M. Nesvadbu zná již několik generací, protože více jak šedesát let přináší radost divákům Národního divadla. Mnohem výrazněji se do podvědomí českého národa zapsal svými nezapomenutelnými ilustracemi. I když loni oslavil už osmdesátku, jeho tvůrčí invence a pracovní výkonnost je neuvěřitelná. Ač akademicky neškolen, do úsměvných obrazů i kreseb vkládá své přirozené lidství, překypující pohodovou povahou, živelným optimismem a smyslem pro humor. Jeho jiskřivé satirické články řadu let uveřejňoval časopis Dikobraz, jehož byl spoluzakladatelem. Jako celoživotní přítel dětí stál i u zrodu časopisů Mateřídouška a Sluníčko, jimž vtiskl nezaměnitelný výtvarný punc. „Starší“ děti si jistě pamatují vyprávění &Stěpánky Haničincové, která doprovázel hbitými kresbami „naživo“. A tímto čarováním baví děti dodnes.

17. dubna 1925 přinesl Miloše čáp. Prožil krásné klidné dětství se svým starším bratrem, který ho inspiroval hlavně tehdy, když studoval architekturu.Umělecké sklony se projevily záhy: „ Při studiu na gymnáziu jsem už kreslil do novin a časopisů a taky jsem začal hrát studentské a ochotnické divadlo.“ V roce 1945 vstoupil na prkna Národního divadla. „ Bylo pro mě velké štěstí, že mne pan režisér Jindřich Honzl přijal do vznikajícího Studia ND.“ A divadlu zůstal věrný dodnes, přes šedesát let. Malování ovlivnilo i jeho působení v divadle. Navrhoval výpravy a kostýmy pro řadu představení. Od počátku vysílání televize hrál a kreslil v pořadech pro děti, celý život ilustroval knížky. „ Moje velká radost jsou čtyři vnoučata. Josefína, Anetta, Emička a Matyáš.“

Přejeme panu Nesvadbovi ještě hodně šťastných let plné radostné práce pro děti.