Předchozí díl (klikni)

Přiznám se, že jen vzácně napíši celou báseň od začátku do konce pomocí tužky a papíru. Často je vpíši rovnou do počítače, protože se cítím jistěji s tím pocitem, že co zkazím, mohu jednoduše vrátit. A rád přitom skousnu, že moje zaostávající skříňka se rozbíhá pět minut, než mi dovolí vůbec napsat první písmeno. Ovšem propisek a jejich blahodárné schopnosti se rovněž nevzdávám. Dáte mi jistě za pravdu, že při nabité přednášce v posluchárně jste vděční, když smíte použít propisku v totálním nasazení. Stále nemůžeme říci, že se bez ní obejdeme úplně, ani já ne. Vystřídal jsem jich (propisek) doposud více než všech žen, které prošly mým životem (ten číselný rozdíl je vskutku propastný). Vzhledem ke krátké životnosti propisky jsem měl možnost poznat různé charaktery. Nečiním rozdíly – s otevřenou dlaní vítal jsem modré, černé... vlastně činím rozdíly – ty červené, kterými učitelé častovali mé písemky z matematiky, za ty jsem se jen červenal.

Existují propisky krasavice, hezké i ošklivé, jiné patří doslova mezi sociální případy. Ovšem nic to nenapovídá o tom, jaké vám připraví překvapení na papíře. Například vím, že ony luxusní propisky, uložené v ozdobném pouzdře, které dostanete od někoho, kdo neví, čím vám udělat k k narozeninám radost, se sice blyští navenek, ale za celý život je třeba nedonutíte vytvořit souvislou čáru. A naopak ty, které vyhlížejí zanedbaně, mají oprýskaný reklamní nápis nebo vybledlou fasádu, mohou při psaní překvapit velmi výkonným tahem. Samozřejmě přilnu k propiskám, které sám používám. A z dlouholeté zkušenosti jsem dospěl k závěru, že povahokresba propisky je odvozena z odstínu náplně a zaostření psací špičky. Přitom u nich umím rozpoznat i tzv. cit pro psaní. Některé píší jako když chrousti třou krovkami polystyren a když ten nepříjemný říz cítíte v prstech, nervy vám při takovém psaní skřípou v celém těle a zdá se vám, že každé nové slovo stojí nemístné úsilí. Potom existují ty hladce píšící; zanechávají za sebou vláčná slova, jako když surfujete bochníkem chleba po vlnách smetany. Povaha propisky dovede významně ovlivnit i můj „krasopis.“ Hodně záleží na vlastnosti hrotu, jak zmíněno výše. Pisátka s kulatou, tupou špičkou, vedou vaše písmo do oblouků doslova a do písmene barokních, takže se v ručním psaním potom přímo vyžívám a chce se mi ve psaní ještě pokračovat pro samou radost ze psaní. Naopak inkoustovky s nabroušeným hrotem moje písmo divnou čaromocí zkostrbatí a nutí mě kamsi spěchat, takže po několika řádcích už tvořím tenkou šifru těžko stravitelnou i pro Enigmu.

Mám cvik i v rozpoznávání odstínů. Náplň propisky představuje něco jako její duši. Sotva jednou čárnete, propiska přizná barvu. Znám inkousty tak bledě modré, že je nelze rozeznat od okolního papíru. S takovými nenapíšete žádný výrazný kus. Potom už ji lze rozepsat na tzv. přijatelná modř, kterou se mohou pyšnit řadové propisky. Přesto se nezbavím pocitu, že trpí chudokrevností a jejich písmo o papír drhne. To samé platí pro černé náplně, ovšem pokud jde o černý inkoust, neznám jistotnější záruku. Nejvíce jsem ale přišel na chuť propiskám, které spřádají sytě modrou tenkou linii. Píší jedna báseň a můj zármutek roste s jejich ubývající náplní a když jejich přerušovaný tep nadobro umlkne, nechci tomu věřit a propadám podivně smuteční náladě...

Narazit ale na „tu pravou“ není snadné a stejně jako v lásce lze se více méně spoléhat na šťastnou náhodu, totiž, že vám firemní propagátor vrazí do ruky propisku s tou nejlepší a nejbohorovnější náplní. Propisky umí být také falešné a nevyzpytatelné. Dokáží ošklivě zradit – přestanou psát v nejnevhodnější okamžik a nikdy vám nevysvětlí, proč zřídlo vyschlo, proč se z nich náhle stalo egyptské rydlo a ne životadárné náčiní s inkoustem. Mlátíme s nimi, zuřivě z nich chceme vymámit známky aktivity div papír neprodřeme, ale nic nenaděláme, dokud samy nezmoudří. Klid! Pro všechny případy si přitáhněte kabel od počítače a najděte zásuvku. Že to zrovna nejde? A zde jsme narazili ještě na jednu krásnou vlastnost propisek – jak jsou přenosné, až, dalo by se říci, mobilní! Jaký ústup od mobility obyčejné propisky zaznamenalo psaní pomocí počítače! Není to o důvod více zůstat věrný propiskám, které se vejdou do každé kapsy a můžete si jich bez obvinění z polygamie nabalit hned několik? Dosti pádné důvody. Propiska přestavuje žezlo literáta i vizitka svého majitele. Ale připomínám, že platí jako u lidí: Na vnější vzezření příliš nehleďte. Dívejte se raději, jak se vám s ní píše!

Zdroj fotografie: www.google.com