Tento muzikál není klasickým muzikálem - velmi se tu střídají žánry písní a také diváka, zvyklého na příběh doladěný kulisami, čeká zklamání - jedinými rekvizitami se tu stávají kočky, trůn a meč. Za to se zde není problém vydat díky technice jinak tón hlasu (normálně, s ozvěnou, prostorově……).

Legenda krále Artuše se ztvárnění dočkala již mnohokrát, přesto se jedná o dílo původní. Příběh o Artuši a jeho meči, Ginevře, Lancelotovi, kouzelníku Merlinovi a čarodějnici Morganě znovu na jiný způsob - jako muzikál Excalibur.

Mezi nejvýraznější postavy zde překvapivě nepatří král Artuš, ale kouzelník Merlin a čarodějnice Morgana - oba představují průvodce celým muzikálem. Merlin věří v dobro a lásku a Morgana v opak – zlo a nenávist. Ti dva spolu soupeří, který z nich má pravdu a ví, jak se chovají lidé. Merlin pro lidstvo stvoří meč Excalibur a chce svého „krále nad králi“. Uvidíme, co ukáže tento muzikál.
Král Uther se chtěl pomilovat s královnou Igrain, ženou jeho soka Cornwalla, z jejich společného souznění se zrodí levoboček Artuš, který bude vychováván jako panoš a až nastane jeho čas, vytáhne ze skály Excalibur a stane se spravedlivým vládcem. Jak Merlin chtěl, tak se stalo. Artuš vytáhl meč, zamiloval se do krásné Ginevry a pojal ji za svou královnu. Morgana ale vyčkává. Zaseje pomluvu, že Ginevra se oddává radovánkám s Artušovým nejlepším přítelem Lancelotem. Ginevřinu čest v souboji přijede obhájit sám Lancelot. Artuš prožívá šťastné chvíle, že mu jeho paní nebyla nevěrná a chce se s ní pomilovat. Toho využije Morgana, která se vydává za Ginevru a Artuš se stává otcem jejího syna Mordreda. Mezitím skutečná Ginevra s Lancelotem zradí Artuše. Na konci prvního dějství překvapivě Artuš zabije sebe, Ginevru i Lancelota a náš příběh přichází o hlavní postavy.
Na začátku druhého dějství Merlin vrátí čas zpět. Artuš se rozhodne řešit zradu tentokrát jinak. Pošle Ginevru do kláštera a Lancelota do vyhnanství. Excalibur ale opět zatne do skály a vydává se hledat svatý grál. Mezitím začne na jevišti zářit Morgana a Modred za světel kabaretu. Mordred se chystá zmocnit trůnu. Merlin si zoufá, kde že se skrývá dobro a utápí se v alkoholu.
Po čase se Artuš s nepořízenou vrátí z hledání svatého grálu v čase, kdy jeho Ginevra v klášteře umírá. Setká se svým synem Mordredem a ten vyzve Artuše na souboj. V tomto otcovražedném souboji umírá jak Mordred, tak i Artuš, za kterého bojoval i vyhnaný Lancelot. Zákeřná Morgana na konci tohoto boje uroní i slzičku.
Závěr tohoto muzikálu je opět překvapivý. Merlin přeci jen nevzdává naději na dobré lidstvo a tento příběh mění v báj a z jeviště odchází s malou Morganou - ještě nezkaženou - s nadějí v dobro.

ÚRYVEK Z POSLEDNÍHO OBRAZU:
Souboj. Mordred porazí Artuše. Artuš se z posledních sil vztyčí a probodne Mordreda.
DÍTĚ: "Co se stalo? Co se děje, Merline?"
MERLIN: "Král Artuš je mrtev! Připravte ebenová nosítka!
Nechť šest slonů ho nese na cedrovou bárku!
Palte salvy z děl, váš král je mrtev..."
DÍTĚ: "A dál? Jak je dál ta báj?"
MERLIN: "Nijak. Král Artuš zemřel. Rozednilo se. Nic víc."
DÍTĚ: "Je ti smutno, Merline?"
MERLIN: "Ne."
DÍTĚ: "A co bude s těmi mrtvými? Král Artuš, Ginevra. Všichni zemřeli?"
MERLIN: "Nejsou mrtví."
DÍTĚ: "To se jen zdají."
MERLIN: "Asi."

Co mi ještě zbývá vylíčit k tomuto netradičnímu muzikálu? Snad rozdíly mezi jednotlivými protagonisty.

Krále Artuš se vám může představit Kamil Střihavka, kterému jeho role dokonale padne a má možnost zde ukázat své pěvecké kvality. Jan Toužimský vkládá do svého „Artuše“ svůj mladistvý elán. Petra Koláře jsem bohužel neviděla, ale myslím, že představuje záruku kvality.

Ginevru výborně ztvárnila Lucie Bílá. Její Ginevra byla něžná a opravdu procítěná a prostě měla samá nej. Zato Iva Marešová se tváří znudeně a její Ginevra projde u diváka bez povšimnutí. Ale abych jí nekřivdila - při jiném vystoupení, jehož jsem se stala divákem, přidala do své role, alespoň jeden procítěný výraz a konečně prošla suverénně jako královna. Marešová krásně zpívá, ale příliš nehraje. Verzi Martiny Čechové neznám.

Jako Mordred exceluje Radim Schwab. Hraje toho „nejobludnějšího“ Mordreda. Kdybych nevěděla, že ho „jen“ ztvárňuje a po dvou hodinách se neodličuje, nejspíš bych se opravdu bála. Vilda Čok hraje Mordreda svým typickým komickým výjevem. Poslední alternace = Dan Hůlka.

Morgany vystupovaly celkem čtyři, poněvadž Ivana Jirešová po čase odešla na mateřskou dovolenou. Ostatní tři se velice odlišují. Lucie Vondráčková Morganu nehraje, ona se opravdu na dobu vystoupení vsouká do její kůže. Scéna, při níž na konci pláče, hluboce dojme. Míša Zemánková skvěle tančí a mám ji nejraději ze všech Morgan. To, s jakým výrazem se pohybuje po jevišti, navozuje pocit vzrušení a napětí. Naopak Lucie Bílá podává Morganu nejkomediálněji. Během představení se snaží bavit diváka maličkostmi, tak přirozenými pro ni.
Morganina postava zřejmě nejvíc zaujme, ve scénáři dostala mnoho prostoru a její charakter je dobře vykonstruovaný a důkladně promyšlený - zpočátku chladná jako skála a ke konci projeví city a stává se plačící matkou.

Nejslavnějšího Merlina ztvárňuje Michael Kocáb, kterého jsem neviděla. Komediálně a přitom s napětím můžete Merlina sledovat v podání Marina Pošty, který mi v této roli přirostl nejvíce k srdci, zato Vladimír Marek, který patří mezi mé oblíbené herce, mě v Excaliburu zklamal. Je to spíše herec než zpěvák, proto zase lépe improvizuje v místech bez textu.