„Rozhodnu se umýt si auto. U dveří na stole leží dnešní pošta. Než si umyji auto, podívám se, kdo mi píše. Nechám klíče na stole, vyhodím letáky, a ejhle plný koš na odpadky. Srovnám si účty do psacího stolu a vyprázdním koš. Když už jsem otevřel zásuvku psacího stolu, mohl bych vlastně hned proplatit účty. A sakra!!! V šekové knížce je jen jeden šek. Další mám v druhé zásuvce. Na stole stojí sklenice s džusem. Napřed ji musím postavit jinam, je příliš blízko u počítače. No, ale ten džus už můžu dát rovnou do ledničky. V kuchyni si všimnu, že květiny potřebují zalít. Postavím sklenici s džusem na stolek, a juchů!!! Tady jsou brýle, které jsem hledal celé dopoledne! Raději je hned uklidím. Nejdřív ale naplním konvici vodou a zaliji kytky. Koukněme! Tady je dálkové ovládání k televizi, které jsem včera hledal. Odnesu ho tam, kam patří. Při zalévání květin jsem polil podlahu, jdu to uklidit. Dálkové ovládání hodím odložím na kanape a jdu k domovním dveřím. Přitom celou dobu myslím na to, co jsem to vlastně chtěl původně udělat ? A výsledek na konci dne? Auto neumyté, účty nezaplacené, džus stojí na stolku v k kuchyni, v šekové knížce je pořád jen jeden šek, a ať dělám co dělám, nemůžu najít klíče od auta! Celý den jsem pracoval, a nechápu, proč se mi nepodařilo nic dodělat.“

Když si člověk uvědomí, že podobné situace zažívá i on, smích ho většinou přejde. A tak jsem pátrala v odborné literatuře, i u odborníků, jak a co si počít se „sklerozóu“ a dozvěděla jsem se:
...že zapomnětlivost postihuje hlavně starší lidi, že člověk nemá svou paměť zatracovat a nepropadat pesimismu. Že je účelnější dělat vše pro to, aby se situace alespoň nezhoršovala. Že ne všechno vjemy si zaslouží být uloženy do paměti. Že bychom zážitky měli sledovat všemi smysly, jak to praktikují východní kultury, kdy vzniká jakási řetězová reakce, která postupně vyvolá celý obraz. Že máme důsledně dodržovat ve svých věcech pořádek a ukládat je na stálé místo, aby se neztrácely. Že optimismus a pozitivní vnímání světa paměť podporují. Že máme dbát na rozšiřování slovní zásoby, nevyhýbat se společnosti, o všechno se zajímat, diskutovat, hodně číst a psát si deník. Je to prý účinná terapie, a s využitím počítače navíc "brnkačka".
A tak tedy, milí senioři: Než si ušetříte z almužny, kterou vám stát dává (a vaše děti by vás o ni nejraději obraly) na počítač, nechte si nejdříve vysvětlit, že například zaseknutá myš není domácí hlodavec v pastičce, ale součást počítače. Přeji vám zdar v boji se sklerózou i počítačovou technikou.