Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 7.3.2021, svátek má Tomáš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11223


Měření



Před „sametem“ jsem propadala z občanské nauky

17.11.2005   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

17. listopad 1989 vstoupil do mého života ve chvíli, kdy jsem měla končit základní školu, bylo mi 14 let a už dávno jsem chápala, že pokud se chci něco zajímavého dozvědět, musím poslouchat Svobodnou Evropu a ne listovat Rudým právem. Do třídy jsem chodila s výkvětem socialistické společnosti, tedy dětmi soudruhů učitelů, vojáků z povolání, lidových milicionářů, a velmi angažovaných straníků.

Ještě v září nás soudruh třídní obeznámil s příkazem soudružky ředitelky, abychom na sebe my děvčata nenavěšovala náboženské symboly, tj. kříže, což zrovna aktuálně patřilo k módním trendům. A tak se křížky schovávaly pod dlouhé vlasy a hlavně na hodiny soudružky ředitelky, se nechávaly doma v šuplíku. Ředitelka, jakožto velmi zapálená členka a funkcionářka KSČ, nás vyučovala občanské nauce. Již v sedmé třídě, ač z jiných předmětů jsem měla navysvědčení obdržet jedničky, z občanky mi hrozila čtyřka, a proto jsem skládala opravnou zkoušku v ředitelně pod Leninem z intarzovaného dřeva. Zvládla jsem ji na výbornou. Bohužel v osmičce se můj rozjezd v občance rovněž nevydařil a hrozilo mi propadnutí a tím pádem i rozlučka se studiem na střední škole.

Pamatuji si, že mě štvalo úplně všechno, nastupující puberta se mísila s poznáním, že i v bratrském Polsku si mohou tamní dívky sehnat takové oblečení, o němž se nám Češkám ani nesnilo. Nehledě na to, že desky C.C. Catch, západní to zpěvačky, jsem si s úspěchem zakoupila v bulharském kulturním centru. A když opustím oblast hmotných statků, vadilo mi, že ve škole nesmím opakovat to, co slyším od rodičů, a že kdybych se prořekla před jistou spolužačkou o domácím poslechu štvavých kapitalistických rozhlasových stanic, tak si její tatínek, v současnosti velmi úspěšný podnikatel, skrze jistou organizaci tajných slídilů, došlápne na mého tátu i mámu.

Do tohoto vnitřního zmatku přišel 17. listopad 1989. První dny většina učitelů hájila zásah bezpečnosti, ale pak zázrakem otočila a naběhla do školy s trikolórami na klopě. Přitom nám nošení trikolór pedagogové do konce listopadu zakazovali. Jednoduše vyčkávali, zda se situace neotočí. Tudíž stranické průkazky se červenaly v příkopech, až poté, co se prezidentem stal Václav Havel.

Všichni jsme tehdy doufali v definitivní vypořádání se s komunisty a jak je vidět, nevypořádala se společnost s nimi doposud. Vždyť ti jen otočili kabát, zapojili se do tržního hospodářství a většině z nás se mohou maximálně vysmát do tváře.

Pro mě osobně 17. listopad v důsledku dopadl pozitivně, zrušili klasifikaci občanské nauky, a proto mi dnes v šuplíku leží maturitní vysvědčení, ale pro společnost rozhodně dobře nedopadl.

A nejvíc tristní mi připadá, když Václav Havel na akademické půdě vysvětluje studentům a obhajuje se, proč tenkrát s komunisty zatočit nemohl.

A proto se přikláním k teorii, že ten náš „nečekaný samet“ byl vlastně předem připravený a komunisty vlastně „tolerovaný“. Svoboda totiž pro mě jako pro občana neznamená pouze to, že mohu jet na Kanáry a v obchodě si pořídit vše, po čem toužím.


Zdroj obrázku: corante.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.07 s