Mikuláše oslavujeme ve chvíli maximální fáze rozvíjenosti potomstva, které se těší hlavně na Ježíška, a proto dobroty od Mikuláše berou jako malou satisfakci před Štědrým dnem. Matky běhají zmateně po obchodech, uklízejí a do toho v kuchyni cinkají plechy s vánočním cukrovím. Očekávání visí ve vzduchu, a přináší sebou negativa jako nesoustředěnost dětí ve škole, poznámky a nepořádek v pokojíčku. Výhružky rodičů nezabírají, nic nezabírá, a aby se dospělí nezbláznili, celkem jednoduše využijí příležitosti postrašit své děti prostřednictvím Mikuláše.

Kdo z vás ostatně v dětství neslýchal - jestli budeš zlobit, odnese si tě čert. A kdo z vás se neděsil toho, že skončí v čertově pytli? Velmi dobře si pamatuji, jak ještě někdy ve druhé třídě jsem musela Mikuláši slíbit, že budu jíst zeleninu v polévce, jíž jsem do té doby vyhazovala do koše. Mám takový neblahý dojem, že do Vánoc jsem ji snad s odporem polykala, abych náhodou nepřišla o dárky pod stromečkem.

Jenomže jak zvládnout oslavu svatého Mikuláše a přitom netraumatizovat vlastního dceru či syna?
Jednoduchou a docela rozumnou odpověď má pětatřicetiletá Jana, která k tomu říká: „ Svou dceru Helenku vždy beru na Mikuláše do města, kde potkáme spoustu mikulášských dvojic či trojic. Helenka má díky tomu obrovský zážitek, neboť obdivuje anděly. Samozřejmě někdy si trochu zaběhá a zapiští, když jí čert prožene řetězem, ale nemusí nikde doma v obýváku odříkávat básničku a chvět se strachy. Když zahlédnu nějakého opilého čerta, či nějak hrůzostrašně ustrojeného, zahnu s Helenkou prostě do jiné ulice. A po návratu domů na ní čekají v punčoše dobroty. Je to náš každoroční rituál a pokaždé se na něj těšíme.“

Bohužel oslavy Mikuláše v ulicích se někdy neobejdou bez petard a lomozu, což také není pro dítě nejvhodnější atmosféra, což potvrzuje i třicetiletý Tomáš: „ Mám tři malé děti, bohužel u nás ve městě nelze prakticky opustit o Mikuláši dům, ty oslavy jsou bouřlivé jako na Silvestra. Naštěstí díky rozvětvené rodině se Mikuláše, anděla a čerta chopili příbuzní, kteří obchází všechny děti z rodiny. Předem se s nimi domluvíme, děti namalují obrázky, jednoduše to probíhá v relativní pohodě, protože přeci jen příbuzní ví, co si mohou k našim dětem dovolit a co ne.“

A co na to psycholožka Mgr. Novotná?
Jana i Tomáš zvolili docela dobrou cestu, jak dětem zachovat mikulášskou tradici, ale zároveň je nevyděsit na dalších pět let dopředu. Skutečně na h rodičích záleží, aby vše proběhlo v pořádku. Vždyť není problém se dopředu domluvit s „objednaným“ Mikulášem a čertem na pravidlech jejich návštěvy u vás doma. Protože vy sami znáte své děti nejlíp, a tudíž můžete odhadnout hranici, za kterou by žádné „strašidlo“ nemělo jít. On je vůbec Mikuláš poměrně nešťastný svátek, protože hlavně u nás se stále ještě při výchově používá element zastrašování, a čert s objemným pytlem na zádech může být k tomu docela výhodný prostředek. Dítě se pak nechtěně vystaví obrovskému stresu, které může způsobit klidně i koktání či pomočování, to vyjmenovávám pochopitelně už extrémní případy. Při takových následcích ale už mohu hovořit v podstatě o psychickém týrání dítěte. Tudíž bych znovu apelovala na rodiče, aby si uvědomili, že hladký a nestresující průběh mikulášských oslav závisí především na nich samotných.

Zdroj obrázku: www.ecoles.cfwb.be