Vcelku se kniha skládá ze 49 narátů. Narát, aneb příběh, jejž nám Volodine vypráví střídavě jako babička plná pohádek a jako kazatel se špatnou zprávou, otevírající nám oči do tvrdé skutečnosti. Příběhy na sebe navazují, ačkoliv stojí každý svébytně a každý je svým příběhem a nepotřebuje ty další. Propojuje je podivná doba, v níž se odehrávají, osudy lidí, co rvou naše srdce, i když vlastně nevíme proč; a propojuje je také anděl, jenž v každém příběhu zazáří, někdy víc a někdy to jeho světlo musíme pozorně hledat.

Rád bych objasnil slovo-symbol anděl. Slovo anděl máme totiž za zkomoleninu půvabného řeckého slova ángelos, což v překladu znamená posel. Anděl je posel. Může být zářivou bytostí, ochraňující každý náš krok a pomáhající nám v našich životech, ale také může stát vedle nás: přímo v našem životě, sedí vedle mě, povídám si s ním, často si jej úplně neuvědomuji, ale je to on: anděl, anebo snad menší anděl? Každopádně kniha Menší andělé má v sobě plno (menších) andělů.

Píšu v množném čísle, nejspíš mě k tomu dovedla ponurá tématika této knihy: nacházíme se na konci lidské civilizace, světové revoluce skončily, politické systémy, celé zkostnatělé se navzájem prostřídaly, avšak... z jejich boje nevzešlo nic nového, nic života schopného, a tak posledních pár lidí, dožívá své příběhy. Naděje, sny a plány se střídají s utrpením, bezcílností a konečností: ve své nejčistší podobě.

Úsměvné odlehčení těchto příběhu přináší cosi andělského: lidské království-utrpení upadá, ale vše vypadá dobře - i ten konec dopadne „dobře“. A pro mě, pro čtenáře, to znamená příliv pochopení světa, ve kterém žiji, příliv síly do dalšího dnů, ne do boje, ale do života.

A ještě zpět ke knize a zpět k mému úvodu: ta nekonečnost, která mě tak nadchla, spočívá ve fantasii. Zvykli jsme si na logiku, rozum, pochopitelnost a na jakousi „normálnost“, zvykli jsme si na přívětivost, cit, srdce, takže naše rozumářství nepůsobilo tak chladně, ale Fantasie, která by mohla být Volodinovým druhým jménem, má v sobě něco nespoutaného a přímo protikladného s logikou. Volodinova fantasie tvoří (dotváří) jeho originálnost. A fantasie buší jako srdce  jeho narátů. „Kdo stál na špatném místě, a to byl právě případ Willa Scheidmanna, tomu hrozilo, že jakmile rozevře řasy, bude oslněn.“ (s. 76)


Antoine Volodine, Menší andělé, Nakladatelství Paseka, 2005 v Praze a Litomyšli

Zdroj fotografie: www.paseka.cz/