A vůbec tou nejhlubší pravdou, příkazem a moudrostí je: poznej sám sebe. A teď mi moji milí vědci svým počínáním říkají: poznej vesmír? Patří tyhle myšlenky nějak k sobě, anebo si spíše protiřečí, anebo - takovou střední cestou - se to k sobě má daleko, ale obojí stojí na stejné cestě a správným směrem?

Snad ale jsou - Já a Vesmír - dva světy, úplně stejné, jeden větší, druhý menší. V obou se můžu ztratit, ale v obou také můžu být pánem. Dívám se v noci na jasnou oblohu, všude ticho, a já se stávám tím vším nade mnou. Pohltí mě to a pak už nevím, kde začíná a končí ten vesmír a kde já. Nebo spíš: moc dobře vím. Jenom je to taková myšlenka, která se tolik neslýchává.

Z takového východiska se ale jistě stanu stejně takovým doktorem, jako léčitelem, psychologem, jako astrologem, mystikem, jako astronomem. Nu a pak vskutku „poznej Vesmír“ je stejné jako „poznej sám sebe“. Za jedné podmínky ovšem, tak malinké, tak zásadní a tak kouzelné: jen se dívat na tu oblohu...


Zdroj obrázku: http://www.sweb.cz/astrokrouzek/