K.H. Mácha se narodil jako prvorozený syn Marii a Antonínu Máchovým 16. listopadu roku 1810. Pokřtili ho jako Ignáce. Až v dospělosti zjistil, ž česky se řekne Ignác Hynek. K Hynkovi si pak ještě přidal vlastenecké jméno Karel a tím se zrodil básník K.H. Mácha, co se rád se toulal po zříceninách starých hradů, herec, který se pohádal s Tylem a proto od jeho divadla odešel a především nadaný student, před nímž stála slibná kariéra právníka.

Hynek poznával a psal. Poznával i ženy. O těch z útlého mládí se mnoho neví, ale o té, která mu porodila syna, víme mnoho, jednak z jeho deníků, jednak ze vzpomínek Máchových současníků.

Se svou osudovou ženou Lori Šomkovou se poznal v roce 1832. Tehdy ochotničil ještě u Tyla, kam Lori přivedla Tylova družka, pozdější Tylova manželka, herečka Magdalena Forchheimová.

Sedmnáctiletá Lori Hynka oslnila. Potřeboval totiž dívku, jíž by miloval a mohl ji zároveň týrat. Ač žili v době nepřející a odsuzující svobodné matky, kdy se neakceptovalo intimní sblížení před svatbou, on se rozhodně těmito konvencemi netrápil. Chtěl lásku duševní i fyzickou. A bázlivá Lori mu ji dávala. Když jeho city k ní pohasínaly, začal psát svůj Máj. Půjčil si peníze od věrného přítele Eduarda Hindla a na své náklady svou báseň vydal.

Kritika ho strhala. Tyl mu vyčetl nedostatek vlastenectví. Jen Karel Sabina pochopil, jakou hloubku v sobě skrývá. Mácha zničený z neúspěchu vyrovnával se s dalším problémem, jeho "holka", jak ji sám nazýval, přišla do jiného stavu. A proto po studiích, on rodilý Pražák, raděj utekl do Litoměřic za prací v kanceláři právníka Durase. Mezitím pomocí svého bratra Michala připravoval v Praze svatbu. Neměl už Lori rád, ale upřímně se těšil na syna a živořil. Mnohé dny hladověl, v sychravém nastávajícím podzimu netopil, neboť na to neměl peníze a rodičům psal dlouhé dopisy a v nich nekonečné seznamy toho, co všechno by nutně potřeboval. Hlavně si přál, aby už byl ženatý a celá ta společensky trapná situaci tím skončila.

Pak přišel v Litoměřicích pro něj osudový požár. On odvážný a hrdý nesměl při jeho hašení chybět. Ještě před požárem si své bytné stěžoval, že mu není příliš dobře, ale po požáru ho začaly chytat horkosti a různé střevní potíže. Ležel ve svém studeném bytě a myslel na svého synka Ludvíčka, který byl od porodu stále nemocný. Chtěl si zavolat doktora, ale neměl ho z čeho zaplatit. Až když viděl, že ho odvary z bylinek a vinná polívka nevyléčí, nechal si poslat pro lékaře. Už bylo ale pozdě.

Během dvou dnů, 6.11. 1836, zemřel, aniž by se stačil oženit. Syn Ludvík ho přežil o necelý rok.