Proč?

Žena a muž tvoří základ. Jak rodiny, tak ale všech mytologických, mystických a náboženských podobenství. Žena a muž jako pravzory, dva principy, dvě základí síly. Ona jako pasivita, zlo, cit, láska, tělo, Země a on jako aktivita, dobro, rozum, moudrost, duch, Nebe.

Každý má v sobě muže a ženu. Ačkoliv skutečně musím s mým tělem zacházet jakožto s mužským, tak sám se sebou jako s obojím: má ženská a mužská stránka má být uměřená, harmonická, doplňující se.

Hledám tu pravou ženskou, ale občas i chlapa, v sobě. Až potom jdu do ulic a dovolím si hledat tam, neboť jinak bych se točil jak na kolotoči a nemohl bych z něj ven. Na prvním místě stojí: dát si vnitřně sám sobě kousek od obojího pohlaví.

To je důvod, proč někteří dokáží žít sami a další hledají a hledají „toho pravého,“ anebo prostě už nedokáží žít bez „toho svého.“ A taktéž sex, tolik typický pro 20. století, je vyvrcholením předání mužského a ženského mezi dvěma: jejich splynutí, harmonizace, doplnění. Jenže za chvilku musí zas a zase, neboť nezharmonizovali příčinu (samy sebe), ale pouze svá těla.

A tak pouze: najděte muže a ženu nejdříve v sobě.

Zdroj fotografie: archiv neraweb:Jiří Akir Konarski