Někdy je lepší, když legendy zůstanou legendami a v určitém okamžiku se nikdo nedozví, jak dotyčná hvězda žije.

Zpěvačka, která vystupovala nejen na českých pódiích, a která slavila díky svému talentu obrovský úspěch, není dnes ve svých dvaapadesáti letech ani stínem toho co kdysi.
A myslím, že ona sama může stát za příklad toho, jak se může bohužel také završit plodný a umělecký život.

Se zmíněnou zpěvačkou mě seznámil kamarád v jisté žižkovské hospodě nedaleko místa jejího bydliště. Poněkud mnou otřáslo to, v jakém zdravotním stavu se nachází, chodí těžce o berlích a jak se mi sama svěřila, prodělala několik mrtvic a trpí řadou dalších obtíží. Každý normální člověk na takto bídně vyhlížející osobnost reaguje s pohnutím a lítostí. Nicméně přesto sršela energií a zdálo se na první pohled, že vše se snaží zvládat, přestože žije už osm let bez partnera a její syn odešel do zahraničí.

Nechala jsem jí na sebe telefon, kdyby něco potřebovala, čehož pochopitelně během dalších 14 dnů několikrát využila. Takže jsem jí prvně měla odvézt do lázní, nebo jí zařídit odvoz od nějakého mého známého, a pak mě alespoň přemluvila, abych jí přišla pomoct sbalit zavazadla sebou. Vyhradila jsem si na to čas o sobotním odpoledni a vyrazila vstříc jejímu domovu spolu s publicistkou a fotografkou Jitkou Splítkovou, která si ji chtěla vyfotit a rovněž nechat od ní podepsat desky, což jsem milé zpěvačce předem avizovala. Se vším souhlasila, domluvily jsme se tedy, že jí pomůžeme připravit věci do lázní a půjdeme zase za svou prací. Chyba lávky - již v zárubních neuvěřitelně odporně špinavého bytu, kde možná před deseti lety panoval ještě nějaký pořádek, nás zpěvačka ujistila, že žádnou tašku nemá, a že nás pošle na nákup a že pro nás má další domácí práce, ale abychom si prvně všechny tři poseděly. Zdůraznila jsem jí naše omezené časové možnosti s tím, abychom vše raděj vyřešily rychle. Na to se na mě nevybíravě obořila, tudíž jsem Jitku vyzvala k odchodu, ta ovšem zůstala a já seběhla po schodech a čekala na Jitku raděj venku. Za dveřmi zpěvaččina bytu se pak odehrálo něco v tom smyslu, že za každý splněný úkol typu - pověšení prádla, či vysání koberce slíbila Jitce podepsat jednu přinesenou desku, proto i Jitka vycouvala a za chvíli už stála opět před vchodem domu.

Přiznám se, že obě jsme se s Jitkou cítily naprosto šokované, jednak bídou prostředí, a především způsobem jednání dotyčné dámy, která mě nazvala drzým frockem, neboť asi nepochopila pravý stav své existence, v níž se nachází. A evidentně chtěla zneužít pomoci druhých a pro ni neznámých lidí, protože nikdo není povinován někomu cizímu nezištně a z dobré vůle pomáhat, a rozhodně ne za takto nastolených podmínek. Lítost, jež se mě zmocnila při prvním setkání s paní zpěvačkou, se změnila ve skutečné opovržení. Zvláště s ohledem na to, že podle některých indicií v bytě se tato velká dáma jazzu potýká zřejmě i s alkoholem. A varovným mementem také je, že velká zpěvačka pravděpodobně zůstala opuštěná i od svých nejbližších přátel, takže v důsledku se nelze divit způsobu jejího života. Kvůli špatnému zdraví se nemůže věnovat hudbě, smyslu svého bytí, a v zoufalství samoty, a všech problémů, se snaží parazitovat na druhých lidech a očekává, že se k ní budou chovat jako k velké hvězdě.

Podle zpěvaččiných slov k ní dochází pouze sociálním odborem určená paní, jež jí obstarává nákupy a nosí obědy. Samozřejmě ona by s ohledem na svůj zdravotní stav potřebovala péči intenzivnější, potřebuje asistenci jednak na údržbu domácnosti, ale hlavně doprovod k lékaři. Snažila jsem se jí nasměrovat na Charitu, aby si zařídila nějakou asistenční službu, bohužel se obávám, že takovou péči ona není schopna akceptovat.

Přiznám se, že jsme tento otřesný zážitek, jehož by se našinec asi velmi rád vyvaroval, utopily s Jitkou v půllitru piva a ještě dlouho jsme diskutovaly o tom, jak je něco takového vůbec možné.

Říká se, že světská sláva polní tráva, a že dokud člověk může a davy jásají, užívá si přízně, ale jakmile zmizí, upadne v zapomnění. U této zpěvačky to platí bezesporu. Byla milovaná, obdivovaná, zbožňovaná, a přestože i dnes občas vystupuje, už si na ní možná nikdo z těch, kdož jí ctili, příliš nevzpomene.

Vždyť už není ani krásná, ani okouzlující, už je to jen zoufalá a nemocná žena.
A mohu spolu s Jitkou litovat jen toho, že se nám nepodařilo současnou podobu kdysi půvabné jazzmanky vyfotografovat.