Krátce po sedmé večerní se podařilo mase návštěvníků vtěsnat do jícnu podlouhlého neomítnutého sklepení. Už dlouho předtím rojnice známých a obdivovatelů obletovaly dvě hlavní postavy večera – autorku Irenu Douskovou a herečku Barboru Hrzánovou. Ty se také obě dvě podělily o čtení ukázek z právě vyšlé novinky. Ti, kdo se už důvěrně znali s Hrdým Budžesem, čtení s nemalou zvědavostí očekávali. Myšlenkami probleskovala kolektivní otázka: dokáže nás rozesmát humor stejného ražení jako onen v případě Budžese? Sotva ale spisovatelka spustí první ukázku, kde pojednává mimo jiné o chlapecké kapele „Smrad z jelena“, či o tom, jak si hrdinka Helenka spletla balení pánských ochran s tygří mastí, přítomným prošlape vděčná vlna smíchu bránice a všechny pochyby jsou smeteny. Měkký mladistvý hlas autorky dokonale vyvolává představu pubertální dívčiny nadané geniálně nechtěným uměním satirického šlehu. Největší výbuch nadšení způsobí zmínka o dědečkovi kamaráda Richarda, kterého po válce odsunuli do Německa, ale na špatnou stranu – do NDR; smíchem se div neproboří hutná klenba sklepa a jen tato vybraná kapitola sama slibuje, že co do humoru, Budžesův nástupce nezklame.

Najisto nezklamala ani Bára Hrzánová; na večer zvolila úhledný krátký účes a brýle sportovního švihu, celý večer po hrstech házela úsměvy a dávala na vědomí, že v ní prodlévá spokojená duše ochotná se o svou pohodu dělit s druhými. V půli pořadu spisovatelka předává kamarádce herečce svou rozesmávací štafetu a zářící Barbora ji s přehledem přináší do cíle, kde už na obě dámy čekal zaslouženě spokojený potlesk.

Přes nadšení a pozvednuté úsměvy provázející křest ale mějme na zřeteli, že autorka si se starším „Hrdým Budžesem“ nastavila laťku velmi vysoko a navazující titul Oněgin byl Rusák (název podle jedné z pohotových průpovídek hrdinky) by mohl narážet na sklony čtenářské obce obě knihy srovnávat; vždyť první text ve své zdramatizované podobě dosud vykonává spanilou jízdu po českých divadlech a jeho přednosti navíc zvýrazňuje mistrně zvládnutá postava osmileté hrdinky Helenky v podání Barbory Hrzánové. Zbývá otázka, jak se povede volnému pokračování, ve kterém tatáž hrdinka vplouvá do vzrušivě sladkých, ale často zároveň trapně nejistých vod dospívání. Podle přečtených úryvků mohlo publikum odhadnout povahu celku: pokračování si zachovává všechny kladné příznaky, které určovaly úspěšného předchůdce – humorný nadhled prýštící z bezprostřední odrazu světa v nitru mladé hrdinky, překvapivé slovní obraty, kde kraluje odstrašující „tesilák“, a především betonově zatuhlá atmosféra normalizace, jako značně omezené východisko pro poznávání světa. Ve srovnání se starším itulem se podstatně mění pouze věk a nadhled hlavní dívčí hrdinky a tak na všechny ty prvomájové průvody, rudou barvu pionýrských šátků na pozadí šedých panelákových krychlí a kádrovací členění doby dopadají z jejích úst poněkud promyšlenější kritické střely, rafinovanější výpady stále těžšího kalibru.

Odhodlá se Irena Dousková i tentokrát k úpravě textu pro divadelní uvedení? Mohla by si to dovolit; koneckonců Bára Hrzánová by podle mě hravě dokázala svléknout roztomile nevědomou kůži osmileté hrdinky a přerodit se do role dospívající slečny.

Pořad, při kterém rozhodně o smích a dobrou náladu nebylo nouze, příjemně osvěžil svými hudební vložkami zpěvák Ivan Hlas doprovázený pozoruhodně zručným kytaristou Norbi Kovácsem.

Irena Dousková: Oněgin byl Rusák
Vydalo nakladatelství Druhé město; 2006
Křest knihy 6.dubna 2006
v literární kavárně v Řetězové ulici; Praha 1