W. G. Sebald se narodil roku 1944 v německém Allgäu. Od r. 1970 žil v Británii, kde mimo jiné působil jako profesor evropské literatury v Norwichi na University of East Anglia a ředitel Britského centra literárního překladu (nikdy ovšem nepřestal psát německy). Je autorem čtyř prozaických titulů, dvou svazků poezie a řady literárních esejů a studií; jeho životní téma (trauma?) tvoří tragická židovská zkušenost druhé poloviny dvacátého století.

Ve Vystěhovalcích popisuje autor životní příběhy lidí, kteří opustili své domovy a žili dlouhá léta v osamění. Židovští exulanti lékař Henry Selwyn, učitel Paul Bereyter, malíř Max Aurach a vypravěčův prastrýc Ambros Adelwarth toho mají hodně společného – a nejsou to jen opakující se motivy a narážky, které autor při líčení jejích příběhů využívá, ale zejména pocit vytržení, stesk po domově a osudová, melancholická osamělost.

Pro svou prózu si Sebald vytvořil vlastní formu – ubíhající tok textu, který se blíží spíše deníkovému záznamu či životopisu, prokládaný černobílými fotografiemi, které ilustrují a jakoby potvrzují vyprávěný příběh. Své věty Sebald kouzlí s takřka jazykovou virtuozitou, svou typickou prací s vedlejšími větami, která se místy blíží až k mánii. Přestože se nám i přes vytříbený jazyk místy může zdát, že jde možná spíše než o beletrii o dokument či snad o reportáž, postupně se před námi vynořuje rozsáhlá mozaika složená s až profesorsky podrobně líčených lidských osudů a my snadno nabýváme pocit, že každý z nich nevyhnutelně směřuje ke svému konci, aby na závěr jejich celek před námi vyústil v těžko uchopitelný obraz lidské samoty a prázdnoty novodobých evropských dějin.

„Vzpomínka mi často připadá jako potměšilá hloupost. Hlava z ní těžkne a točí se, jako by se člověk neohlížel za uplynulým časem, nýbrž se díval na zem z jedné z těch vysokých věží, jejíchž vrcholky mizí v oblacích.“

Knihu W. G. Sebalda „Vystěhovalci“ vydalo nakladatelství Paseka v roce 2006 s přispěním Česko-německého fondu budoucnosti a Goethe institutu. Přeložil Radovan Charvát.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz