Dílo malíře hovoří k divákovi i po letech hlavně samo o sobě. Kniha nazvaná prostě Renoir takovými promluvami přímo hýří, když na osmdesáti stránkách knihy většího formátu reprodukuje 59 mistrových děl, obrazy prozářené světlem, jasnými barvami, jakoby zamlžené, některé méně, některé více. Přes všechny ty opary ale jasně poznáváme rysy tváří portrétovaných postav. Jak by ne, když portréty představovaly nejvýznamnější zdroj Renoirových finančních prostředků. Nadaný Renoir dokázal zcela jistě malovat perfektně realisticky, ale zřejmě ho to neuspokojovalo. Snažil se kromě „povinných“ statických portrétů zachytit hlavně náladu, okamžik, dojem. Měl přitom dar vidět to veselé, optimistické, pohodové, přestože jeho život takový jistě stále nebyl. Potýkal se s finančními problémy, měl však i štěstí na bohatší přátele, jimž určitě dokázal být i zábavným společníkem. Setkával se také s ženskou krásou, kterou často, rád a dodnes působivě zachycoval. Na svoji vyvolenou však čekal až do svých jednačtyřiceti let. Snad proto, že měl jasnou představu, jak má jeho manželka vypadat. I po svatbě usilovně pracoval, jako ostatně celý svůj život. Dostavily se i první významné úspěchy, jeho obrazy se na výstavách líbily a také prodávaly.

Paradoxně se právě v této chvíli objevuje něco, co bychom u Renoira nepředpokládali. Umělce postihla nespokojenost s vlastním dílem, impresionismus mu připadal vyčerpaný, cítil, potřebu hledat něco nového. Zničil řadu svých jiných hotových obrazů a navrátil se ke svým někdejší vzorům z 18. století, Fragonardovi a Watteauovi. Jak šel čas, hlásily se obtíže stáří. Zejména Renoira sužovaly zápaly plic a bronchitidy a následky zlomeniny pravé ruky, artritida a nakonec také revmatismus. Tvrdošíjný umělec, kterého malování stále těšilo, se tělesným neduhům nepodával. Kromě jiného se naučil malovat levou rukou a své poslední obrazy maloval ve svých téměř osmdesáti letech se štětcem přivázaným k ruce. Osud mu dopřál tři syny, z nichž prostřední Jean navázal na otcovu uměleckou dráhu. Nemaloval ale barvami na plátno, ale jako filmový režisér světlem na filmový pás.


Zdroj fotografie: ALPRESS, s r. o.