Tím, že dítě vzniká v těle ženy, roste tam a vyvíjí sem a to poměrně dost dlouhou dobu, nám ženám poskytuje dar, který se nedá ničím dalším vyvážit. Dítě se stává naší součástí, žije v nás a zároveň s námi, zatímco muži žijí pouze vedle nás a cestu si k nám musí těžce hledat a mapovat. Během těch devíti měsíců, kdy se z malého zárodku v ženském těle utváří příští lidská osobnost, se mezi ním a "hostitelkou" uková pevné pouto. Původně mě samozřejmě napadlo napsat: Nezničitelné. Ale bohužel, i tohle pouto se dokáže časem poničit. Někdy za to mohou matky, někdy děti a někdy třeba i otcové. A občas taky všichni dohromady. Aby zůstalo nezničitelné, o to se musí snažit zejména matky, které by do toho pouta měly zahrnout i své partnery a vytvořit něco daleko, daleko pevnějšího. Ne vždy se to však podaří.

Já jako matka mohu říci, že své děti miluju ustrašeně. Bojím se o ně, dýchala bych za ně, mám touhu je opečovávat a uvědomuji si, že dříve nebo později jim to začne vadit, že je tím strachem začnu dusit a ačkoli bych je chtěla u sebe udržet navždy, stejně přijde chvíle, kdy odejdou. Snažím se potlačit ten odvěký strach matky o dítě, snažím se nepřistřihávat jim křidélka, snažím se je navigovat správným směrem a přitom jim nebrat ideály, učit je, že s životem se musí každý porvat sám, i když vědomí, že ve mně mají oporu, by je nemělo opustit ani na okamžik.

Snažím se být zkrátka ideální matka, ačkoli si zároveň uvědomuji, že do ní mám stále daleko. Nicméně se pořád nepřestávám snažit. Chci, aby moje děti věděly, že je miluju, že je mám ráda navzdory tomu, že se jim občas něco nepovede, že občas něco v našem vztahu pokazí, stejně jako se to dost často nepovede i mně. Že je prostě miluju všemu navzdory, protože jsem jejich rodič.

Tím samozřejmě nezavírám oči před chybami, které dělají a budou dělat, před průšvihy, před útěky do světa dospělých, kde panují jiná pravidla. Snažím se je naučit, že není důležité, jak se na nás dívají jiní, ale to, jak se na sebe díváme my sami. Jak si sami sebe vážíme za to, co jsme udělali, nebo za to, co jsme neudělali. Protože do svědomí žádného z nás nikdo další nevidí.

Ale tím jsem se nedostala k té původní otázce. Jak tedy dítě miluje matka a otec? Jsem žena a umím proto odpovědět jen na polovinu otázky. Na tu druhou část by měl nejspíš odpovědět nějaký muž.

Zdroj fotografie. www.ceskenoviny.cz, www.google.com