Prosluněné pondělí 8. května bylo jako stvořené k pořádání cyklistického závodu. Na start jednoho takového, organizovaného Sportovním klubem policie Styl Litoměřice, se dostavilo 77 odhodlaných sportovců a sportovkyň. Letos již pátý ročník se vyznačoval zatím nejvyšší účastí, zastoupenou však převážně mužskou částí populace. Jinak prázdné terezínské náměstí zaznamenalo nevídaný mumraj soutěžících na kolech, a když se od růžové startovací čáry odlepili závodníci, celý roj pak nebyl nepodoben roji včel směle se deroucím za svým cílem. Ten byl opět na náměstí města Terezín. Ovšem mezi startem a cílem zela vzdálenost trasy Terezín – Bohušovice – Libochovice – Mšené-lázně a opět Terezín, čítající na 60 km. Jak tomu již bývá, roj cyklistů se brzy začal dělit na drobnější skupinky a do čela se vydral jasný favorit Petr Šinágl, který v něm již zůstal až do konce závodu. Šedesátikilometrovou trasu ujel za hodinu a 39 minut, čímž vytvořil nový traťový rekord. Houfy dalších závodníků dojížděly v průběhu další hodiny a půl.

Propocené závodníky čekala zasloužená odměna v místním kempu – pivo a klobása. Zde se také vyhlásily všechny kategorie vítězných míst (ženy, muži, od nejmladších po nejstarší). Příjemné zakončení na trávě a sluníčku uvedlo všechny v dobrou náladu a vypadalo to, jako by již nebylo co zlepšovat.
„Příští rok zkrátíme trasu pro ženy… a na organizaci je také co zlepšovat,“ vyvádějí mě z pocitu dokonalosti Vladimír Liška a Jiří Pilnaj, hlavní organizátoři závodu. Rovnou se tedy zajímám, co běžného smrtelníka vede k organizování stále se rozrůstajících cyklistických závodů. „Líbí se nám to,“ reaguje pan Liška. „Ze začátku jsme závodili sami, přizvali jsme pár kamarádů, takže nás jezdilo 28. A jak se závod rozrůstal, začali jsme organizovat a sami už ani nezávodíme.“

A pan Pilnaj jen s úsměvem doplňuje: „Je to masochismus, vždycky na tom proděláme kalhoty.“

Zdroj fotografií: archiv autorky