Už léta se ve své tvorbě zabývá nelehkým žánrem – literárním portrétem. Protože dlouhou dobu pracovala jako tisková mluvčí Činohry Národního divadla v Praze, objevují se v její galerii portrétovaných postav nejvíce herci. Tato zvláštní stvoření a hloubka jejich nahlížení na život dává autorce i následně čtenáři možnost poodhalit mnoho netušených komnat lidské jedinečnosti. Po zkušenosti se „zcela jiným světem“– půlroku působila Zuzana Maléřová jako tisková mluvčí Magistrátu hl.města Prahy – se opět vrátila do vod sobě vlastních, mezi umělce.

Pražská literární kavárna VIOLA, kde blízkost jeviště a hlediště tvoří tu správnou intimitu je tím pravým místem, pro vyjádření podstaty přátelských hovorů, které spisovatelka Zuzana Maléřová se svými hosty vedla po celou minulou sezónu. Zvala si herečky střední a starší generace, které kromě široké umělecké tvorby mají za sebou zajímavý a zvláštní životní příběh. Namítnete, že každý lidský osud je zvláštní. Ale ve spojitosti se známou tváří ve veřejném prostoru, dostává reálná situace metaforický rozměr. Metafora vzniká promyšleným kladením otázek, kdy se divák najednou stává svědkem životního příběhu za účasti jeho hlavního protagonistu. Nejde o skandální odhalení, jak jsme v poslední době zvyklí ze všech médií, ale vskutku o portrét.“ Správně uslyšet pohyby rtů je má starost,“ říká autorka. A protože poslouchá poctivě, zde vzniklá a prožitá metafora umožňuje několikanásobnou katarzi, jak na jevišti tak v hledišti.

Kniha Celá viola tvé duše je knižní podobou autorských pořadů Zuzany Maléřové, které uvedlo Divadlo Viola v sezóně 2004/2005. Portréty hostů doplňuje autorka dopisem (ten se ve Viole rovněž četl) od někoho, kdo je portrétovanému velmi blízký. Slova vyznání blízkého člověka našla spisovatelka pro ty, kteří ženě s povoláním herečky a údělem matky, manželky, dcery, přítelkyně neuměli nebo nedokázali říci to, co by doslovilo jejich společný příběh. Čtenář má tedy možnost setkat se s Ninou Divíškovou, Jiřinou Jiráskovou, Evou Hudečkovou, Danou Syslovou, Emou Černou, Naďou Konvalinkovou a dalšími hereckými osobnostmi.
Dále autorka vzpomíná na mnohé už nežijící divadelníky a textový celek dotváří její glosy, v nichž se zamýšlí nad jednoduchými podivnostmi života. Mluví o zrodu, o věčné přítomnosti smrti, o odvádění od umírání k životu, o jistotě stromů a křehkosti lidských paží ve větvoví života. Jsou to básně plné obraznosti, nostalgie ale i naděje.

Portrétní kniha je zde označením přímým, nejen žánrově terminologickým. Skvělé texty Zuzany Maléřové kontrastně doplňují fotografie Vlada Bohdana, jejichž černobílá strohost tvoří dokonalý protipól bohaté obraznosti slov. Autorčin jazyk je rok co rok poetičtější a barevnější a i když se vrací k některým portrétovaným už poněkolikáté, nový text nabízí nový obraz. Dokumentárnost snímků, které mimochodem byly důležitou součástí živých pořadů, přináší paradoxně do knižního celku zvláštní poezii. Něco těžko popsatelného, co charakterizuje společnou tvorbu obou umělců, manželů – Zuzany a Vlada: I když témata jejich knih jsou skutečná a autoři sami přiznávají nebo přímo podtrhují reálnost inspirace, konečná podoba knih je vysoce stylizovaným uměleckým dokumentem a silnou výpovědí o člověku. A takové díla současná česká knižní produkce velice potřebuje.

Zuzana Maléřová a Vlado Bohdan (fotografovala M.Votavová)