětem. Kdo nepotřebuje zahřát svoji duši?

Můj auťák brouk mě odnesl do pohádkových krajů poté, co jsem na něj přestal hledět přísným kritickým okem. Pohádka není sentimentální, ani racionální. Nevítězí v ní ani cit, ani rozum. Ale obojí zároveň: dobro vždy vítězí.

Jak pěkně jsem vyklouzl z tohoto všedního světa, odpočinul si, ale hlavně načerpal novou sílu, nový elán, chuť a i „cosi“ navíc, co nabídne jen a jenom náruč pohádky.


Zdroj fotografií: http://www.falcon.cz/