A tak jsem rovnýma nohama spadla do odpolední přehlídky divadelních představení divadla Mimotaurus, které zaštítil DDM hl. m. Prahy – Karlínské Spektrum. Nepochopila jsem, proč se představení v půlce října konají venku a nevarována předem jsem vydržela pouze první dvě představení. Potom už jsem se třásla zimou.

Mimotaurusfest začal před DDM na Karlínském náměstí představením Vysoké imprnákle. Představení herců, chodících po celou dobu představení na chůdách, má asi tak ze všeho nejblíže ke středověkému kejklířství. Tehdy co si člověk neudělal, to neměl. V dnešní době je takové živé, čiré kejklířství, dělané pro zábavu svou i diváků, přece jen trošičku podezřelé. Lidé jsou ostražití, kontaktu s herci se vyhýbají, nechtějí se nechat zatáhnout do hry. A konkrétně v tomto případě měli herci úlohu opravdu těžkou, protože se na ně dívaly tak dvě desítky diváků. Nakonec si toto venkovní představení nejvíce užil asi padesátiletý Rom, který se s herci pustil do tance zcela spontánně.

Po Vysokém imprnákle následoval přesun dovnitř DDM, kde funguje klub s občerstvením. I další představení, Aladin, se konalo venku, tentokrát v atriu DDM. Zdálo se, že tam už sedí diváků o něco víc. Těžko říct, kolik z nich bylo diváků platících a jak vlastně DDM (ne)zvládá propagaci akcí, které se konají v jeho prostorách. Aladin se povedl a zejména dětské publikum ho sledovalo s napětím. Nevím, zda se divadlu Mimotaurus povedl v dalších částech Mimotaurusfestu i výraznější autorský počin, než kejklířina na chůdách a přepis notoricky známé látky. Doufám, že ano a snad se mi někdy podaří zhlédnout jiná představení Mimotauru v příznivějších podmínkách. V tomto případě jsem byla ráda, že alespoň nepršelo. Vy si třeba někdy někde užijete Mimotaurus výrazně lépe.

Zdroj fotografie: Archiv autora