Na začátku každého roku přibude ve zvířecích útulcích mnoho psů a koček. Někteří sem přichází zbědovaní a vyhladovělí po tom, co je jejich majitelé nechali přivázané někde na ulici nebo je vyhodili z auta v některé vesnici (zřejmě s přesvědčením, že se ubožáků někdo ujme). Oni všichni také věřili tomu, že se dokážou o zvíře postarat. Ale nezvážili všechny důsledky.
Pokud kupujete pro své dítě jako dárek zvíře, nedáváte mu tím hračku na hraní, ale nakládáte jemu i sobě horu starostí. Čím větší zvířátko je, tím větší horu starostí. Pokud pominu koně, tygry a opice, tak s nejkomplikovanější péčí musíte rozhodně počítat u psa. Z pohledu člověka, který nikdy žádné zvíře nechoval, se to zdá jednoduché. Nakrmit, vyvenčit, hrát si. Ve skutečnosti však pes potřebuje pevnou výchovu, vyžadující každodenní výcvik nebo alespoň trénink základních povelů, potřebuje minimálně několikrát denně venčit, z toho alespoň jednou na procházku (čímž se nemyslí dvouminutové oběhnutí paneláku), krmení bývá u psa ještě nejsnazší, ovšem už dávno pryč jsou ty doby, kdy se psům házely zbytky od večeře, při takové výživě můžete počítat se zažívacími nemocemi vašeho psa. Pokud toužíte po fence, tak vám další starosti přinese její hárání a pečlivé hlídání v tomto období, nechcete-li mít štěňata. Kromě toho pes samozřejmě vyžaduje spoustu vaší každodenní pozornosti, neboť cítí, vnímá, stýská si. Některé paličatější rasy se vám budou mstít za to, když si jich nebudete všímat, budou vám ničit boty, koberce, kytky. V takových případech se musí opravdu velice pečlivě rozlišovat, jestli se pes jen bezdůvodně vzteká nebo vás tímto způsobem žádá o vaši pozornost.
Péče o kočku vám přinese o pár starostí méně, ačkoliv pokud nejste připraveni na neustálé mazlení a ňuchání, měli byste pečlivě uvážit výběr rasy. Některé kočky jsou společenštější, jiné samotářské. Samotářská povaha vydrží celý den sama doma, ale těžko jí dáte k někomu na hlídání, až pojedete na dovolenou. Obecně vám kočka poskytne tu výhodu, že s ní nemusíte chodit na procházky (za každého počasí) jako se psem, v rodinném domě se obslouží sama, v paneláku vystačí s bedýnkou naplněnou speciální výstelkou. Nevýhoda koček naopak spočívá v tom, že někteří kocouři značkují a některé kočky pláčou, pokud jim nedopřejete koťata (jedinou pomocí je kastrace).
Ještě méně pozornosti vyžadují hlodavci. Postačí jim dostatečně prostorná klec s výstelkou, voda v napáječce, tvrdý chléb a každý den trochu trávy, zrní či zeleniny. Pokud odjedete na víkend, můžete hlodavce nechat bez starosti doma samotného. Osobně doporučuji morče, žije déle než křeček, méně se schovává za nábytek, má společenskou povahu (pokud se k němu chováte vstřícně a mazlivě a nenecháváte ho často samotné, to se pak stáhne do sebe a zůstane stále plaché). Pokud chcete zvíře temperamentnější, pak vás určitě potěší králíček. Slyšela jsem, že se někteří dají i naučit „na písek“ jako kočky. Pokud ho však necháte volně běhat po bytě, bude vám nejspíš ohryzávat nábytek nebo pro něj nebezpečné kabely. U hlodavců byste si měli dát pozor při jejich výběru, neboť často je odejímají od matky příliš brzy (kvůli zisku) a nedostatečně živená mláďátka pak umírají. Zní to krutě, ale vyberte si proto toho nejstatnějšího, ne toho nejroztomilejšího prcka, který budí váš soucit.
Velice komunikativně se projevují papoušci. I těm postačí klec s napáječkou a miskou se zrním, určitě je potěší zrcátko, se kterým si popovídají, houpačka či jiná hračka. Předpokládám, že nebudete vlastnit voliéru, ale skromnou klec, a tak počítejte s tím, že papoušek se potřebuje nejlépe každý den prolétnout. Pokud ho necháte v kleci, začne se nudit a může si začít z ocasu vytrhávat brka.
Nepříliš náročným miláčkem vaší rodiny se může stát želva. Má tu výhodu, že ji mohou vlastnit i alergici. Želva sice není typickým mazlem na hraní, přesto si s ní děti mohou užít legraci. Hlídejte, aby to byla legrace ve smyslu „je tak roztomilá“ a ne ve smyslu „jezdí jako autíčko“.

Nevěřili byste, kolik lidí mučí svá zvířata. Nemusí se jednat o žádné tyrany či despoty, často mučí svá zvířata tím, že ví velice málo o tom, jak se o zvíře správně postarat, nebo prostě nemají dost trpělivé obětavosti. Pokud pořizujete zvíře dítěti, musíte počítat s tím, že ač dítě s pláčem slibuje, nebude se o zvíře zcela plnohodnotně starat. Bude to na vás. V tom nejsnadnějším případě budete muset dítěti jeho povinnosti připomínat, v tom nejhorším zbude veškerá péče na vás.

Zdroj fotografie: archiv autora