Prababička mi kdysi vyprávěla, jak u nich na vsi žila Bába Kořenářka. Nikdo si nepamatoval, jak se jmenovala, byla stará jako Metuzalém, takže ani nikdo nevěděl, jak se tam vlastně vzala. Bydlela v roubené chaloupce na kraji vesnice, zahrádku plnou bylinek měla obehnanou trouchnivějícím dřevěným plotem a pokud nebloudila po lese s košíkem natrhaného lesního býlí, udílela rady nejen léčitelské všem potřebným. Byla to prý taková stará, hodná čarodějnice.

Léta míjela léta a vesnický život se přesunul pozvolna do měst. Města se plnila třípatrovými domky, které byly brzy zastíněny domy pětipatrovými, s bohatě zdobenými čely. Většími městy se proháněly pravidelné tramvajové linky a fabriky rostly rychleji, než houby po dešti. Babička mi o těch časech často povídala. Byla mladá, krásná a mužské pohledy jí pronásledovaly na každém kroku. Žila v jednom z prvorepublikových pavlačových domů v Praze. Prý pod nimi bydlívala stará babka, pomlouvačka. Mládí záviděla, tak rozsévala hanebné nepravdy, dokud se někde semínko pochybností neuchytilo a nezpůsobilo hádku. Pak měla radost. Děti se jí bály, snad aby je nezačarovala, dospělí se měli na pozoru před jejím hadím jazykem. Byla to stará, zlá čarodějnice.

Voluty na fasádách podlehly zubu času a města se oděla do pochmurné šedi neudržovaných domů. Lány polí blízko měst nahradily kostky monstrózních panelových domů. Dvanáct pater stereotypních kostek, jedna vedle druhé. Obzvláště zde, v neutěšených podmínkách paneláků, podléhali lidé televizní kultuře. I já jsem měla tu čest tady žít a podléhat s celou svou rodinou dávkám seriálů a akčních filmů. Fantasy žánr začal vládnout světem a bráška se mi svěřil se svým ideálem dívky snů. Viděl ji v jednom z mnohých filmů pochybné kvality. Stala se jí čarodějka, mladá (již možná pár set let), sličná, bujných tvarů a sporého prádla. Uměla vrhat fireball po každém svém nepříteli, vyznala se v zaříkání a zkušeně se oháněla mečem. Vynikala i kladným vztahem ke zvířatům, hlavně hadům, pavoukům a netopýrům. Jediným stínem na její dokonalosti zůstával fakt, že se jednalo o čiře zápornou postavu. Byla to ale krásná, mladá a stylově oblékaná zlá čarodějnice, kterou bráška miloval.

Zvykla jsem si na život ve městě, takže bych se ráda usídlila v některém z těch starých, prvorepublikových domů v poklidnější části centrální Prahy. Připadám si totiž tak trochu jako moje babička. Zatímco lidé okolo šílí z polonahých tvarů krásných čarodějnic, které uřknou či zabijí na potkání a ideál drsné, dominantní ženy, sexy zlé čarodějnice, se stává modlou, nadávám neustále na tu starou čarodějnici, která bydlí pod námi a zlým jazykem pomlouvá všechny okolo.