Významnou měrou ho také zasáhla válka ve Vietnamu, které se zúčastnil jako válečný zpravodaj a v následujícím období začal více hledat poezii ve svém nitru a učil se tvůrčímu psaní. Natolik ho tento obor zaujal, že dále studoval na univerzitě umění a literaturu.

Zjistil, že v psaní básní nalézá hluboké souznění s původními africkými a černošskými rytmy a hudebními styly a zároveň naprostou svobodu jak v myšlenkách, tak v metodě jejich vyjádření. Mnoho jeho básní je tedy jakousi znělkou a i ve volných verších je stále přítomen jazzový rytmus, který se stal pro jeho tvorbu typickým. Dokonale originální metafory a obrazy jsou mnohdy ve zvláštním kontrastu s hovorovou až slangovou mluvou, která nás vtahuje do všedního světa nevšedních vzpomínek a pocitů.

Výbor Očarování je vzorkem, kde nalezneme básně s válečnou, milostnou i sebezpytující tématikou z různých období autorova života.

„…Gazelo, zabil jsem tě
pro jemný dotek tvé
kůže, pro snadnost, s jakou
je možné tě vypnout na desku
vysušenou doběla
jako pergamen…“

„…Nebe. Na nebi letadlo.
Obraz bílého veterána ke mně
připlouvá a jeho bledé oči
hledí skrze mé. Jsem okno.
On ztratil pravou ruku
v pomníku. Z černého zrcadla
se snaží žena vymazávat jména:
vlastně ne, jen češe chlapečkovi vlasy.“

„… Nic ale nemůže
přehlušit africké hlasy
v mezipatrech této budovy,
tu tajemnou píseň ze země, která
mi zůstala skryta pod kůží…“

Pokud máte rádi jazz, blues a černošské gospely, tak jako já, jistě si četbou Komunyakaaových básní přijdete na své.

V překladu Josefa Jařaba vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka v Praze a Litomyšli v roce 2003.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz