Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 27.7.2016, svátek má Věroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 492
Registrovaní čtenáři: 1741
Publikovaných článků: 11765
Komentářů: 10616


Měření



Petr Bende & Gába Al Dhábba: Žijeme svůj sen! (1).

21.06.2006   Gabriela Bártová   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ačkoli si je většina lidí okamžitě spojí s přídomkem „superstar“, ke hvězdným manýrům mají Petr Bende i Gába Al Dhábba daleko. Přitom jestli by někdo, kdo ze soutěžní mašinérie vyšel, měl tak trochu nárok na zvednutý nos, jsou to právě oni. Nad Petrovým půl roku starým debutem „pb“ nedokázali ani ti nejintelektuálnější „kulturní znalci“ pohrdavě zlomit hůl – a písničky z něj zároveň suverénně bombardují přední příčky hitparád.

Gába má s osobitou deskou „Contra factum“ rozhodně našlápnuto podobným směrem. Svorně prohlašují, že pohybovat se na české hudební scéně není zrovna procházka růžovým sadem, ale přesto jsou bezmezně šťastní, že na ní mohou patřit.V malém totalitním rybníčku gigantických gramofirem totiž dokázali nevídané – prosadit si, co je baví, a ukázat, že to může bavit i tisíce dalších lidí…

Místo „jako ryba ve vodě“ můžete odteď klidně používat frázi „jako Bende na scéně“. S kytarou na krku a kapelou za zády má tenhle rozený entertainer mnohem větší grády, než kluk, kterého jste před rokem možná zahlédli v „Superstar“. Ale ani tehdy to nebyl vyjukaný puberťák, kterému se život otočil o sto osmdesát stupňů. „Vlastně jsem teď jenom známější, jinak se v podstatě nic nezměnilo,“ prohodí se širokým úsměvem.
Potkali jsme se v Petrově téměř domácím prostředí, těsně před tím, než prohrábnul struny na festivalu ve Slunečním městě, kde našel svoje pražské útočiště. „Mám to tady rád, ale doma to není, doma jsem pořád na Moravě,“ zavrtí hlavou. Ačkoli je tenhle koncert už neuvěřitelným čtrnáctým v pořadí za poslední měsíc, působil Petr nesmírně uvolněně a nadšeně se podělil se svými plány na léto i do vzdálenější budoucnosti…

Petře, ty jsi teď nasadil neuvěřitelné tempo – leckdy máš i dva koncerty za den. Dokážeš si ještě vůbec ty jednotlivé akce užívat?
Stoprocentně. Já rozhodně nehraju víc, než bych unesl. Jsem prostě energik, takže nevydržím dlouho na jednom fleku. Pro mě je to úplně normální tak, jak to je a rozhodně si to užívám :-).

Jak vlastně při koncertě vnímáš svoje publikum? Baví tě ten kontakt, díváš se do jednotlivých tváří, nebo potřebuješ mít spíš nějaký distanc, aby ses mohl na svůj projev soustředit?
Určitě potřebuju kontakt. Vždycky lidi pozoruju, zajímá mě, jací jsou fanoušci v různých koutech republiky. Ten obraz, který oni mají na nás a my na ně, je prostě geniální věc. Vždycky tak tři čtvrtě hodinky trvá, než se dáme nějak do kupy a závěr už je potom na takový kamarádský bázi a je to hrozně fajn. Rád se dívám, jak kdo na co reaguje, rád se dívám lidem do očí.

Stačíte vůbec s kapelou ještě zkoušet?
My jsme hodně zkoušeli před šňůrou, kdy jsme měli na horách takové „soustředění“ a tam jsme spoustu věcí kompletně předělali (smích), hlavně tedy ty, které jsme hráli dřív a na desce se neobjevily. Dlouho jsme pro ně hledali tu správnou formu, až jsme je snad konečně vypiplali a teď je pomalu zkoušíme na lidech.

Takže teď v létě od tebe uslyšíme i písničky, které nezazněly na „pb“ turné?
Přesně tak.

Většina akcí, která tě teď čeká, jsou festivaly a otevřené letní scény. Jak se ti na nich hraje třeba ve srovnání s komorním prostředí klubu?
Já mám oboje rád, protože obojí přináší něco jiného. Uzavřený prostor může být sebemenší, ale pro mě je tou atmosférou stejně obrovský. Na klubu je hezký, že člověk má k lidem hrozně blízko. Ve velkým kulturáku je zase spousta lidí, kteří se přišli bavit, a vytvoří úžasnou atmosféru. A venku je to zase o něčem jiným – absolutní pohoda. Za scénou párky na tácku a pivo v kelímku, pod pódiem leží ve stanech lidi, který se prostě přišli podívat na koncert a když chtějí, tak se prostě seberou a jdou na jiný…

Přizpůsobuješ nějak charakteru akce i svůj repertoár? Hraješ třeba na festivalech komornější písničky jako třeba „Pianovka“, které si říkají o vyloženě intimní atmosféru?
Na festivalech asi ne. Teď jsme jí hráli na šňůře, kam se vyloženě hodila, ale na festivalu ta pozornost není taková, jakou si ta písnička zasluhuje. Někdy třeba cítím, že by mohla zaznít, takže jí dáváme i když jsme jí neměli v plánu, ale to spíš výjimečně.

Máš nějaký festival, na který si vždycky zajdeš rád i jako divák?
Letos na to nebude čas, ale určitě to byl třeba multižánrový festival Zahrada – tam se hraje všechno od world music přes folk až k blues, indies, prostě různé zajímavé alternativy, to mě rozhodně baví. A letos se mi hodně líbila Okoř.

Hrát tě teď v nejbližší době tě uvidíme třeba na festivalu Okolo Třeboně…
No, to je hodně zásadní festival, na který jsem se léta chtěl dostat. Snad nějakých sedm osm let zpátky jsem dokonce pana Barnáše (pořadatel Okolo Třeboně, pozn.red.) bombardoval svými demáči :-) – a teď to konečně vyšlo. Třeboň je hrozně sympatická tím, že se tam mísí styly, které se nikde jinde nemísí. Od těch interpretů se tam vždycky děje něco úplně jiného, než člověk klasicky na festivalech očekává. Lidi přicházejí tam různě naladění a jsou všem těm stylům otevření, takže už se hrozně těším, až pro ně zahraju a jestli je mezi těmi ostatními muzikanty zaujmu.

Třeboň mám osobně ráda i pro skvělou atmosféru, hraje se mimo jiné na nádvoří zámku…Pro tebe bude vlastně unikátní i tím, že tam jako zvláštního hosta budeš mít Gábu. Na co se od vás můžeme těšit?
Gába bude za mého kytarového doprovodu zpívat jednak svoje písničky, jednak s největší pravděpodobností zazní i duety z „pb“ – Nad horů svítá a Let vážkám závidím.

Pojďme si na chvíli oddechnout od koncertů. Ty si i při tomhle vytížení vždycky najdeš čas zajet na Moravu, zalézt si tam s kupou nástrojů a hrát si, hledat nové zvuky, motivy…Zaujal tě zrovna nějaký styl? Přemýšlíš, jak bude znít tvoje nová deska?
Jasně, přemýšlím. Ale co mě teď momentálně bere nejvíc je práce na muzice k jednomu novému filmu, kterou mi nabídl Marcel Bystroň. Já jakmile jsem ten film viděl, snad po týdnu jsem Marcelovi volal, že mám hotové tři věci, on z nich byl nadšený…no a já jsem nadšený doteď:-). Film má hrozně zajímavou strukturu, je vlastně o třech postavách, které sice žijí společně, ale všichni občas utíkají do úplně odlišného světa…Určitě stojí za vidění, premiéra bude v listopadu.
Jinak co se týká těch nápadů, já bych je nerad podřazoval nějakému stylu. Nesnažím se o to, aby písnička byla stylově celistvá, to mě nebaví. Radši se nechám vést nějakým pocitem. Ale nový nástroj mě samozřejmě taky vždycky inspiruje, možná i tím, že na něj neumím tolik hrát (smích).

Pokračování rozhovoru zítra.

zdroj fotografie: archiv autorky


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2016 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2817 s