Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 7.3.2021, svátek má Tomáš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11223


Měření



Amélie

13.05.2003   Martina Bittnerová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jsem těhotná. Vycházím z ordinace. Někde ve mně klíčí nový život. Musím jen přejít ve zdraví zaprášeným náměstím. Zahnout doprava. Potkala jsem zas tu zvláštní ženu, co za ní pochoduje ve dvou řadách deset dětí jako mateřská školka.

Chodí v ošklivém starém oblečení. Dávám jim vždy bonbóny. Lituju je. Jejich máma snad ani nepere a nemyje je. Zkoumavě mi pohlédla na břicho. Snad to není už na mne vidět? Doma na mě čeká namyšlená karikatura muže. Nechápu, jak jsem se do něj dokázala zamilovat. Pan ješita se naparuje, neboť mu porodím syna. Ještě mi zbývá dost času na rozmyšlenou. Nejraději bych mu naschvál potratila. Představa několika budoucích desítek let, sdílet s ním lože, mne děsí. Za pár měsíců se budu svíjet na porodním sále. Vůbec po tom netoužím.

Muž se zbláznil. Kupuje peřinky, oblečení, pleny a nesmysly - trouba. Včera dokonce přivezl vítězoslavně kočárek. Idiot. Když pozoruju tu hromadu krámů, uvědomuji si, že vše budu žehlit, prát i zašívat právě já. Otřesu se.

Začínám onu matku ulice s deseti dětmi chápat. Roste ji nějak podezřele břicho. Včera jsem si toho všimla. Její malé se asi nepoveze hlavní třídou v načančaných dupačkách. Moje karikatura muže na mne zahalekala:“Amélie, večeři!!“. (Trhni si nohou, osle). Odpověděla jsem:“Jdu si lehnout, neboť se mi chce spát.“ Ráno spustil humbuk:“ Já dřu od rána do noci, abychom se uživili a Ty mi ani neuvaříš.“ Zavírám se před ním v pokoji. Nemá smysl se s ním hádat. Rezignuju.

Návštěva jistého lékaře mi pomůže od mého trápení. Dává mi malou pilulku. Zbavuji se definitivně své přítěže. Karikatura muže přichází v pět. Strkám dětské věci do pytle a pytel do kočáru. Vyjíždím ven na chodník. Lidi si mě podivně prohlížejí. Zvoním na oprýskané dveře. Otevírá mi zničená žena. „Něco jsem Vám donesla, hlesnu a sklopím oči.“ Odmítá. „Vezměte si vše, já nic nepotřebuju.“, tvrdím jí. Souhlasí. Ona totiž se svou karikaturou muže žít musí.

Běžím se podívat do školy, kam se s úlevou vracím. Zítra mi začínají opět přednášky. Cítím se ohromně volná a šťastná. Balím se. Odmyká, když mu kuchtím zrovna jeho nejoblíbenější jídlo - na rozloučenou. Jsem trochu sentimentální. Zdraví mě. Já mlčím. Pak se s plným žaludkem vyvaluje u televizní obrazovky. Chce, abych šla k němu. Otřesu se odporem. Natahuju sako a obouvám si boty. Zakřičím na něj do obýváku:“Odcházím“ a můj klíč naposledy zarachotí v jeho zámku.

Pospíchám ke své kamarádce na kolej. Vítá mne jako ztracenou dceru. Druhý den v opojení svobody na mne vlítla karikatura mého bývalého muže, jestli jsem se prý nezbláznila, když jsem mu bez udání důvodu zmizela. Podařilo se mi ho uklidnit. Žádal mne o vrácení kočárku a všech těch nepotřebných lahviček a kabátků. (Panáček si zřejmě hodlá založit rodinu s jinou Amélií). Chudák, užije si s ním.

Kráčel důstojně (po prohrané bitvě) do svého bytečku a za ním se vlekla jeho uražená ješitnost.

Po několika letech jsem se náhodou procházela starou známou čtvrtí. Proti mně se z oblaku prachu vynořila zničená žena s dvojstupem dětí. Jako poslední capkala lichá jedenáctá holčička absolutně nepodobná svým sourozencům. Připomněla mi mé staré zažloutlé fotografie z dětství. Zavolala jsem na ni: "Amélie!" A ona se otočila...









Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: L.D. - 14.5.2003 - 16:52

Někdo tady přede mnou hodil pětku...No ačkoliv máš Rezi některý věci dost debilní. Tak tohle mě náhodou dostalo. Takže sem ti chtě nechtě (ale právem) hodila jedničku. Prosím tě, kdes jako na něco takovýho přišla? To propojení ta malá holčička, nenarozený dítě hrdinky (ten potrat). Tos musela bejt drsně zhulená a nebo nevím.

Od: Calamity Jane - 15.5.2003 - 15:07

Dosud jsem si myslela, že na náměstí postávaj s bonbóny akorák úchylní chlapi. A ony už i úchylné ženské! Kdo Vás živil, nádhero, když jste studovala? Takové jako Vy by si měly pořizovat pouze milence za účelem provozování sexu.

Od: Rezi - 16.5.2003 - 9:06

Milá nádherO(ná) Calamity, průšvih je, když je čtenář přesvědčen, že to, co autor napíše, je jeho vlastní život. Umístění této 365 let staré povídky byl experiment a jsem ráda, že jste se takhle nádherně chytla. A chtělo to být rozhodně ostřejší!

Od: Jana Kühnelová - 16.5.2003 - 13:13

Mě na tom zaujala spíš ta zvrhlá úvaha "potratit někomu naschvál" a okázalé milosrdenství na cizí účet jako náhradní ventil pro absolutní absenci mateřských instinktů. Vysokoškolská kolej pro dívky v r. 1638 je poněkud raritní zařízení, právě tak jako rychlý rozvod v 17. století, ale budiž.

Od: Rezi - 16.5.2003 - 13:33

tak stará povídka to zrovna není....ale spíš těch 365 let mělo symbolizovat dobu dávnou...

Od: Echolálie - 15.6.2003 - 21:28

Je to špatná povídka. Nabubřelou teatrálností a pozérstvím se nic nezachrání, naopak tím je ještě zdůrazněno, jak je to vyvařený z vody, chybí tomu švih a je to odtržený od reality. Jedna věc jsou duševní pochody epickýho subjektu, druhá pak to, že póza sama o sobě ještě nic dobrýho znamenat nemusí a většinou (v tomhle případě rozhodně) neznamená.

Od: Echo - 26.6.2003 - 15:28

:)
Přestávám se svými kousavými komentáři. Ale stejně si myslím a sledovala jsem v posledních dvou týdnech kdeco amatérsky literárního, že by se prostě dospělá ženská měla umět vyrovnávat s kritikou. Ono na té Mary vždycky něco je... Dobré je psát si deník...

Od: Rezi - 26.6.2003 - 15:58

Já bych to ale vážně takhle milá Echo neprožívala. Ta povídka je jaká je.

Od: Echo - 26.6.2003 - 17:50

No, blbá:)

Od: Echo - 26.6.2003 - 18:12

Asi jo, asi budu
nakonec ta litkritička. Ono mě to baví, je to boj:)))))

Od: Rezi - 27.6.2003 - 13:48

Všechno je boj,jen mít na něj čas

Od: Atrakce - 27.6.2003 - 14:21

To je fakt. A někdy je lepší to vzdát včas.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0545 s