Myslím, že samota na většinu mužů nepůsobí nijak depresivně. Dovedou se s ní sžít a nakonec v ní povětšině naleznou takové zalíbení, že neuspěje ani zdatná lovkyně partnerů. Muži, jež si zvolili samotu jako celoživotní způsob života již od dob svého dospívání, tedy doslova asketickou samotu, tvoří podle mého názoru nepatrné procento ve vzorku obyvatelstva. Dnešní trendy se však velmi rychle mění. Mladí muži dávají přednost samotě například z důvodů studia a následného budování kariéry, kdy by bylo manželství pravděpodobně odsouzeno ke krachu. Mnozí v samotě vidí svobodu a nevázaný styl života. Užívají radostí života plnými doušky, ale doma jsou rádi sami v klidu.
Jsem však přesvědčen, že nejpočetnější skupinou samotářů jsou muži, kteří nechtěli být původně sami. Muži, kteří se v poslední čtvrtině minulého století nejpozději po základní vojenské službě ženili a za pár let, jak bylo tehdy módní, se zase rozváděli. Tito muži původně neměli samotu rádi! Muž se mnohdy ocitl doslova na dlažbě oškubán manželkou a soudním systémem, jež v dobách socialismu rozvedeným ženám až nesoudně stranil. A tak se muži naučili žít sami. Samozřejmě, že někteří toto „štěstí“ neměli a vrhli se do nového manželského dobrodružství.
Všechno má svá pro i proti, ale přece jen, zvykne-li si muž na samotu… Naučí se vařit a pokud ne - restaurací, bister či rychlých občerstvení jsou dnes mraky. Záleží pouze na peněžence a apetitu jednotlivce. S praním jsou ještě menší problémy, neboť mužům v domácnosti pere pračka, nikoliv jak ženy vzdychají, že musí prát. Snad až na několik pokusů o zmenšování ošacení či barvení na neurčito při vyšších teplotách než je záhodno. Úklid je snad největší výhodou osamoceného muže. Probíhá dle nálady. A nádobí…?!
Muž samotář má mnohem větší prostor a čas pro své koníčky a záliby. Nemluvě o finanční nezávislosti, kdy může do svých zájmů investovat mnohem vyšší částky. Dalo by se tvrdit, že není nijak časově vázán mimo dobu zaměstnání. Pokud si zajde „pokecat“ do hospůdky, je to čistě jeho záležitost, kolik zkonzumuje a v jakém stavu odejde k domovu. Jediný, kdo mu může něco vyčítat, je on sám. Spousta žen si myslí, že tohle je jeden z hlavních důvodů, proč si chlapi užívají samoty. Velmi se mýlí!
Snad právě manželství, která vidí kolem sebe, dávají mužům za pravdu, že je lepší být sám. Manžel odejde do práce a žena ihned cupitá k milenci nebo naopak. Věčně se hádají a to doslova o ničem, bez jakékoliv snahy o konstruktivní domluvu. Mnohé rodiny jsou jen osoby přežívající v jednom bytě, respektive domě. Neustálá kritika…to dej sem a to támhle, proč děláš tohle, kam jdeš a kde jsi byl… a pořád dokola. Tohle je lepší než samota?
Snad i proto existuje dostatek intimních přátelství mezi osamělými muži a ženami pouze „na dálku“. Je mi z tebou hezky, ale ty máš svůj byt tam a já tady. A tak je to fajn.
Dnes dorůstá mládež, která si již nepamatuje výchovu á la stádo. Ale i jejich předchůdci, jež v socialistické republice navštěvovali jen první či druhou třídu, berou samotu a samostatnost téměř jako samozřejmost. Naopak samota se pro ně v určitých směrech stává výhodou, možností lépe uspět, nejen například při hledání práce doma nebo v zahraničí. Mladí muži ale i dívky dnes začínají žít singl. Trend, jenž na Západě „letí“ již několik let. A problematika samoty se dostává do zcela jiné dimenze.